Kuše

Vojenství a vše co s tím souvisí

Moderators: Viktorie, ClaryAldringen

Post Reply
hawkwind
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 315
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00

Kuše

Post by hawkwind »

Kuše hotova

Má to tak 220# na 15´´.
Tělo je z hrušky, kterou mám už asi 14 let, všechny součástky zámku jsou zakalené a zrcadlově vyleštěné, přední vodítko šipky je z losího parohu.
60 gramovou šipku to střílí rychlejš než cokoli co jsem viděl z luku, leč to je trochu podměrečná šipka.
Pokud by měl někdo zájem může se klidně ozvat, leč je třeba mít na paměti, že cena je stejně exkluzivní jako výrobek.

(odkazy na fotky promazány - fotky již na serveru nejsou - Mrkvoslav)
hawkwind
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 315
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00

Post by hawkwind »

Tohle je prototyp a je na něm několik věcí které už dělat nebudu.
Jinak to samé s ořechem z losího parohu v třecím pouzdře

15000,-

Rohové lučiště na přání

+20000,-
Argon
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 169
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Jirkov
Contact:

Post by Argon »

no fíha...exkluzivní cena :wink:
hawkwind
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 315
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00

Post by hawkwind »

Ne to je nízká cena. Kdekoli v zahraničí bys platil 1300$. Je to horší než udělat pušku. Jste synové socialismu nebo co?

Shitózní kuše stojej 6-7K.....
Wothan
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 5492
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Liberec
Contact:

Post by Wothan »

Něco jsem našel k výrobcům kuší na přelomu 15. a 16. století, není toho mnoho, ale snad vám to pomůže:

Ze sborníku NM: Sociální struktura Litomyšle a peněžních hotovosti jejich obyvatel na přelomu 15-16.st. a sice zmínku týkající se "střelců" - je zajímavé že pod označením "střelec" se tu nemyslí bojovník, ale výrobce kuší: "Zvláštní postavení mezi litomyšlskými řemesníky, specializovanými na výrobu ze dřeva měli "střelci", hlavní výrobci dřevěných válečných i loveckých zbraní. Jejich zaměstnání, převážně výroba kuší a luků, zcela stačilo k obživě, i když jejich početní zastoupení ve městě bylo relativně veliké. Na přelomu 15. a 16. století zde pracovali celkem čtyři zámožní mistři, z nichž jeden, střelec Řehoř, odkázal v roce 1507 neobvykle vysokou částku 15 kop gr.čes. na chudé. Mistři zaměstnávali příslušný počet tovaryšů, přijímaných do učení za specializovaných podmínek. Střelec Tomáš, který přijal v roce 1491 učedníka Matouše, se např. zavázal, že mu bude po čtyři léta učení dávat mimo oděv jednu kuši, zřejmě na prodej, a čtvrtý rok že si bude moci každé pondělí pracovat pro sebe. S poslední možností zřejmě souviselo pravděpodobné vlastnictví osobního nářadí u střeleckých tovaryšů (Michal Žák, tovaryš uváděl, že má "nádoby střelcovské" u Petra střelce v Třebové). O značném rozsahu výroby, která pracovala i pro široké venkovské zázemí, svědčí pozůstalost již zmíněného střelce Tomáše z roku 1506, která obsahovala: 13 lučišť dodělaných (i s lidskými), 51 nedodělaných, 22 soch s klíči, 26 soch bez klíčů, 2 kolovraty a v opravě 8 kuší. Cenové relace výrobků ve větší míře neznáme. Dva zachycené údaje uvádějí: roku 1496 za kuši 2 zlaté, 14 gr.čes. a roku 1508 za opravu kusí předem daných 10 gr.čes.".
rabi
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 371
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Těšín

Post by rabi »

Zajímalo by mě u kuše pro 15.stol. nakolik převládají kuše s kovaným kušištěm nad skládanými. Připadne mi náročnější vykovat kušiště, aby obě ramena měla stejné fyzikální vlastnosti při nátahu tětivy. Důvěřoval bych spíše tomu skládanému.
Martin
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 294
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Český Brod

Post by Martin »

rabi wrote:Zajímalo by mě u kuše pro 15.stol. nakolik převládají kuše s kovaným kušištěm nad skládanými. Připadne mi náročnější vykovat kušiště, aby obě ramena měla stejné fyzikální vlastnosti při nátahu tětivy. Důvěřoval bych spíše tomu skládanému.
V Čechách převažují po celé 15. stol. jednoznačně kompozitní lučiště přivazovaná k soše motouzem. Pokud se u nás ocelové lučiště občas vyskytlo, lze ho považovat za import ze Západu. Ocelová lučiště se u nás vyrábějí až od 16. stol.
Na konci 15. stol. je typická středoevropská kuše vybavena silným kompozitním lučištěm a napíná se zpravidla německým heverem.

Zvládnutí technologie výroby ocelového lučiště jistě nebylo jednoduché. Během 1. pol 16. století však vytlačuje ocel osvědčený kompozit i u nás. Velkou výhodou byl mnohem kratší čas potřebný k jeho výrobě a větší odolnost vůči vlhkosti. Těžká ocelová pružina však pro své urychlení spotřebovala velkou část vložené energie. Tyto kuše mají tedy větší nátahovou sílu, než kompozity a slabší napínáky se již nedají využít. Obvyklá délka nátahu takovéto kuše bývá cca 15 cm a potřebná síla běžně přesahuje 300 kg. Taky mají dochované německé hevery pěkně opotřebené zuby.
Ocelové lučiště bylo umístěno na sochu tak, aby se jeho ramena ohýbala zhruba stejnoměrně a vzhledem k výrobním nepřesnostem vyšlo pak jedno třeba o 2 cm delší, než druhé. Na funkci to však zásadní vliv nemělo. Vnitřní strana lučiště je na styku se sochou opatřena záseky a vypadá asi jako rašple. Tím se zabraňuje jeho stranovému posunu. Alespoň mi to tak řekl jeden restaurátor zbraní.
I ocelová lučiště se velmi dlouho upevňovala k soše motouzem.

Mimochodem jsem právě dokončil repliku kuše s volně uloženým parohovým ořechem, který je jištěn motouzem. Tedy standardní středověké řešení, kterému jsem dosud příliš nedůvěřoval. Teď mohu říci, že je to naprosto dokonalé a bezpečné. Hlavně to plně zohledňuje relativně měkký ořech, který se při nátahu opírá o přesné lůžko maximální možnou plochou.
Vršek kuše jsem obložil hovězí kostí a bočnice jsou z buvolí rohoviny. Akorát to lučiště má uvnitř pružinu z laminátu. Ale to prostě zatím jinak nejde. Alespoň vzhledově (a snad i funkčně) připomíná kompozit.
Napínám německým heverem, který jsem vyrobil v potu tváře podle obrázků originálu a rad šťastlivců, kteří mohou tyto originály rozebírat, či je dokonce vlastnit. Faktem je, že lučiště s nátahem cca 110 kg je na tento hever příliš slabé a tak napínám v podstatě jedním prstem.
Wothan
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 5492
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Liberec
Contact:

Post by Wothan »

V tom článku co jsme sem dával mne zaujal výraz "klíč" ve spojitosti s kuší - předpokládám že jde o spouštěcí mechanismus - ořech a příslušenství ne?
Martin
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 294
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Český Brod

Post by Martin »

Co znamená výraz "klíč" ve spojitosti se sochou kuše je otázka. Mohl to být spoušťový mechanismus. Zkusím to zjistit.

Socha kuše byla obvykle (ale ne vždy) v přední části zesílena svislým čepem, který měl zabránit jejímu případnému rozštípnutí od lučiště. Ale označení "klíč" mi k tomu taky moc nejde. To spíš to spoušťové ústrojí.
Mrkvoslav

Post by Mrkvoslav »

Martine,
jen k tomu tvému povídání o ocelových lučištích - někde jsem se dočetl, že ocelová lučiště byla velmi nebezpečná a často dost obtížně použitelná v zimním období - prostě praskala. Víš o tom něco bližšího?
Martin
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 294
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Český Brod

Post by Martin »

Mrkvoslav wrote:Martine,
jen k tomu tvému povídání o ocelových lučištích - někde jsem se dočetl, že ocelová lučiště byla velmi nebezpečná a často dost obtížně použitelná v zimním období - prostě praskala. Víš o tom něco bližšího?
Ocelová lučiště se na Západě vyráběla již ve 14. stol. a existují záznamy, o tom, že se často lámala. Během 15. stol. se technologie zlepšila a zbraň potom byla celkem bezpečná. Velmi silná pružina byla ohýbána relativně málo. Jak jsem již uvedl, délka nátahu byla 14-15 cm, tedy méně, než u kompozitu. Lučiště nebylo napínáno na doraz, zůstávaly velké rezervy. Myslím, že u kvalitní lovecké renesanční kuše nastala dříve únava materiálu ("vytahání"), než destrukce lomem.

Nízké teploty zvyšují křehkost oceli, ale v první řadě záleží na druhu oceli a na jejím zpracování a to já nedokážu posoudit. Ocelové lučiště se nejčastěji zlomí při pohybu vpřed a velmi tedy záleží na typu jeho uchycení k soše. Není asi náhodou, že se i koncem 16. stol. setkáváme s jeho přivázáním pomocí motouzu, i když se již dlouho používal tvrdý úchyt pomocí železných třmenů a klínků. Provazem se to vázalo přes dřevěnou podložku a dopředný ráz byl tedy do značné míry utlumen. Lučiště se tak šetřilo. Při uchycení pomocí žel. třmenu byla větší šance, že se pružina zlomí, zvláště u standardní voj. zbraně.

Válečných kuší se zachovalo poměrně málo a na některých je vidět velmi hrubé zpracování. Kvalita lučiště se při masové výrobě asi moc neřešila. Ono je až zarážející, jak rychle se během 15. stol. rozšířily palné zbraně. Bylo prostě příliš důvodů, které je oproti kuším zvýhodňovaly. Většina dochovaných kuší z konce 15. a ze 16. stol. je určena pro lovecké účely. Pro obyčejného vojáka-střelce se počítalo spíše s ručnicí.

Jsou taky zprávy o tom, že docházelo k ulamování zubů parohových (dle archeologů "kostěných") ořechů. Když si vezmu, že mám nohu ve třmenu, heverem napnu tětivu, a pak si ustřelím palec u nohy ulomeným kusem ořechu. Taky nic moc představa. Parohové ořechy ale přežívají velmi dlouho a občas se lze setkat i s mosaznými s ocelovou výztuhou. Snad proto, že se ocel špatně soustružila (??).

Pro "malešovské" období bych ocelová lučiště, ani kvalitně kovaná, raději nedoporučoval. U nás prostě převládaly kompozity.
rabi
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 371
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Těšín

Post by rabi »

Hmm, tak to je průser :lol: Budu muset shánět kompozit, když chci vytvořit pěšáka krytého pavézou z našich krajů. Získal jsem kuši s ocelovým lučištěm. Natahuje se kozí nohou, je to takový spíš současný způsob. Došlo ale k nehodě při nátahu, kdy kozí noha povolila, a byl roztržen motouz pro uchcení ořechu a vyštípnuta dřevěná ploška před ořechem. Dal jsem to sice dohromady, ale asi jsem udělal chybu, že jsem lehce vybrousil lůžko blíž k lučišti. Když jsem pak uvázal ořech a natáhl, tak ho tětiva svoji silou povytáhla trochu ven, což se mi ani trochu nelíbi. A jak napsal Martin, ořech by se mě přesně opírat o lůžko. A obávám se, že v mém lůžku má dost vůle, aby byl povytažen ven tětivou při nátahu.
Martin
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 294
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Český Brod

Post by Martin »

rabi wrote:Hmm, tak to je průser :lol: Budu muset shánět kompozit, když chci vytvořit pěšáka krytého pavézou z našich krajů. Získal jsem kuši s ocelovým lučištěm. Natahuje se kozí nohou, je to takový spíš současný způsob.
Ale vyrobit lučiště vzhledově podobné kompozitu není vůbec problém. Stačí si u lukaře objednat lepenou laminátovou pružinu a tu pak dotvarovat do přiměřené velikosti. Já k tomu používám silnou kůži ze starého tělocvičného "koně". Navrch se pak nalepí vrstva tenčí kůže, která se může i zašít. My jsme vzali pár pružin od V. Kýzla (po cca 1000,- Kč). Výsledná nátahová síla je od 100 do 130 kg, což je dostatečné. Kontakt mohu poskytnout.

Já jsem se dlouho vyhýbal volnému uložení ořechu a dobře vím proč. U mé nové kuše jsem nakonec použil kovové lůžko, které se nemůže nijak poškodit. Je to autentické řešení, nejedná se o kompromis. Při dodržení minimálních vůlí člověk zjistí, že je tam ten provázek vlastně jen pro parádu. Ořech se do lůžka vkládá ozubem pro tětivu napřed, a když je v normální poloze, tak nejde nahoru vyndat. Ten můj má vertikální vůli cca 0,5 mm. To je důležité i pro správnou funkci spouště.
Kozí noha je jednoduchý, ale účinný napínák. Zvláště ten typ, který se zahákne vepředu a tětivu do ořechu tlačí. Do 15. stol. je zcela v pořádku.

Sehnat slušnou kuši je velký problém. Občas prodá některý ze střelců starší kousek za přijatelnou cenu, ale je to výjimka. Od "profesionálních" výrobců jsme viděl pár "kuší" a raději je nebudu komentovat. Já si je vyrábím sám, ale na kšeft bych to nedělal. Nejen kvůli ceně, ale taky kvůli údržbě (která musí být průběžná) a relativní nebezpečnosti zbraně pro uživatele.

A k té pavéze. Na pár obrazech je vidět střelec s kuší a s pavézou na zádech. V praxi to není nejlepší řešení. Už sama kuše, toulec, napínák a poboční zbraň vytěžuje střelce dostatečně. Pavézu by měl obsluhovat pavézník. Nemluvě o nutnosti opěrné "berly" pro zapření pavézy.

Celkem značně mne štve třeba přístup k nám střelcům na Malešově. Když nastoupím s kuší nebo s arkebuzou, tak si většina "mečíkářů" vůbec neuvědomuje, co to obnáší. Hlavně, aby podle scénáře padla přesně časovaná rána. Ale ono to vůbec není tak jednoduché. Z kuše dám při napínání rumpálem tak 1 ránu za minutu. Z arkebuzy tak ránu za 2 minuty. A je to docela obřad, protože z tlačítkovky nemusí vyjít rána vždycky (dokonce by neměla vyjít vždycky, aby to bylo hist. věrné). Mečem za tu dobu seknu třeba 100x a ještě se přitom můžu tvářit dramaticky.
Prostě stále čekám na dobu, kdy se náznaky LH projeví i v rekonstrukci boje a ne pouze civilního života.
User avatar
Mokohtavenotaxe
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 254
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Ústí nad Labem
Contact:

Post by Mokohtavenotaxe »

Já se asi vcelku nejapně zeptám, ale snad mi pro mou neznalost vašeho vyžití prominete:
Z jakého důvodu používate na kuše laminát? To asi nebude autentický materiál ne?
rabi
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Posts: 371
Joined: Thu 01. Jan, 1970 1:00
Location: Těšín

Post by rabi »

Tu pavézu bych zkusil vyrobit a počítám s tím, že by bude na opěrnou berlu. Myslím, že v Klučinovi je vyobrazení. S tím pavézníkem, na tom něco určitě bude, protože by tyčovou zbraní mohl krýt i kušiníka, když nepřítel bude moc blízko. Vytvořit formaci pavéz v této kombinaci to by šlo myslím dobře proti pěchotě. A když se dílo bude dařit, rád bych spolupracoval s Malešovem. Mám ještě kuši, kterou mi vyrobil pan Kácha, kde laminát je všit do kůže. Chvová se dobře a mám k tomu lepší důvěru.
Bohužel nemám scanner, aby poslal fotku mé kozí nohy. Hmm, toj obrat, jako při srazu ďáblů :twisted: Ale myslím, že je to spíš současný nápad výrobce. Díky za návod. Pochopil jsem tedy, že na laminát nalepit další pruhy kůže a pak celé lučiště zašít do kůže? pokud mohu prosit o kontakt, tak děkuji už teď.
Post Reply