forum.livinghistory.cz

Jízda je prostě jednou z taktických složek vojska a podle toho má taky své uplatnění. U Courtrai (1302) a Bannockburnu (1314) byly bažiny, u Mortqagernu (1315) padla jízda do léčky v soutěsce. Na otevřeném prostranství u Mons-et Pevele (1304) a Casselu (1328) byla vlámská pěchota rozsekána na kousky francouzskou jízdou, podoně u Falkirku zneškodnili Angličané skotské kopiníky. U často zmiňované bitvy u Kresčaku byla zase křídla chráněna přírodními překážkami.
Prostě nemůžete poslat pěchotu s tanky přes pole protitankových min a pak prohlásit že pěchota je lepší protože tanky na tom poli povybuchovaly.

Ad Clary: jenže je třeba rozlišit, kdy pěchota porazila jízdu prostě proto, že ji přinutila k boji v nevýhodných podmínkách, a kdy proto, že nad ní měla prostě navrch za jakýchkoli okolností.
Samozřejmě i potom pěchota hledala ke střetu terén pro jízdu nevýhodný. ale třeba angličtí lučištníci, později husité a Švýcaři, ještě později lancknechti dokázali už jízdu porazit kdekoli.

Zmínění angličtí lučištníci právě dbali na to aby je kryl z křídel terén, husité zase museli mít čas na to postavit vozovou hradbu. Kdyby jízda byla neúčinná, jistě by se nepoužívala až do 2. sv. války (mimochodem, největší jízdní bitva byla v polsko-sovětské válce 1920). Zmíněné bitvy jsou zajímavé prostě jen proto, že do té doby podložka pod kopyta koní porazila do té doby neporazitelnou těžkou jízdu.

Chomi: myslím, že pěší křižáci, kteří přišli o koně bojovali třeba u Akonu.