zvací dopisy pro cesty do zahraničí

[Raiden]

tam už to byla skoro otázka inteligence (respektive vychlastanosti), řek bych. Kdyby mě varoval strejda - generál AČR, tak bych se nad tim přinejmenším zamyslel.
A to mě ukecávali, ať jedu taky...

[Métá?xestse Ohnéssese]

Před lety jsem si pod Big Benem v Londýně mazal chleba svým vreckovým nožíkem (Muela Buffalo -střenka myslím 17cm)... Jeden místní polda mi velice slušně vysvětlil, ať si to namažu někde za bukem, že držením tohohle nože u nich překračuju úplně všechny předpisy co mají...
Byl ale slušný a hezky jsme si pokecali... Být to blbec...

V každém případě asertivita i slušnost se vždy vyplatí.

Kdysi jsme omylem unesli malou holku autobusem do Itálie... italy to nezajímalo až do té doby, než jsem jim řekl fajn, my se loučíme a holku Vám tu necháváme...
Teprve pak byli ochotní přerušit siestu a sepsat s náma nějaké papíry...

[luinien]

Tos dopadl dobře, jednu naši mladinkou učitelku s přítelem takhle loni zabásli pod London Eye, protože si kríjeli jabko . Strávili den a půl na policii a moc nadšení z toho teda nebyli.

[Métá?xestse Ohnéssese]

Ve španělsku už jsem se vezl v antonu, ale nakonec jsem je ukecal a slíbil, že se na tu dálnici stopovat už nevrátím...
Hádejte kam jsem pak metelil?

[Richard]

Když už jsme u těch perliček. Když jsme se vraceli z Francie (1998) přes Švýcarsko, sousední auto našich kamarádů Švýcaři odstavili. Kluci se vraceli z 10 denního pobytu, naházené věci v autě, bordel, nakrátkoostříhané hlavy, šátky na hlavách, na první pohled pochybné existence. Když po půlhodině prohlídky auta narazili na krabičku s magnéziem (bílý prášek jemně mletý, používá se na vysušení rukou i např. ve vzpírání), oči celníků se očividně rozzářili a klukům nastaly problémy. Jejich největší problémem bylo, že nemuvili ani anglicky ani německy o fr. nemluvě. Nakonec celníkům došlo, že to není to, co se na první pohled zdálo (po ochutnávce). Pak vyprávěli, jak např. česky vysvětlovali, na co slouží vařič na lihový kostky. Předváděl pantonymu na téma oheň apod. Tak největší škodou nakonec bylo, že musili proclít těch 20 flašek vína co vezli. Já měl podobnou zkušennost s německýma celníkama (taky 1998) v malém městečku (prostě nás předjeli a zastavili)vyházeli jsme na ulici celou dodávku a kámoš nemohl najít pas. Lidé za oknama
pokukovali co to drapsli za převaděče v dodávce. Nakonec kluk pas asi po 20 min našel (schoval jsem mu ho do svého batohu aby ho při lezení neztratil). Jinak celníci byli dost hustí. Anglicky se odmítli s námi naprosto bavit a za stěžijní dnes vidím, že kámoš mluvil perfektně německy.

[Maršálek]

Jo, jo, my orgáni máme rádi, když se na nás jde slušně to pak zpravidla býváme přívětiví a krotíme případné aktivní blby. Protože platí pravidlo, že nikdy nevíme s kým jednáme, dáváme si obecně majzla. Při spatření skupinky v maskáčích pak očekáváme problémy a přistupujeme ke kontrolám se vší důkladností

Pár rad pro cesty za hranice:
- jsme jediná země EU, v níž současně platí 5 druhů občanských průkazů, stejný počet cestovních pasů a řidičských průkazů (ostatní země to překvapivě nechápou). Proto doporučuji i po EU cestovat s pasem a nikoli s občankou (zvláště jede-li se ven s kvéry a zbrojným vybavením)
- zjistit si nejenom podmínky držení střelných a chladných zbraní v cílové zemi, ale i v zemích tranzitních (snadno můžete nevědomky porušit zákon tam) - na písemný dotaz by měla odpovědět každá ambasáda
- nezapomenout samozřejmě jak na potřebné doklady ke zbraním, tak i na zvací list pořadatelů (jsou na něm obvykle kontakty, které můžou aktivní orgáni použít), jak tu někdo psal, mít na zvadle i razítko obce či policejní služebny, kde byla akce hlášena je vždy významné plus
- mít i přímo na akci po ruce potřebné doklady (v případě jakéhokoli maléru se dá věc řešit na místě, jakmile po ruce nejsou, ztrácíte na důvěryhodnosti)
- mít nejenom kvůli celnicím dohodnuto s organizátorem, že je možné v případě potřeby ihned telefonicky kontaktovat nějakou zodpovědnou osobu, která může zodpovědět případné dotazy zvídavým orgánům
- orgáni většinou nevědí, jaké zákonné povinnosti v souvislosti s tím, co vezete, máte. Znají samozřejmě zákon, podle kterého pracují sami, ale množství fundovaně vypadajících razítek obvykle uklidňuje Nejenom v policejních školách se prostě takové modelové situace neučí

[MadHamster]

Tohle sice nemám z akce, ale jednou sem si udělal výlet stopem do Itálie a carabiniery(taková nepříjemnější policie, mají tam i normální policii) mi zabavili všecky tři nože které sem měl u sebe....postupně během tří dnů

[cossack]

Asi by nebylo od věci poreferovat jak to nakonec vše dopadlo. Vyrazili jsme vybaveni všemi možnými lejstry a až do Calais to nebyl problém. V Rozvadově jsme se domáhali nějakého potvrzení , že ty kvéry vyvážíme aby nebyl problém při cestě zpět, nicméně Češi i Němci to měli na háku, že nic takového nepotřebujeme. Odbavení v přístavu na francouzské i anglické celnici proběhlo hladce. Ovšem v přístavním terminálu operuje jakási banda s nápisem Securite na bundách a ti odchytili Tranzita, ve kterém jela veškerá bagáž. Když jim posádka naivně prozradila co vezou slítli se na auto jak sršni a nechali celý nákladový prostor vyskládat. Otevírali bedny, rentgenovali pytlíky s tabákem, vytřepávali prázdné bellyboxy a tak podobně. Podle slov zůčastněných se vyloženě těšili až na něco kápnou. Povolali dokonce i carabiniery, ale ti spíš se zájmem potěžkávali flinty a meče. Zato sekuriťákům se pranic nelíbily dirky, ikdyž byly uloženy v zamčené bedně. Nakonec je pustili, ale museli na palubě lodi odevzdat klíčky od auta a dostali je až při vylodění.
Ti sekuriťáci jsou i v Doveru a zřejmě mají přednostně spadeno na dodávky neboť na zpáteční cestě to auto zase šacovali. Ale to už se všechny zbraně zapřely, takže se spokojili s prohlídkou osobních zavazadel co byly přímo v kabině. Přitom druhé auto je vůbec nezajímalo, ikdyž jsme se drželi spolu aby jsme se pak po přístavišti nemuseli nahánět a najeli jsme taky k té hale s rentgenem. Možná svou roli sehrál fakt, že obě plavby jsme začínali brzy ráno, kdy nebyl takový provoz a do terminálu jsme najížděli s velkým předstihem. Možná že ve špičce a těsně před termínem vyplutí by to proběhlo bez kontrol.
V Británii jsme žádný problém neměli, a třeba ačkoli v Edinburgu platí zákaz přiblížit se s jakoukoliv zbraní na míli a půl k Holyroodhouse(protože tam bydlí královna při svých návštěvách severu), my tam napochodovali s nasazenými bodáky přímo na nádvoří. Zákaz asi fakt není jen tak papírová záležitost, protože místní hobysti u sebe neměli ani dirky. Nás pak jen slušně požádali ať meče a flinty složíme někde do kouta, ale měl jsem pocit, že spíš jen pro to, aby jsme jim při prohlídce nevymajzli nějakou vytrínu.
Když to shrnu, nejožehavější je cesta tím trajektem, tam se vyplatí hrát mrtvé brouky a teprve až při případném problému vytáhnout patřičná potvrzení.
Jinak děkuji všem, kdo se nějak smysluplně vyjádřili k problému. Docela nám to pomohlo, protože ani jedna ambasáda nevěděla co s tím.

[Richard]

Pokud třeba o vaší cestě napíšete další povídání a další vaše zážitky a umístíte ho třeba na vaše stránky horalského pluku, jistě bude spoustu lidiček, co si ho rádi přečtou.
Těším se.

[KŘIŽÁK]

Nedávno nás potkala na hranicích se Švýcarskem zajímavá věc-německá celnice(tedy žena cca25-30)objevila při kontrole meč a nůž.nevěděla,zda je možno vézt do Švýcar,telefonicky se snažila kolegům oba předměty popsat a když neuspěla,obkreslila je na papír a odfaxovala..celá operace trvala půl hodky a dopadla dobře..Jinak též doporučuji "zvadlo",někoho,kdo mluví řečí celníka,a slušné chování.nedoporučuju frajeřiny a hádání se,ani když vás nechají vyskládat auto..