Métá?xestse Ohnéssese wrote:
Indoši používali opuncie, sklivec, nebo později bílek...
Otázkou je, do jaké míry se barvy fixovaly. Osobně si myslím, že velmi marginálně. Původní postup malby surovky totiž spočívá v malování za mokra a následném vybouchávání kůže. V první fázi se pigment spojí s kůží, vnikne do ní a v druhé se přebytky pigmentu mlácením "vypráší" ven. Malba se tak stane součastí struktury kůže a nějaké rozmazání či poškození malby hrozí minimálně, pokud vůbec.
Na problém rozmazávání barev začali narážet evropští hobbysté, kteří používali jiné postupy, zejména malování suroviny za sucha pomocí roztoku klihu a barev. Taková směs často ulpí na povrchu, nespojí se s kůží. Často jsem viděl i efekt, kdy na surovině byla vrstva takové barvy, že přes ni nebyla vidět struktura kůže. U takových výrobků pak stačí, když na něj kápně voda z deště a barvička pustí. Nebo jsem slyšel o případu, kdy barvy z parfleše slízal pes, apod.
Věřím tomu, že pokud se zachová původní native technologie, která byla jistě zmáklá, tak použití "sizingu" není až tak nutné, i když se s ním samo nic nezkazí.