PRAVIDLA - výstroj a výzbroj

Moderátoři: LiborZ, Brant, MarcusIV, El Cid

Zamčeno
Uživatelský avatar
Brant
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 4016
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Prahé

PRAVIDLA - výstroj a výzbroj

Příspěvek od Brant » úte 23. lis, 2010 1:04

Výstrojní a výzbrojní pravidla Huljajpolského kureně

Pro každého, kdo se s Huljajpolským kureňem chce na akcích ukazovat a nebo s ním být nějak spojován, jsme sestavili kuchařku, ve které uvádíme vhodné postupy na správnou dobovost. Tato pravidla vycházejí z poměrně hlubokého studia reálií a vztahů, které fungovaly v rámci záporožského vojska a Ukrajiny té doby obecně.
Vedl nás k tomu rozšiřující se trend kozácké myšlenky, který ne všichni pojímají stejným způsobem, jako my. Jelikož nechceme být spojováni s šavličkáři a keckaři, kteří se za kozáky prohlašují, budeme na dodržování těchto pravidel maximálně trvat. Pakliže s nimi nesouhlasíte, klidně nesouhlaste, ale nehlaste se k nám. Nejedná se o něco, co bychom sami nedodržovali, spíše naopak, místy jsme na sebe ještě přísnější.
Zároveň je dobrým důsledkem dodržování dobovosti a těchto pravidel i to, že chcete-li s kozáky začít, nebude to zas tak drahá záležitost a navíc jsme ochotní poradit, abyste nedělali podobné chyby jako my, když jsme tu cestu sobě prošlapávali. I to je myšlenkou těchto pravidel.

1. Obecně platí pravidlo – nic nedobového.

2. Tábor - dobové stany (ne gotické stany, ale áčka, kužely a další typy používané kozáky). Hliníkové tyče a pogumované spodky stanů už snad nikdo nevozí, ale je na místě připomenout, že i stanové kolíky a šňůry nesmí být moderní.
Nocležiny - žádné spacáky, karimatky, nafukovací nebo skládací lehátka, igelity a nepromokavé plachty apod. Pokud někdo trpí na vlhko od země, musí nedobové nocležiny zakrýt tak, aby nebyly vidět ani při náhodném otevření stanu. Za dobové nocležiny považujeme kožešiny, vlněné deky, deky ze sešitých houní, slaměné a rákosové rohože, koberce apod. Je také dobré si uvědomit, že se dá docela dobře vyspat i pod vlněným kaptanem.
Vaření – jedině na ohni, tedy žádné vařiče apod. K vaření a následné konzumaci se smí používat jen dobové nádobí z vhodných materiálů (dřevo, cín, železo, vycínovaná měď, keramika, sklo; stříbro je sice dobové, ale jen pro opravdu bohaté kozáky s vysokým sociálním zařazením – obecně je dobré se mu vyhnout).
To se týká i nožů, používali obyčejné, prosté "kuchyňské" nože s rovnou jednobřitou čepelí, s rukojetí z nanýtovaných střenek, nebo - řidčeji - s plnou rukojetí naraženou na trn. Nosily se na opasku v kožených pouzdrech. Velké množství nožů i několik pouzder známe z nálezů. Pro naše účely je možné používat pouze reálné kované repliky, žádné nerezové kuchyňáky s dřevenou rukojetí, zkracované a upravované staré bajonety či gotické dýky, ženijní tesáky a podobné hrůzy. S vařením samozřejmě souvisí i recepty.
K dohledání je spousta dobových jídel, takže nebude tolerováno ani vaření buřtgulášů apod. Kafe je možné připravovat pouze v džezvě a s dobovými proprietami (kardamon atd.).
Kozák bez horylky je jak mnich bez modlitby. Kořalka v nedobové lahvi ale taky není to pravé ořechové. Picí nádoby nesmí být z nerezu apod.
Kouření – kapitola sama pro sebe. Ideální je dýmka (ovšem bez plastové troubele a zapalovaná dobovým způsobem).

3. Kostýmy – jen z dobových materiálů. Tzn. vlna, len, v omezené míře i bavlna. Hedvábí a brokát jsou opět dostupné jen pro vyšší sociální vrstvy, takže se jim také pokud možno vyhýbat. Výslovně zakázaný je samet, damašek a dyftýn, a také potahovky na gauče a strojové lemovky. Co se kožešin týče, pozor na geograficky nedobová zvířata jako je ondatra apod. Kožešinou je možné lemovat pouze svrchníky, nikoli kaptany. Zakázaný je široký huculský opasek čéres, vysoké komínovité papachy a nevhodné kostýmní doplňky (např. moderní přezka na opasku).
Boty musí mít kulatou špičku. Zakázané jsou mušketýrky a gotické boty. Nepřípustné jsou i ostruhy. Kozácké boty měly špičku šitou starým způsobem – obracením. Pata pak byla šita normálně a byla pevná. V toleranci jsou ale i boty ušité celé bez obracení a podrážka může být i z obolitu – umělé kůže (úlitba trvanlivosti bot vzhledem k vysoké ceně). Vhodné jsou i podkůvky. Špičaté boty budou tolerovány ještě v sezóně 2011.
Je dobré se zmínit i o účesech – zakázané jsou volně rozpuštěné dlouhé vlasy. Kdo nemá dobový sestřih (čup, číro, hurvajs, tintin apod.), ten musí mít po celou dobu trvání akce na kebuli čepici a vlasy pod ní. Nepřípustné jsou moderní brýle.

Kozák – základ kostýmu tvoří přírodní nebo bělená lněná košile s širokými rukávy, které mohou být stažené manžetou. Rozparek u krku může být zapínací na knoflíky a přípustný je i stojací límeček. Lem okolo rozparku a konců rukávů může být zdobně vyšívaný (nejlépe kombinace červená, černá, bílá, případně modrá). Košile musí být vždy zastrčená do kalhot. Kalhoty (šarovary) jsou široké a zastrčené do bot.
Přes košili se nosí vlněný kaptan, svita nebo župan a přes ně různé typy svrchníků (kyreya, delia, čerkeska, kožuch apod.). Na hlavě nosí kozáci kožešinové čepice (celochlupaté nebo s dýnkem), případně také slamáky. Opasek široký, nebo užší tkaný či látkový zavázaný na jeden nebo dva uzly, přes něj pak kožený. Boty jen s kulatou špičkou, vysoké (čoboty) i kotníkové.
Obecně platí, že čím víc je člověk ověšený různými doplňky, tím lépe (hamanec, torebky, váček na kule, pouzdro na lžíci a vidličku, chrestik, ikonka, natruska, prachovnice, nahajka, klíč na kolečkovku, pouzdro s nožem, olejnička, čutora, ladovnice, ocílka apod.).
Knoflíky jsou povolené většinou kulovité lité nebo tepané z plechu podle nálezů. Barvy jsou na kozáckém kostýmu vítané. Sytě červená byla nejdražší, takže s tou trochu opatrněji. Pozor na doplňky, které neodpovídají vašemu sociálnímu postavení (např bulava nebo pernač patří jen ke staršinům atd…)

Staršina – bohatý kozák, důstojník, který se stylem oblékání připodobňoval polské šlechtě. Kostýmu důstojníka je určitě dobré se alespoň na začátku vyhnout. Není nic horšího, než, byť pěkně okostýmovaný, důstojník, který ale nemá autoritu mezi mančaftem. Staršinství-atamanství-hetmanství si člověk musí vysloužit, ne si na to jen ušít kostým. Staršinové byli muži s bohatými zkušenostmi a tím pádem je poněkud nelogické, aby měl tuto roli nějaký mlaďas. Z podobných důvodů je to velmi nevhodný kostým pro „nováčky“. Staršina bez jednotky je vyloženě pro smích.

Ženy – základem kostýmu je dlouhá košile, která zpravidla sahala až ke kotníkům. Přes ni se oblékaly různé typy svrchníků podle krajových zvyků (viz diskuze Oděv – materiál a barvy). Přes košili se také oblékala sukně a plachta nebo plachty (jedno nebo dvoudílné zástěry). Přes košili se také často nosila vyšívaná vesta bezrukavka.
Ženy nosily jako pokrývky hlavy často šátky, ty bohatší i kožešinové čapky a svobodné dívky si vplétaly do vlasů stuhy a o svátcích se zdobily věnci z kvítí. Vlasy nosila svobodná děvčata spletené do jednoho nebo dvou copů. V některých oblastech Ukrajiny si splétaly vlasy i vdané ženy. Ženy se zdobily šperky, ale třeba i náhrdelníky ze sušeného ovoce. Boty mohly být lýčené – lyčaky, kožené střevíce, ale i vysoké – čoboty, které byly hlavně u svobodných děvčat často barvené.

Židé – kostým žida žijícího mezi kozáky si zatím nikdo neudělal a ani jsme ohledně toho nesháněli podklady. Kdyby se s tím ale někdo vytasil, byl by vítaným zpestřením (i když by samozřejmě musel počítat s četnými fórky). Nicméně doporučujeme před výrobou tohoto kostýmu konzultovat s námi.

4. Zbraně a zbroje – předně je nutné poznamenat, že zbroj u kozáků vlastně neexistovala. Zakládali si na mobilitě, rychlosti a obecně se dělili akorát na lehkou pěchotu, lehkou jízdu a dělostřelce. Jedinou povolenou zbrojní součástkou jsou tak chrániče předloktí – karvaše, ale ani ty by určitě neměli mít všichni. U zbraní je nutné se opět držet historických reálií – perkusy, maskované perkusy, moderní křesadlovky apod. rozhodně ne. O palných zbraních máme hromadu materiálů, proto doporučujeme vhodný výběr konzultovat s námi.
Platí zde pravidlo, že voják nemá věci zbytečně přezdobené. Samozřejmostí je pak bezpečnost. Takže třeba hroty na piky (kopí) musí být tupé, nejlépe s hříbkem nebo kuličkou na konci. Manipulace s jakoukoliv zbraní pod vlivem alkoholu je přísně zakázaná. Mezi zakázané chladné zbraně patří kordy, tesáky, jatagany, kindžály, halapartny, partyzány atd.

Je nutné rozdělení na střelce a „nestřelce“, protože označení „pikenýr“ je zavádějící. Střelec má mušketu, krátkou karabinu, arkebuzu apod. Jako doplňkovou palnou může mít pistoli. Měl by mít u sebe nůž, čakan, kelep nebo šavli. Pro dlouhé muškety jsou povolené na podpěru berdyše a furkety, zakázaná jsou švédská pera. Zakázané jsou klasické třicítkové prachovnice, také sedmiletkové patrontašky, apoštoly atd… zkrátka, střelecké přislušenství musí odpovídat Ukrajině a kozáckému stylu - parohové prachovnice a natrusky, dřevěné prachovnice v podobě rohu, ládovnice apod. Předloh je dostatek.
Kozák bez dlouhé palné zbraně musí mít piku, z pobočních zbraní pak šavli, kelep nebo čakan a nůž. Může mít také pistoli. Občas nosili kozáci do boje i bijáky – kistěny. Samotná šavle kozákovi nestačí. Chudší kozáci nemusí mít šavli, stačí kelep nebo čakan.
Dělostřelec by měl být vybaven šavlí, nožem, čakanem nebo kelepem a případně pistolí a luntovým kopím. Samozřejmě může mít někde po ruce i připravenou piku.
Granáty smí nosit jen (!) důvěryhodné a časem prověřené osoby. Kozáci by měli mít i luky. Organizátoři třicítkových akcí ale luky zatím do bitev pouštět nechtějí, takže v současné době je možné mít luk jen jako kostýmní doplněk. To samé se může stát, pokud se nějakému organizátorovi nebude pozdávat kistěn.
Šavle - zákaz sedmiletkových nebo napoleonských šavlí, povoleny jsou pouze šavle odpovídající dobovým a lokálním nálezům (Ukrajina, v menší míře pak Polsko a Turecko)

5. I přes splnění výše sepsaných pravidel si vyhrazujeme právo vykázat z našeho tábora jedince, který bude dělat potíže.
Ktož chce šíp z rány vytáhnúti, učiň takto: Vezmi raky a zaječie sádlo a ztluc to spolu dobrze. Pak vezmi vejce a pryskyrzici a ztluc to v hromadu a klaď na tu bolest, a vytáhneť se všeckno ven. A na to traňku užívej. (Chirurgické lékařství, 16. stol.)

Zamčeno