To o zaostalosti Čech ve 13. a 14. st. je již překonaný mýtus. Jak dvory Přemysla Otakara II. a Václava II., tak i politický a kulturní rozhled naší šlechty za vlády krále Jana byl na velmi vysoké úrovni. Za Karla IV. jsme se dostali opět dál. Všechny novinky (móda, zbroje, zbraně, atd.) k nám šli se zpožděním max. pár let a je samozřejmé, že novinky se šíří zvrchu dolů. To že byla nejednotná Itálie, rozbitá na přehršel signorií a knížectví, v mnohém dál před Evropu neznamená, že to vše obratem přebíraly okolní země. Právě ta roztříštěnost je izolovala a mnohé záležitosti tak zůstaly typicky italské (a mnohé nebyly pro svou specifičnost aplikovatelné v jiném prostředí)... Říše pro nás nebyla nepřekonatelnou barierou - jak panovníci, tak i domácí dvorská šlechta (účastí na jejich jízdách a spoluúčastí na jejich zahraniční politice) se bezprostředně seznamovali se vším novým a pokud je to oslovovalo, tak to přejímali a po nich pak opět jejich okolí. Ten pohled o zaostalosti Čech za západní Evropu byl uměle vytvořen již Karlem IV., aby ho glorifikoval jako vladaře, který nás uvedl do velkého světa.Petr Sitko wrote:Ve své podstatě souhlasím, k těm jedenapůlručním mečům - v Itálii se vyskytují a po západní Evropě též (jeden příklad z mnohých Armeria Reale v Turíně, datován 1300 - 1350) a pokud si vzpomínám, některé nálezy uvádí i Glosek v Polsku,
Ale je pravdou, že podle obecního úzu jsme tehdy "zaostávali" za Evropou 50 - 70 let a pravděpodobně to nebyl převažující druh meče, k tomu potřeboval dalších 50 let.
Je samozřejmě otázkou, zda jednotliví badatelé datují vždy správně, ale předpokládejme to.
Přiznejme si, že 14. stol. mě baví z jednoho důvodu. Je to završení vývoje zbrojí a věci se zde prolínají.
Hezký den
Pokoření mýtu o naší zaostalosti za Evropu můžu snadno doložit svou prací o módě a odívání nobility v období vlády Elišky Rejčky a Jana Lucemburského.
Přesné datování pramenů je pak problematickou záležitostí samo o sobě... Rozdílné datování, rozcházející se u stejného pramene o 1 i více generací je bohužel běžné. Opět to pro nás znamená pokusit se pokud možno pracovat s prameny kompletními a nevynechávat např. písemné na úkor nálezů, či dobových vyobrazení, atd. Ale to jsou takové obecné plky a vzdechy - zase jsme OT, bavíme se o hrncích v pozdním středověku