Ostré doutnákové střelby

[Spící Medvěd]

Pokud se sejde pár nadšenců na střelnici a chce si zastřílet, je manipulace se zbraní na každém ( pokud je nechají na střelnici střílet ) Pokud ale půjde o akci např. v duchu křesadlových střeleb ve Starém Kolíně ( "závody" ) je potřeba mít pravidla jasně daná na papíře a dodržovat je do puntíku, neb v tu chvíli dává organizátor hlavu do oprátky.

[Raiden]

...ale obojí střílet s podpěrou furkety. To je dost výrazný rys třicítkové střelby a bude to i divácky atraktivní...
....Na kolik metrů by se střílelo a do čeho??..

Tak zase lovec nešel do lesa s furketou, tam to spíš překáželo. Přinejhorším si opřel o strom nebo o tomahawk.

Obecně se střílí mířená střelba (obvykle 30-50 metrů) do terče - rozhoduje nástřel, časový limit na výstřel je tuším 1 minuta. Akční střelba - rozhoduje nástřel a čas, z toho se počítá jakýsi koeficient; střílí se na gongy, poppry, terče, atd., takovou tradiční křesadlovou disciplínou je 6 ran na 3 terče, 2 ve stoje, 2 v kleče, 2 v leže (to jenom pro příklad, střelbu v leže z doutnákovky si nějak nedovedu představit). Tady je spoustu prostoru pro vymýšlení. Dovedu si představit akční disciplínu - střelba v řadě na povel, střílelo by se na poppry, každý střelec má svého - padne-nepadne. Například.

[Knecht]

Z doutnákovky se dá střílet ve všech myslitelných polohách - Corporal to předváděl i při střeleckých vystoupeních. Včetně střelby z lehu na zádech

[alistaire]

já bych to s tou předposraností z legislativy nijak nepřeháněl.
Doutnák je defakto součást zbraně, bez níž zbraň nevystřelí. Jeho držení a použití je záležitost celkem jasně definovaná (definovatelná).
Oproti tomu cigareta je něco zcela jiného, takže bych to vůbec nepřipodobňoval, aby to náhodou nějakej úřad nenapadlo.

Konec konců, to obávané ISO, audity a další certifikace jsou "jen" o tom, jestli se dodržují napsané směrnice, které si každá firma, a každá akce může napsat vlastní, pochopitelně v souladu s obecnou legislativou, která je ale často velmi obecná. Tedy myslím, že nejdůležitější bude napsat správnou směrnici
BTW, zcela jistě se mezinárodně soutěží ve střelbě z doutnákových pistolí (japonského typu), poučení by se dalo vzít od tam.

Jinak můj názor je ten, že dokola zapalovat, nebo nechávat si podávat apod. doutnák je mnohem méně bezpečné, než ho správně držet v ruce.

[alistaire]

co se týče dělení kategorií. nevím, odhaduju že by nás zájemců o tuhle atrakci mohlo být tak dvacet, když se sejde na střelnici deset, bude to sláva. je to třeba ještě dělit?

Těch možností nabíjení - prachovnice, apoštoly, náboje , koule po vojensku o dost menší než lauf a bez ucpávky, nebo po lovecku přesná s ucpávkou, s furketou bez furkety, s miřidly bez miřidel... mě se to krutě násobí.

Spíš bych to řešil vyhlášením tematického závodu (definováno co, jak a čím), než kategorizací předem.

[Raiden]

Doutnák jako součást zbraně - pravda. No, zkusíme to a budem doufat, že to projde. Na pravidla pro japonce jsem ani nevzdech - má-li s tím někdo z pléna zkušenost?
Jo, používáte čistě bavlněnej doutnák, nebo ho něčím naouštíte? Slyšel jsem argument (proti), že "doutnák je nebezpečnej (rozuměj okolním prachovnicím atd.), protože prská". IMHO prská jenom v případě, že je napuštěn sanytrem, což lze a priori z bezpečnostních důvodů zakázat. "Doutnákem se rozumí bavlněný knot, tento nesmí být sycen žádnou chemikálií urychlující hoření" Nebo něco v tom smyslu.

Kategorizace zbraní - mně osobně je to egal, jde spíš o to, aby vojáci nebyli otrávený, že nastříleli míň, než lovec s lehkou mušketou s miřidlama. A obráceně, aby civilové neřvali, že vojáci maj furketu a tudíž střílej s oporou. Jak jsem psal výše, jsou možné dvě cesty - buď to rozdělit předem na základě diskuse, nebo nic nedělit a zpřesňovat to za chodu na základě protestů. Což je IMHO běh na dlouhou trať.

A propos kdyby se sešlo v jedné kategorii deset střelců, byl by to ideální stav. Vojenské křesadlovky maj mnohdy problém dát dohormady i těch pět lidí, ačkoliv u nás fungují tři (koloniální) sedmiletkové jednotky. O Napoleonice nemluvě. Armáda umí střílet akorát slepejma.

[Indy]

Napouštění luntu sanytrem jsme si prošli. Byla to slepá vývojová větev. Momentálně to není třeba, s kvalitním luntem nic neprská.

[alistaire]

na pravidla pro doutnákové pistole upozorňuju proto, aby se nedělalo udělané. Na 99% jsem si jistý, že to střílí i naši předovkáři, a když by ne, tak v evropě se to střílí určitě, je na to kategorie pro ME. Tam musí mít pravidla legislativně prochozená, a prostým opisem s odvolávkou se chyba neudělá. A když by to měli ošetřeno rozumně, tak je to naopak velmi pozitivní.

Doutnák my taky ničím nenapouštíme, dobrý bavlněný knot zcela stačí, otravovat se z napouštěním je zbytečné. Necháváme si je dělat na zakázku vždycky tak kilometr najednou.

[alistaire]

s tou bezpečností u "ostrostřelců" jsem vždycky udivenej... když se striktně zakazují historicky běžné praktiky ( např. "hrdlo prachovnice se nesmí dotknout ústí hlavně") a podobně, aby si v zápětí po výstřelu sami a dobrovolně narvali lauf do huby že ho profouknou...

Nemluvě o tom, že posedlost "aby výstřel vyšel" která na střelnici vůbec nevadí, vede u některých jedinců k opravdu "výbornému" chování na historických akcích - bitvách, průvodech a tak. Téměř vždycky když nám někdo udělal průser, že šísnul tam kde neměl (starostovi při obědě pod oknem, kterej se z toho pos... a tak), tak to byl "ostrostřelec", který "odmašťoval aby za chvíli určitě vystřelil", případně "potřeboval nástřelnou aby si byl jistej".
Druhou věcí je, že tyhle lidi se musej zpravidla zcela přeučit grify na "vojenský" aby to šlo dělat hromadně a ve tvaru, no a taky se na ně musí dohlížet aby si hlídali kdy a kam přesně míří. Samozřejmě je to jiná situace a jiný stres, a na střelnici je tzv. bezpečný prostor jednoznačně dán, a stačí doržet směr. Oproti tomu se "naslepo" mění často několikrát v průběhu nabíjení, člověk musí sledovat x dalších faktorů, žduchá do něj soused a tak...

každý má svý...

osobně si myslím, že kdyby se sešlo deset mušketýrů z třicítky, že s luntama vůči sobě nebudou mít závažnější problémy, co se týče prachovnic a tak. BTW, prachovnice by měla mít záklopku, která jí drží hrdlo zavřené. Otevřené prachovnice, které se zašpuntují až na konci bitvy jistým rizikem jsou...

[Savlis]

Tak abych taky přispěl svojí troškou do mlejna...

To že civilní zbraň měla mířidla a vojenská ne, je samozřejmě blbost, takže podle mířidel bych nekategorizoval. Každý z nás je dospělý a ví s jakou zbraní nastupuje. pokud se cítí handicapován absencí mířidel, ať si je tam nechá dodělat.

Jako měrka na prach již tenkrát sloužil apoštol, čili není důvod vymýšlet vymyšlené. U ručnic (nebo jak hergott nazvat ty "röhren") se místo bandalíru objevuje velká prachovnice s dávkovačem. Podotýkám že oboje je VOJENSKÉ.

Co se týče furkety, tady bych možná viděl větší důvod ke kategorizaci. K mušketě furketa patří, k ručnici ne. čili bych asi kategorizoval podle opory zbraně.

Takže bych možná kategorizoval v rámci dobového dělení dlouhých palných zbraní, čili mušketa, furketa, bandalír s apoštoly vs. ručnice, velká a malá prachovnice, bez furkety, než vymýšlet nějaké nové vojenské/civilní kategorie a snažit se do nich na sílu vecpat.

"EDIT"
Btw. tady kategorizujem, jakoby nás mělo přijet devadesát. Myslím, že na první ročník bude úspěch, že tak bude doutnákovkářů aspoň pět. Spousta lidí má akce, spousta jenom velkou hubu, zbytek nemá kule, páč ani neví, jakej má vlastně přesně kalibr.... takže bych se na kategorie podle účasti klidně vyflákl, ať každej střílí, jak umí, v rámci dobovosti ovšem. Furkety můžem vzít navíc erární, kdo chce, může si půjčit. Kdo má lehkou flintu, ať si to klidně flákne z ruky, ale ať dopředu počítá s tím, že s ním jsou v kategorii lidi s furketama.