Šerm a LH

[Scar]

Prepáčte takú začiatočnícku otázku (hlavne anketu), nenašiel som o tom žiadne zmienky na fórach, nieto ešte ucelenú debatu. Zo šermom som začínal a vďaka nemu som sa k LH dostal, teraz som s ním však skončil a dá sa povedať že mám iba jeho základy, aj tie už netrénujem. Preto by ma zaujímalo, aké je vôbec jeho využitie na LH bitkách, či šermujete aj ostatní, alebo na tréningoch iba inštinktívne vykrývate štítmi? Či používate šermiarske seky a podobne. Neviem totiž čo mám od bitiek očakávať. Vďaka za pomoc.

[thaar]

jakožto hadrák, mám štít a sekeru, tak newim jestli se mám považovat za šermíře, ale dovolím si troufale tvrdit, že někdy ta sekera dělá i to co chci já

[alistaire]

nejsem šermíř, a šermovat neumím - resp neumím tak jak bych i chtěl.

Základy ale mám, a svou zbraň ovládám (snad) tak, abych nikomu proti mě neublížil.

Postavy, které představuji nejsou školení šermíři = pro dobré ztvárnění postavy umět dueově šermovat nepotřebuji.
Dělám:
třicítku - řadového mušketýra. Tam se školený duelový šerm nepožadoval, spíše jde o "mlatu", když už... prakticky stačí pár základních záležitostí, na víc v bitvě není (nesmí být) čas.
napoleoniku - rovněž řadového vojáka. Sice cvičili boj bajonetem, ale to se nedá v dnešní bitvě správně využít.

[alistaire]

Pánové,..umět šermovat znamená,že v nějaký bitvě nezmrzačím sám sebe a nebo nedej bože nějakýho kamaráda a já si myslím,že je to základ všeho dění,chce li člověk jít do nějaký bitvy,četl jsem tady,že sekera někdy dělá i to,co che její majitel,to považuju za dost velkej průser(pardon).

Pochybovat o svých schopnostech je zdravé, zejména pokud to vede ke zlepšení

[Raiden]

Když se v bitvě mydlí n-lidí, kdo má čas sledovat, jestli to francouzská nebo italská nebo jiná škola? Já myslím, že ani diváci.

[Savlis]

Osobně si myslím, že otázka nebyla položená tak, jestli používáme na bitvách způsobný školní šerm, ale zdali to učení e šermovati vůbec v bitvě k něčem je...

Já si myslím že rozhodně ano. Dlouho mi trvalo nežli jsem byl na bojišti něco z technik vůbec aplikovat,ale časem, když si je člověk osvojí, ak určitě "šerm" aplikovat jde a má to rozhodně větší smysl, než kolem sebe plácat.

Je zřejmé, že v bitevní skrumáži nemáš moc prostoru odhadnout nepřítele, nejsi zcela pánem svého prostoru protože se tam motá spousta dalších lidí a mrtvol, neůtočí na tebe jen jeden protivník ale mnohdy více -to znamená že tam není moc možností aplikovat některé složitější techniky. Ale vniknout protivníkovi do střehu bez ohrožení sama sebe,či odzbrojení aplikovat jde. Není to ale jen o tvých schopnostech ale z velké míry o tom, koho máš proti sobě. Obzvlášte vypečené jsou "kordíkářky".

Složitější páky a podobné vylomeniny tam samozřejmě aplikovat nejdou, resp. jejich užití asi není zrovna vhodné, jelikož nejsou stavěné na to, že je někdo bude dělat bezpečně. Jsou prostě dělané na to, že chlapovi zlámeš ruku na třech místech, rozsekneš ksicht a podle nálady ještě prošlápneš koleno a i do scénických soubojů se musí upravovat a to přesto že oba šermující jsou na sebe zvyklí a spolupracují.

Boj na bojišti navíc vypadá daleko lépe, protože zkušenější si dokážou spolu bezpečně pohrát tak, aby tam nehopkali a nemávali kolem sebe jak na prvního máje. Mají zažité pohyby a i když jedou na "20% výkonu", je to ještě koukatelné.

[kascha]

Moje řeč..jestliže někdo neovládá ani základní principy použití zbraně se kterou se chce ohánět je to nejen nebezpečné, ale konec konců i divácky k zblití. Osobně už sem s kalsickým skupinovým HŠ skončil, to ale neznamená že nebudu trénovat to co sem se naučil. Ony totiž (třeba právě v bitvě) hrajou roli i nacvičené reflexy - čerti by mě sebrali když někoho řežu pár kroků od diváků - snažím se v takové situaci nesekat jinam než ramena/hlava - právě proto že nikdy nevím jestli by protivník dokázal dostatečně reagovat na něco většího. Je totiž opravdu trapné, když musím (jak se často stává) svůj úder v púlce přerušit, protože si místo hlavy kryje koul...co je potom platné že se snažím hrát roli....

prostě kdo má alespoň základy - ví co může čekat a má potřebnou stabilitu, umožňuje divákům i ostatním účinkujícím užít si akci daleko víc než moták zakopávající o všechnz okolo včetně sebe. HAWK domluvil sem!

[alistaire]

Moje řeč..jestliže někdo neovládá ani základní principy použití zbraně se kterou se chce ohánět je to nejen nebezpečné, ale konec konců i divácky k zblití. Osobně už sem s kalsickým skupinovým HŠ skončil, to ale neznamená že nebudu trénovat to co sem se naučil. Ony totiž (třeba právě v bitvě) hrajou roli i nacvičené reflexy - čerti by mě sebrali když někoho řežu pár kroků od diváků - snažím se v takové situaci nesekat jinam než ramena/hlava - právě proto že nikdy nevím jestli by protivník dokázal dostatečně reagovat na něco většího. Je totiž opravdu trapné, když musím (jak se často stává) svůj úder v púlce přerušit, protože si místo hlavy kryje koul...co je potom platné že se snažím hrát roli....

prostě kdo má alespoň základy - ví co může čekat a má potřebnou stabilitu, umožňuje divákům i ostatním účinkujícím užít si akci daleko víc než moták zakopávající o všechnz okolo včetně sebe. HAWK domluvil sem!

No, to je právě ono ::D když si místo hlavy kreje pinďoura, tak by v reálu měl rozseklou lebeňu (a hotofson), a ty můžeš jít zmáknout dalšího křena... jak to "ošetřit" v reenactmentu? Majznout ho přiměřeně do ramene a valit na dalšího.
To dlouhé "šmrdlání", nebo naopak dvojičkový "duelový" šerm v bitvě je právě ten problém.

Mě zas můžou vzít čerti, když panáček naproti, po řádně vykonané "práci", kdy jeden z řady jej odkryje a druhý sekne křičí "to nepla, vy jste na mě dva, to je nespra, to není fér...

Případně "von mě drží ze zadu, to není fér, nepadám, jeden by mě nedostal" , to zas při oblíbené kratochvíli, když se jedinec octne "v mlýně" nepřátel, jsa ze zadu pevně uchopen aby (si) neublížil a následně je kuchán a vyvrhován

[alistaire]

Nicméně v zásadě nejsme ve při

Každý jedinec, mající v bitvě ruce (i po ruce) zbraň, by ji měl umět ovládat tak, aby neublížil ni sobě, ni jiným. V nejslabším případě by měl umět adekvátně reagovat alespoň na první útok, a umět "zemřít"

Ale šermem v pravém slova smyslu (jak to cítím já) bych to nutně nenazýval.

[Savlis]

A dalším DULEŽITÝM faktem je to, že manipulace zbraní na bitvě není a nemá být BOJ. Ano, můžeme se kapku poškádlit, v případě že narazíme na známého, nicméně vůbec NENÍ na místě nějaká zarputilá snaha přešermovat protivníka za každou cenu.

To sem prostě nepatří, zbraně máme sice "tupé", což znamená ale jen že když si dám záležet tak ruku neuseknu ale urazím.

Takový hyperaktivní úporák pak může čekat akorát to, že nasere nějakého šermíře v pravém slova smyslu a ten ho zadupe do země. Bezpečně. )

[kascha]

no dyť jasně, tak nějak sem to myslel, ale možná špatně vyjádřil. To co v bitvě používám jenom vychází y nějakého tréningu - ale chraň mě pánbu a všichni rohatí (nepleť s vikingy), že bych to nazval šermem ve vznešeném smyslu toho slova - prostě využívám techniky - tzn. možnosti dané zbraně, jenže to míchám dohromady jak to zrovna příde a točím se jak větrák v parným dni.

ps.: nesmrtelní a nezranitelní sou prostě evergeen....

[kascha]

jistě že to nemá být boj....nevim ale esli to už teda všichni pochopili...

[Savlis]

V klidu, nikdo se do tebe neopírá )).

Jinak se teda musím přiznat, že to obcházení kolem slov "šerm" a "šermíř" jako kolem kaluže nitráku už mi docela leze krkem. Vzhledem k tomu co děláme jsme obecně šermíři stejně všichni a šermujeme taky všichni a to co všichni děláme je šerm.

Otázkou je jestli to děláme dobře nebo blbě a jestli jsme normální nebo blbí.

Ale to jen tak bokem, od tématu:)

[Kain]

Tady bych si dovolil se Šavlisem souhlasit.
IMHO všichni, co chodí bojovat do bitev, jsou šermíři. Je podle mě trochu módním alibistickým prvkem říkat "já nejsem šermíř, dělám LH". Chápu, je to snaha se distancovat od všegotického šermu, ale kdo bojuje v bitvě, ten šermuje (třebas kopím). A jestli to má znamenat "nejsem šermíř, tak mě nekritizujte, že to neumím", tak je to jen známka toho, že je dotyčný špatný šermíř (asi jako já).
Druhá možnost - šermíř = toliko duelant. Pak jsme bojovníci, ale platí totéž. Všichni předvádíme nějaké bojové umění a musíme ho nějak minimálně ovládat, abychom se alespoň nezabili navzájem.
Tedy teze "já můžu neumět bojovat, protože nejsem šermíř" je stejně platná jako "já můžu mít kanady, protože nedělám LH", takže vůbec. Pokud představuju v bitvě šlechtice, ktreý tráví ve zbrani velký kus života, pak musím umět alespoň trochu tu zbraň ovládat, musím umět šermovat. Když ne, ale ukážu to divákovi, ukazuju mu to špatně.

[Raiden]

Nevim no. Šermíř nejsem, neb to neumim - takhle blbnout jsem začal bohužel pozdě, v době, kdy už jsem dělal turnus, takže prostě nejsem schopnej docházet na nějaký pravidelný tréninky. Zbraň mám, protože moje postava jí má mít, ale jsa si vědom svých nedostatků, bitvám se vyhýbám. Když už bych měl vylézt před diváky (brrr!), tak leda buď jako jízdní - nápřah, bacit do napřaženýho meče, případně velmi citlivě ťuknout do přilby/ramene (ale tam bych se zase bál, že mi nějaký pako vrazí kord do koně), nebo jako střelec - když by došlo na boj zblízka, byl bych už buď "mrtvej", nebo na útěku.

Problém je, že když se někde objeví chlap s mečem, všichni na něj ukážou a řeknou - hele, šermíř! (a nejhorší jsou bodrý venkovský tatíci s tim jejich "jé, kluci, předveďte něco!" To pak člověk oželí i to pívo a v hrůze prchá).
Naše třicítková sekce se v době, kdy se eště byla schopná na něčem domluvit (to už je dávno, teď jsme permanentně vepři o pojetí), jezdila trénovat na normální čundry; prostě jsme vzali železa a zalezli do hlubokých lesů, co nejdál od jakýchkoliv diváků, a tam cvičili nějaký sestavy, aby to aspoň trochu vypadalo jako boj, ale abychom se při tom nepozabíjeli. Není to až tak triviální.
Někdy bych chtěl vidět na vlastní oči takovej Libušín, tam prej jsou takovejchhle individuí bez soudnosti desítky...