Kuše

Příspěvek od **Wothan** » stř 21. čer, 2006 20:08

No to tak parametrově odpovídá té mojí kuši o které je řeč. Dostřel jsem jen odhadoval - tak asi na polovinu známého dostřelu catapulty (ten činí cca 350m) ze stejného místa čili dostřel odhaduju spíš někde kolem 160-170m ale co je celkem irelevantní, na takovou dálku střílet stejně nepotřebuju, na to už mám obléhací stroje

hawkwind · Příspěvek od **hawkwind** » čtv 22. čer, 2006 18:35

Je celá jasanová, až na šlachy na lučišti. 100 kg je moc, spíš počítej tak polovinu. Máme zprávy o účiném dostřelu kolem 30 metrů a ten zámek se ve dřevě bude při takovém nátahu zadírat.

Martin · Příspěvek od **Martin** » čtv 22. čer, 2006 19:28

Mne by docela zajímala životnost takovéto celodřevěné kuše. Proti těm našim mi připadala jako hračka. Není moc silná, a tak tam zřejmě nebude příliš trpět tětiva. Taky záchyt do výřezu k ní bude šetrný. Ale odhodit ji na zem, či nechat pošlapat od bojovníků (což se mým kuším občas stává), by mohlo znamenat její zničení. Ale to vlastně luku taky. Takže z bitevní vřavy je lepší s takovouto zbraní včas uprchnout.
Nejvíce mne zaujalo lučiště s vrstvou šlach. Doufám, že to je první vlaštovka a v budoucnu začne Hawkwind dělat i gotické kompozity.

Příspěvek od **Wothan** » čtv 22. čer, 2006 23:08

Pardon, to jsem nechtě mystifikoval já - cca 100lbs, ne 100kg - je to tak něco kolem 50kg jak říká Hawk.

hawkwind · Příspěvek od **hawkwind** » pát 23. čer, 2006 15:54

Jiljovský, bud´opatrný s tím maximálním dostřelem.
Mluvme raději o vojenských zbraních, než úplně posledních kuších z 16. století. (Takový ty vymírající mastodonti)

Účiný dostřel je dostřel na kterej trefíš svého chlapa, respektive jeho koně, nikdo nepochybuje o KE té šipky i na větší vzdálenost, ale pokud netrefíš je to k ničemu.
Sáhni si do svědomí co jsi a nejsi schopen s tou kuší udělat.
Vem svou kuši a skutečně si odměř nějakou solidní vzdálenost, řekněme 50 - 60 metrů a myslím odměř nějakým měřidlem a nastřílej 30 ran na figurínu a zapisuj trefil/netrefil.
Skutečné výsledky zjistíš jen když budeš dělat solidní benchmark a to navíc třeba s větší skupinou střelců.

Tohle je mezi lukostřelci oblíbené - "já jsem trefil a on trefil atd" - znamená to trefil vždycky, trefí to tak občas, trefí s velkým štěstím?

Martin ti řekne, že kuše není nejvhodnější pro střelbu horní skupinou úhlů. Naproti tomu luk vtomhle je zrovna velice dobrej - na 200 metrů pošlu 10 šípů zhruba do 3-4 metrového kruhu. Tím myslím vždycky. Šíp který mi občas uletí je právě ta deviace, která by se v dlouhodobém benchmarku projevila.
Uděláš to s kuší? Řekl bych, že je to spíše science fiction...

Ted´na čase holubiček byla lukostřelecká soutěž, kde jsem si vypůjčil luk a šípy od kamaráda. Vzdálenosti byly při střelbě na terč docela krátké (20 metrů)- a ti lidé kteří alespon´napnou luk se zhruba trefovali. Před soutěží jsem ale z hecu šel asi na 40 metrů a hledme - prakticky nikdo nebyl schopen se trefit - řekněme 1 z 5 nebo 6 šípů.
(Pochlubím se 3X ze 4)
Proč - protože nikdo tu není zvyklej střílet na SKUTEČNÉ vzdálenosti. Každej to plinká na 15 m na dvorku.

Kratší rundy jako "Double american" se střílí na 60, "York round" na 100 yardů. To je 91 metrů. I ten 1,2 metru kulatej terč je na tu vzdálenost jako blecha! Samozřejmě, že se nedá porovnávat terčová viktoriánská lukostřelba s vojenskou, už kvůli lukům a šípům, ale dává to dobrou představu co a jak.

Pro zajímavost dávám benchmark pro velice průměrného (spíš horšího) vojenského lukostřelce. Je to odvozený consensus na která jsem došel při debatování s jinými střelci z velkých luků.

Při střelbě na figuru
30 metrů - neměl by ho nikdy minout
55 metrů neměl by ho příliš často minout
91 metrů (dobří terčový lukostřelci ten 1,2 metru kulatý terč trefují zhruba každou druhou ranou, špičkový na něm trefují každou ranou žlutou nebo červenou - mluvím pořád o anglických lucích)

Což nevypadá jako příliš, ale ptej se sám sebe, pokud si odměříš 30 metrů poctivě a pokaždé někde jinde trefíš vždycky figuru? A to je ta nejkratší vzdálenost,pak se to hodně rychle kazí jak půjdeš dál, 55 m se středověkou kuší na jednotlivou figuru - řekl bych tak leda Vilém Tell.

Jediný způsob jak tohle zjistit je udělat terče a střílet, měřit poctivě vzdálenosti a zaznamenávat do tabulek.

P.S. Toto není filipika na superioritu luků, ty jsou skutečně lepší než kuše. Používám příklady protože v lukostřelbě máme alespon´nějaké srovnání.
Zajímavé pro mě je, že skutečně dobří a přesní lukostřelci zřejmě nikdy nestříleli luky v horní části používaného rozmezí sil 150#, ale spíš na spodní hranici, nebo na rozmezí kde se vojenský luk blíží hodně tlustému loveckému 85#-90#. Go figure.

Ted´zrovna tu mám hodně kartónů, pravděpodobně udělám terč zbrojence, abysme do něj mohli střílet.

Jarda

Martin · Příspěvek od **Martin** » pát 23. čer, 2006 20:10

hawkwind píše:Účiný dostřel je dostřel na kterej trefíš svého chlapa, respektive jeho koně, nikdo nepochybuje o KE té šipky i na větší vzdálenost, ale pokud netrefíš je to k ničemu.

Vzhledem k současnému poměrně řídkému výskytu kvalitních replik gotických kuší, nejsou pochopitelně k dispozici výsledky takových experimentů, jako s luky. Navíc repliku luku lze zhotovit téměř dokonalou, což o kuši neplatí. Když se vzájemně porovná konstrukční složitost obou zbraní, je jasné, že parametrů, které ovlivňují přesnost střelby kuší je podstatně více, než u luku. Z toho pramení i její relativně nižší přesnost. Něco jiného je střílet na střelnici stejnými šipkami se soustruženými hroty nebo v boji standardní dodávanou municí. Historie nám to však rozdala celkem jasně, co se týče výskytu obou zbraní a taky víme, jak dopadala jejich vzájemná střetnutí v bitvách.
Výhody kuše jsou nesporné při obraně opevnění. Výhody luku jsou zase nesporné v polních bitvách. O tom už bylo řečeno dost, včetně toho z jakých vrstev pocházeli střelci ty které zbraně obsluhující.

Loni jsme měli na Landštejně více prostoru pro experimentální střelbu a určité závěry lze také udělat z vlastního střílení ku zdi a ku ptáku. Co se týče střelby ku zdi na 25m, na terč o průměru 40 cm, dokáží lepší střelci z lepších kuší (ale ne příliš silných) umístit všech 12 šipek do terče. Mne se to podařilo pouze jednou, ale nepovažuji se za příliš dobrého střelce. Nuto ovšem říci, že čím více se zbraň blíží originální gotické kuši, je její přesnost nižší. Mám teď na mysli hlavně přivázání lučiště provazem, kde dochází ke zvětšování vůlí a tím i k jeho nežádoucím posunům.
Když jsme na stejnou vzdálenost stříleli na postavu ozbrojence v životní velikosti, nevzpomínám si, že by někdo minul. Trefil jsem třeba jeho ksicht 5x po sobě (stačilo si místo něho představit bývalou tchyni).

Střelba ku ptáku na 42m je záležitost poměrně náročná a zasáhnout nevelkou maketu je víceméně otázka štěstí (nebo poctivého tréninku). Při střelbě na lidskou postavu bych neviděl větší problém.
Zatím se mi zdá, že účinný dostřel repliky kuše gotické konstrukce je o něco více, než 50 m. To platí na cíl velikosti člověka. Jezdce na koni by šlo zneškodnit i na větší vzdálenost.
Limitujícím faktorem účinnosti kuše je výhradně přesnost. Každá gotická kuše byla dostatečně účinná proti koni či lehce oděnému ozbrojenci. Co se týče kuší napínaných opaskovým hákem, kterých byla většina, neměly větší nátah, než 150 kg. Já jsem tahal hákem 130 kg a myslím, že zde je příčina mých problémů s pravým kolenem. Dolní hranici nátahu těchto polních kuší bych viděl někde kolem 100 kg.

Na Landštejně jsme loni taky stříleli z mé tlačítkové arkebuzy. Výkon nelze hodnotit kvůli neautentickému prachu, ale jisté je, že její rozptyl byl o dost větší, než u kuše. A přece palné zbraně kuše vytlačily. Jejich výroba byla mnohem levnější a rychlejší.
Rychlost střelby kuší napínané rumpálem je asi 1 mířený výstřel za minutu. Nabití arkebuzy trvá asi 2 minuty. Při porovnání s lukem docela špatné. Konfrontace luku a kuše jsou celkem dobře známé (Kresčak, Azincourt apod.), ale konfrontaci lučištníků a arkebuzírů si nevybavuji.

hawkwind · Příspěvek od **hawkwind** » pát 23. čer, 2006 21:01

Netvrdím vůbec nic jiného.
Když tu mluvím o lukách, narážím na podobnou debatu kterou vedu s respektovaným terčovým lukostřelcem v anglii.
Ono to "bratrstvo velkých luků" se v současné době dost rozplývá nad dostřelem a průrazností, ale neexistuje tabulkový benchmark jak ty lidi střílejí přesně a upřímě ani oni nemají zájem ho dělat. (A jak si myslím, je to proto, že většina střílí šit. Je jen pár lidí kteří dokážou skutečně střílet velkým lukem i na terče tak aby si jeden neodplivnul)

Je ovšem otázka jakou přesnost má ta autentičtější kuše se surplus vojenskou šipkou s kovaným hrotem.
Jinak je jasné, že smrtící síla je jak proti chlapům ve zbroji i koním dostatečná, jen jde o to, jak dobře/špatně si lze vychytat svého chlapa....

Člověk nebude širší než 40 cm, je o něce vyšší (teda alespon´někteří), ale předpokládám, že u kuše která má konzistentní délku nátahu je mnohem větší rozptyl v horizontální rovině, než vertikální.
Naopak u luku je horizontální lining většinou v pořádku ale i dobří lukostřelci mívají šípy v terči "odshora dolů", což je právě způsobeno právě inkonzistencí nátahu.

Až ti zbuším ty šipky, myslíš, že bysme mohli udělat nějakej benchmark?
Terč bych zasuploval, bylo by eventuelně dobré ho dát do nějakého svahu a mít k dispozici dostatečně dlouhou střelnici.....

Martin · Příspěvek od **Martin** » pát 23. čer, 2006 22:35

hawkwind píše:Až ti zbuším ty šipky, myslíš, že bysme mohli udělat nějakej benchmark?Terč bych zasuploval, bylo by eventuelně dobré ho dát do nějakého svahu a mít k dispozici dostatečně dlouhou střelnici.....

To já samozřejmě jen vítám. My chodíme (pravda, dosti zřídka) střílet do bývalé pískovny. Svahy jsou tam vysoké, ale občas nějaká šipka minoucí terč zmizí celá pod zemí a bez detektoru není šance ji najít. I když to u těch nových panzerstecherů asi nebude hrozit, protože budu o dost delší, než současná munice.
Jinak mám kupodivu větší problémy s vertikálním rozptylem. Do strany to moc nenese, nebo se to dá vychytat. Při větším výkonu kuše je někdy třeba mířit výrazně pod terč a to se v závislosti na vzdálenosti špatně odhaduje.

Martin · Příspěvek od **Martin** » sob 24. čer, 2006 16:07

jiljovský píše: Účiný dostřel je vzdálenost, na kterou je šipka schopna vyřadit protivníka z boje. V bitvě, kdy se střílelo tzv. do davu, bylo jedno zda šipka zasáhla Petra či Odolena, hlavně když pronikla dostatečně hluboko!

Já jsem tohle chtěl taky uvést, ale pak jsem si uvědomil, že to při obraně pevností neplatilo. A zde byla úloha kuší zřejmě větší, než v polní bitvě. Z hradeb se málokdy střílelo do davu. Cílem byli naopak jednotlivci, kryjící se za pavézami, tarasy apod. Ale i ten uvažovaný účinný dostřel (s limitem přesnosti) dostačoval k tomu, aby střelci z kuší účinně pokryli předpolí pevnosti, tj. plochu před vnějším valem. O účinném dostřelu kuší taky leccos napovídají rozestupy hradebních věží městských opevnění, zvláště ze 14. stol. a I. pol. 15. stol., kdy byl již vytlačen luk, ale ještě nepřevládaly palné zbraně.

Asi největší vypovídající schopnost o účinnosti vrcholně gotických kuší mají hradby Tachova a Nymburka (dokončené kolem pol. 14. stol.). Zde byl totiž použit braniborský typ fortifikace, kdy hlavní zeď nenesla ochoz a byla zakončena pouze stříškou (v Nymburce vzniklo cimbuří až při novodobé rekonstrukci). Veškerá tíha obrany ležela na hustě kladených hranolových věžích. V obou městech jsou od sebe vzdáleny cca 20 m a daly se bránit pouze z ochozů, ve zdech původně neměly střílny.

Standardní voj. kuše II. pol. 14- pol. 15. stol. měla nátah menší než 150 kg a napínala se hákem. Ty naše kuše nejsou tudíž zas až tak slabé. Samozřejmě ty pozdně gotické určené na prostřelení plátovky jsou daleko výkonnější.
S takovou kuší se ale téměř nedá cvičit. Vyrobit ji, by nebyl problém, když používáme stejně do lučiště laminát. Ale nedokážu si představit konstrukci terče, už takhle je spotřeba šipek dosti značná.

A stejně mi nějak nesedí porovnávat gotické kompozitní lučiště s laminátovým "ojebem", i kdyby měla stejné nátahové síly.

Příspěvek od **Wothan** » sob 24. čer, 2006 18:36

No já si aspoň na té románské pár testů udělám - tam mám problém s lučištěm vyřešený, byť je nátah kuše relativně slabý.

Martin · Příspěvek od **Martin** » sob 24. čer, 2006 21:35

jiljovský píše:Při obraně hradu, či městského opevnění už nemohl střelce zajímat účiný dostřel zbraně, ale pouze dostřel mířený.

OK

Cituji: "Standartní vojenská kuše. Co to je? Třeba v 1.pol 15.stol. byl rozsah napínacích sil poměrně značný cca 100-250kg. Kuše od 100-150kg o kterých mluvíš, našly uplatnění v husitském vojsku pro snažší a rychlejší napinání, nevýhoda menší účinosti vzhledem k taktice husitského boje nevadila. Ve své době ale byly už takové kuše považovány za slabé a k obraně hradeb málo použitelné. Také v polní bitvě by byly vzhledem k dokonalosti dobové zbroje málo učiné. V takových případech musely nastoupit jejich silnější kamarádky napínané rumpály".

Pohybuješ se zřejmě v celé Evropě, já v Čechách. Lokální nuance ovšem byly značné. Z rozboru ikonografie od poč. 14. do pol. 15. stol. vyplývá, že "standardní" kuše v Čechách byla napínána opaskovým hákem. Menšina rumpály a kozími nohami. Německý se u nás v této době vyskytuje minimálně a angl. hever prakticky vůbec.
A to, že "kuše 100-150 kg ... našly uplatnění v husitském vojsku" je blbost. Před hus. válkami u nás jiné kuše nebyly, takže nemusely hledat uplatnění zrovna takovéto slabší kuše. Cílem střelců z kuší byli převážně koně (viz řády). Kroužkovou zbroj s prošívanicí prostřelily taky spolehlivě. Už před polovinou 15. stol. u nás začíná tak masivní rozvoj palných zbraní, že během několika desetiletí se vojenské kuše skutečně stávají jakýmysi "mastodonty".

Typičtí střelci z naší oblasti I. pol. 15. stol. jsou např. zde:
http://kazi.webz.cz/wagner/images/wag06-17.jpg

Cituji: " Já nehodlám srovnávat laminátový "ojeb" z gotickým kompozitovým lučištěm! Ale repliku vojenské kuše vybavenou autentickým kovaným lučištěm o nátahu 200-250kg s replikou vojenského luku o nátahu 50kg. Což by odpovídalo evropským bojištím po pol.15.století."

No Evropa je docela veliká a ty máš, doufám, na mysli západoevropská bojiště. U nás se během 15. stol. ještě ocelová lučiště nevyráběla, a pravděpodobně ani nevyskytovala. A jestli budeš tvrdit opak, pak bych uvítal důkaz. Výroba ocelových lučišť v 15. stol. se týká pouze západního Západu. I německá lučiště z konce 15. stol. jsou vesměs kompozitní.

A nečil se!

Příspěvek od **Wothan** » sob 24. čer, 2006 22:46

Když už je řeč o těch kovaných lučištích, což je ovšem u nás mám taky ten dojem záležitost až konce 15.st. (opravte mne pokud se mýlím), tak u nich sice máme markantní nárůst napínací síly (takže se tu prostě časem neobejdeme bez různých heverů), ale nárůst napínací síly tu není přímo úměrný efektivitě lučiště - ocelové lučiště bude mít samo o sobě myslím nižší efektivitu než kompozit. Takže se nedá při srovnávání kompozitu s ocelí jednoduše poměřit napínací síla a z toho porovnat výkon - dostřel/váhu střely. Čili pokud se bavíme o průraznosti a dostřelu kuší a nutnosti využívat hevery je potřeba brát v potaz technologii. Napadá mne že pro nás bude důležité mimo vašich dostřelů maximálních a mířených taky to jak těžkou šipku na místo dopravíte.

Když kupříkladu kuší dopravím na přibližně stejnou vzdálenost lehkou smrkovou šipku s terčovým hrotem a těžkou jasanovou bitevní střelu, bude přece jen rozdíl v tom co ta střela provede až něco potká.

Martin · Příspěvek od **Martin** » ned 25. čer, 2006 10:31

Wothan píše:... Takže se nedá při srovnávání kompozitu s ocelí jednoduše poměřit napínací síla a z toho porovnat výkon - dostřel/váhu střely. Čili pokud se bavíme o průraznosti a dostřelu kuší a nutnosti využívat hevery je potřeba brát v potaz technologii. Napadá mne že pro nás bude důležité mimo vašich dostřelů maximálních a mířených taky to jak těžkou šipku na místo dopravíte.

Přesně tak. Porovnávat s dřevěným lukem by zřejmě šel středověký kompozit, ale ne ocelové lučiště.

Účinnost munice v cíli je dle typu značně rozdílná. Střílel jsem na zahradě asi na 20 m do starého štítu (měkké dřevo 4cm+vrstva z hnacích řemenů) z kuše s nátahem cca 110 kg. Terčové šipky soustružené na bukových týblech prům. 12mm (celková délka 34 cm) pronikají tak 2cm hluboko a někdy se taky odráží a odskakují (dle úhlu dopadu). Hawkwind mi půjčil vzorovou šipku s hoblovaným jasanovým dříkem (prům. uprostřed 16mm na koncích 12mm, celk. délka cca 45 cm) a s kovaným hrotem typu bodkin. Ta prorazila štít skrz a vytáhnout ji bylo hodně pracné.

Taky si nemyslím, že by byly srovnávací testy nějak zvlášť přínosné, neboť se dochovalo dost historických zpráv o účinnosti obu zbraní (tedy více o luku), o kterých není třeba pochybovat.

Příspěvek od **Wothan** » ned 25. čer, 2006 19:28

Ocelová lučiště potřebují, zvláště ta silnější nutně odpovídající napínací mechanismy, čímž se dostaneme k těm anglickým a u nás spíše německým heverům. Jenže si nějak nejsem jistý že nárůst napínací síly tu byl nutně vynucen požadavkem na průbojnější střelivo. Zřejmě bude nějaký rozdíl mezi výrobou kvalitního silného kompozitu a ocelového lučiště.

Soudím že ve starším období představovalo takové kvantum kvalitní oceli značný problém pokud se týkalo ceny i zpracování (což je mimochodem problém dodneška - ani při rtg testech se nevyhneme vzniku mikrothlin v průběhu používání kuše a možnému prasknutí což s ohledem na velké napínací síly může mít fatální následky). Když se s rozvojem hutnictví a metalurgie stala kvalitní ocel na lučiště dostupnější, zřejmě se mohla co do ceny měřit s kompozitem a asi byla i levnější - nepodařilo se mi dosud nalézt ceny obou lučišť ze srovnatelného období. Kompozit byl náročný na výběr materiálů, čas a znalosti. I to bude jeden z mnoha faktorů proč kuše vytlačovaly palné zbraně navzdory prokazatelně nižší přesnosti. Otázka kterou řešíme je cena výstřelu (šipka x kule+prach).

Takže důvod zavádění ocelových lučišť bych neviděl nutně jen v požadavku na dosažení vyšších napínacích sil. Pokud bych měl dvě kuše - kompozit a ocel ve stejné napínací síle, bude ta ocelová méně efektivní. Čili musí být o dost silnější v napínacím tahu aby byla o něco efektivnější než kompozit. Z toho plyne že i kompozity používané za husitských válek musely být dostatečně efektivní v boji a zároveň že nárůst síly kuší s ocelovým lučištěm byl do značné míry přirozenou věcí danou novou technologií, nejen požadavkem na průbojnější zbraň.

Dále - nezaznamenal jsem markantní nárůst síly plátů od poloviny 15.st. do jeho konce nebo počátku 16.st. protože zřejmě technologie dosáhla únosného maxima. Protože ale nejsem v tomto období až tak kovaný, mohu se nepochybně mýlit. Odolnost plátů pokud vím dále zvyšuje spíš změna tvaru, profilování plátu apod. To jsou věci které buď nemají na zásah šipky velký vliv (kanelování spíše zpevní zbroj pro zásah nějakou sečnou nebo údernou zbraní), nebo naopak způsobí odklon a sklouznutí střely při šťastném dopadovém úhlu, ale pak je přece celkem lhostejné jakou silou střílíte ne? Dále - ne všechny místa zbroje jsou jak všichni víte stejně silná, takže i střela která neprobije čelní plát kyrysu, může celkem snadno probít záda, boky nebo krytí nohou a rukou, stejně jako samozřejmě může zabíjet a zraňovat koně. Mimo to tu jsou stále ještě bojovníci bez úplného krytí nebo s krytím lehkým.

Martin · Příspěvek od **Martin** » ned 25. čer, 2006 20:30

jiljovský píše:Mám tomu tedy rozumět tak, že podle tebe se napínací sila kuší od poč. 14.stol do poč. 15.stol., přes obrovský vývoj ochranné zbroje vůbec nezvyšovala? To je trochu divné, ne?

No, pro Čechy je první polovina 14. stol. typická současným používáním kuší a luků. Obě zbraně jsou zachyceny např. ve Velislavově bibli. Luky (ačkoliv do jejich konstrukce příliš nevidím) byly kušemi během II. pol. 14. stol. vytlačeny z vojenské výzbroje. V bibli Václava IV. jsou sporadicky zobrazeny ještě i luky. Jsou to ale zbraně poměrně krátké a zřejmě i nepříliš výkonné. Technologie výroby kuší byla již zvládnuta uspokojivým způsobem a jejich výkon byl proti zbroji přechodného typu (kroužkovka+prošívanice či brigantina) dostatečný.

Charakter polních bitev té doby byl ještě čistě rytířský, tj. náraz těžkooděné jízdy. Úloha pěchoty byla podružná. To je samozřejmě odlišnost od západoevropských poměrů, kde angličtí lučištníci a také městské milice (tyčové zbraně, volba terénu) dokázaly těžkou jízdu porazit.

Vezmeme-li vývoj zbroje v uvedeném období, není zas tak překotný. Pokrok ve zpracování kovů umožnil v průběhu 14. stol. tvarování chráničů kloubů (myšky, nákolenky) a později celých končetin a ještě později větších plátů chránících hrudník. Ale to už jsme v samém závěru 14. stol. Takováto zbroj byla už dost odolná proti zásahu kopím a ve svém dalším vývoji umožnila jezdci odložit i štít (v Itálii už snad ve II. čtvrtině 15. stol., u nás později). Celoplátovou zbroj neměl v době hus. válek rozhodně každý těžkooděnec. Stále se používal i přechodný typ.

Tuzemští střelci z kuší bránili či ostřelovali pevnosti. V předhusitském období neměli možnost účinkovat v polní bitvě (až na žoldnéře v cizině). Proti těžké jízdě stáli až za vozovou hradbou s počátkem hus. revoluce. Na tomto mobilním opevnění, byly užívány zbraně stejné jako na hradbách měst a hradů. Města se svým velkým ekonomickým potenciálem byla hybnou silou revoluce a jejich oddíly tvořily páteř husitských vojsk.
Stejné tarasnice, píšťaly, hákovnice, sudlice a také kuše, které byly určeny k obraně pevností našly své uplatnění na vozové hradbě. Není důvod se domnívat, že městští střelci nechali doma výkonné hradební kuše a do pole si vzali slabší napínané hákem. Za vozovou hradbou bylo jedno, jak dlouho se zbraň napíná. Tady by hrál větší roli jejich výkon. Naši střelci jsou zobrazováni prakticky výhradně s opaskovým hákem. Z toho usuzuji, že standardní dobová kuše nebyla silnější, než 150 kg.

Během II. pol. 15. stol. byla kuše téměř vytlačena palnými zbraněmi. Byly to relativně krátké ručnice (arkebuzy), jejichž výkon nestačil ani na prostřelení dřevěné pavézy. V žádném případě nemohly ohrozit silnější pláty zbroje. Pozdně gotická kuše napínaná heverem byla daleko výkonnější a plátovou zbroj probila. Přesto dokázaly oddíly arkebuzírů decimovat těžkou jízdu. Na dálku stříleli výhradně koně. Jezdce otřesené pádem likvidovali sudličníci a podobná holota. Na plátovku stačily až těžké muškety nastupující ve II. čtvrtině 16. stol.

Když Václav Vlček z Čenova psal koncem 15. stol. svůj vojenský řád, měl mnoho zkušeností hlavně z bojů s Uhry. Tam mnoho plátových zbrojí nebylo. Přesto nabádá, aby střelci stříleli koně. Kůň by zkrátka velký a relativně špatně krytý cíl. Vlček preferuje jednoznačně ručnice a kuši připouští až jako druhou možnost. Tehdy to už byla méně žádoucí výběhová zbraň. Čekala ji ale budoucnost v lovectví a sportu.

I když bych také viděl jako hlavní důvod pro nárůst výkonu kuše reakci na vývoj ochranné zbroje, nemusí to být tak jednoznačné. Někdy jsou i logické úvahy vyvraceny historickými fakty.