Stránka 2 z 4

Napsal: sob 13. říj, 2007 13:19
od Posadowski
Métá?xestse Ohnéssese píše: S těmito informacemi Vás už NIKDO v knihovně poslat do háje nemůže.
Jediné, čím mohou prudit je, že Vás nechají zaplatit poštovné objednané knihy (knih). Ale s tím se už obtěžuje málokdo...
Nikde jsem nepsal, že ta služba je zadarmo. A zaplatit 45Kč za poslání pro mě cenné knihy z druhého konce republiky a zpět považuji za úsměvné a velmi rád to uhradím.
Stejně tak se nepodivuji nad tím, že cenné knihy mi nepůjčí domů, ale musím je studovat prezenčně. Chápu to, protože je tak chrání před nenechavci, abych si je pak mohl půjčit zase příště.
Takže to, že po mě chtějí zaplatit službu není pruzení ale snad samozřejmost...

Napsal: pon 15. říj, 2007 5:59
od Maršálek
KOHO z Hrabišína píše:Právě bych se chtěl podívat na ty citované listiny ,ne že bych Velímskému nevěřil ,ba naopak mám jeho práce rád .Chtěl bych se podívat na jejich komplení znění a ostatní materiály.
Pak si zajisti historika (nejlépe archiváře) s dobrou znalostí středověké němčiny a latiny - regesta nejsou překládána, v edici je jenom velmis tručný obsah znění listiny v rozmezí 1-2 řádků. To sice stačí pro první orientaci, nikoli však již pro studium dané písemnosti. Aby byla zmíněná písemnost nejenom přečtena, ale i řádně uvedena do souvislostí, je třeba znát i to, co jejímu vydání předcházelo, tedy znát nejenom velmi dobře danou dobu, ale i politické a hospodářské dějiny. Tím tě neodrazuji, jenom podotýkám, že diplomatika je již taková vyšší dívčí, při níž se bez solidních znalostí dané doby neobejdeš. V opačném případě totiž dojdeš k nesprávným závěrům - což ostatně platí u jakéhokoli studia, takže to ber jako mé obvyklé plkání :wink:

P.S. Zajistit požadovaná Regesta III. samozřejmě není problém. Rád doporučím i základní literaturu pro orientaci v dané době.

Napsal: pon 15. říj, 2007 12:50
od Bohuslav
Takže sehnat je přeložené je téměř nemožné?

Napsal: pon 15. říj, 2007 13:14
od melkel
KOHO z Hrabišína píše:Takže sehnat je přeložené je téměř nemožné?
Drobné upozornění - každý překlad je interpretace, takže bys spoléhal opět na někoho jiného.

Napsal: pon 15. říj, 2007 13:19
od Bohuslav
Hužel jsem měl latinu jen rok a moc novoty jsem nevstřebal. V tomto ohledu se radši spolehnu

Napsal: pon 15. říj, 2007 14:32
od Maršálek
KOHO z Hrabišína píše:Takže sehnat je přeložené je téměř nemožné?
v Diplomatáři jsou listiny editovány přepisem v původním jazyce, v Regestech jsou k tomuto přepisu stručné obsahy (regest je přímo označení pro velmi stručný obsah ve smyslu: kdy a kde vydáno, kdo, komu a co - např. V Nymburku 1308 potvrzuje královna Eliška Rejčka měšťanům svých měst jejich privilegia).

Tyhle prameny právní povahy jsou vydávány v edicích právě pro potřeby badatelů, kteří se pak dále a hlouběji zabývají jejich obsahem a drobnými právními niancemi. Nepředpokládá se, že by se jimi zabývali úplní laikové - to není jedovatost. Ale nic ti nebrání obrátit se přímo na autora oné práce o Hrabišicích. Je to běžná praxe a myslím že tě nevyhodí, pokud projevíš solidní zájem a neodradíš ho neznalostí dané doby a problematiky (to odrazuje dokonale). Mám s takovými konzultacemi dobré zkušenosti a zatím jsme nikdy nelitoval ani času, ani vzdálenosti, ať již šlo o Charvátovou, Maráze, Semotanovou... a nezřídka se z toho vyvine pěkná spolupráce - kdo si s tebou pěkně popovídá, ten už tě podruhé nevyžene :wink:

Napsal: čtv 25. říj, 2007 10:32
od Maršálek
Iluminované rukopisy jako obrazový pramen

Neodpustím si letem světem pár informací pro všechny, kteří s obrazovými prameny pracují a s oblibou sahají především po knižních iluminacích. Znalí mi mé plky odpustí, ostatní v nich snad najdou něco nového a využijí to pro svou práci s tímto specifickým druhem pramenů.

Obecně lze shrnout, že iluminace mohou být buď „pouhou“ výtvarnou ozdobou, nebo vyobrazeními, které tématicky doprovázejí či doplňují psaný text. Nejčastěji se obě varianty kombinují. Pro nás mají samozřejmě největší význam „konkrétní vyobrazení“ pro to, co zachycují. Abychom je mohli správně interpretovat a čerpat z nich jako z pramene, je třeba nevyjímat je z kontextu a posuzovat je z více hledisek.

Hlediska, jež je třeba brát v úvahu:
Datace pramene - bývá často bohužel pojímána dosti obecně (zahrnující obvykle několik desetiletí, někdy až půlstoletí) a to především podle doby života donátora (objednatele), nebo autora (je-li autor znám). Podle datace manuskriptu se potom můžeme orientovat ve vývoji módy a odění, ale i zbraní, stolního nádobí, atd. Občas bohužel dojde i k pochybení domovského archivu, který kodex mylně zadatuje či přiřadí, jako je to mu v případě poslední relace Froissartových kronik (London, British Library, M.S. Harley 4379, /Jeann Froissart, Chronicles/, cca 1390), kdy je pod stejnou signaturou (identifikačním číslem kodexu) uložen jak Froissartův originál z konce 14. st., tak i jeho téměř o sto let mladší opis. Důsledky jsou pak zjevné a bez znalosti historie samotného kodexu a jeho autora si laik obvykle neporadí.

Lokace pramene - bývá dvojí, současné umístění a místo vzniku. V citaci je uváděna současná lokace, tedy místo kde je manuskript archivován, jako například Antifonář královny Elišky Rejčky (Brno, Moravská zemská knihovna v Brně, sig. R 600, /Antiphonarium Cisterciense/, cca 1317). Místem vzniku tohoto konkrétního rukopisu byl nejspíše benediktýnský klášter v Opatovicích. Podobným příkladem je Román o Fauvelovi (Paris, Bibliotheque Nationale de France, sig. 146, /Le Roman de Fauvel/, cca 1320), vyhotovený nejspíše ve Flandrech a v současnosti uložený v pařížské BNF. Podobným příkladem je uherská Legenda o sv. Ladislavu (Vatican, Biblioteca Apostolica Vaticana, bez uvedení signatury, /Legend of Saint Ladislav, from the Anjou Legendarium/, cca 1320), uložená v současnosti ve vatikánské knihovně. V tomto případě je zvláště zjevný rozdíl mezi lokalitou vzniku a současným umístěním. Kdo by tedy neznal obě lokace a usuzoval by jenom podle toho, že jde o rukopis „italský“, došel by logicky k mylným závěrům, zvláště uvážíme-li, že vyobrazení lidé jsou oděni poměrně „evropsky“, nesou však tradiční specifika své země.

Dalším hlediskem je samotný druh kodexu, respektive jeho účel - iluminace v kodexu mohou být jenom ozdobou a ačkoli jsou poměrně žánrové, nemají přímou souvislost s konkrétními událostmi a postavami. Tak například velmi pěkně iluminovaný Petersburský žaltář (Brusel, Bibliothéque Royale, sig. 9961-62, /Peterberough Psalter/, cca 1310-1318) vyobrazuje u postav erby, odpovídajícími českému království, Habsburkům, atd., aniž by tím ovšem poukazoval na skutečný původ zobrazovaných postav – nejedná se zde tedy o konkrétní postavy. Připojování erbů, není-li to v souvislosti s donátory, bývá často náhodné a obvykle nemívá konkrétní význam, jako například v Legendě o svatém grálu (London, British Library, bez uvedení signatury, /L’Histoire de Saint Graal/, cca 1316).
Opačně je tomu ovšem u rukopisu, který je prakticky „katalogem“ říšských trubadůrů počátku 14. st. (Heidelberg, Grose Heidelberger Liederhandschrift, Cpg. 848, /Codex Manesse/, cca 1300-1330). Zde jsou správně vyobrazeny erby a jednotliví trubadůři jsou zachyceni při své charakteristické činnosti, nebo za situací, jež je proslavily. Přes poměrnou reálnost se tu ale logicky objevuje stylizace v klasických formách (např. symboly dvorských úřadů neodpovídají svou velikostí realitě, stejně je zvýrazněno vše klíčové a potlačeno vše nepodstatné, autor vyobrazuje jednotlivé trubadůry při konkrétních činnostech a ponechává jim přitom atributy jejich postavení i tam, kde by je reálně neměli – tak např. králové běžně sokolničí s královskými insigniemi, velmoži sokolničí v naprosto nevhodném oděvu pro tento konkrétní druh lovu, atd.). Tato stylizace nijak neupírá prameni na kvalitě, znalým naopak umožňuje rozlišovat klíčové postavy, či děje. Pro laika, který by tyto faktory opominul však bude jejich zobrazení problematické a povede ho k mylným závěrům, na nichž bude dále stavět.

Vyobrazení mohou mít funkci názorných ukázek, přísně doprovázejících a doplňujících text. Tak je tomu například v lékařském pojednání Chirurgie (London, British Library, bez uvedení signatury, /Robert of Salerno, Chirurgie/, cca 1300), nebo v loveckých manuálech Gastona Phéba (Paris, Bibliotheque Nationale de France, bez uvedení signatury, /Gaston Phébus, Le livre de chasse/, cca 1380), sokolnické knihy Fridricha II. Honestaufa (Vatican, Biblioteca Apostolica Vaticana, Ms. Pal. Latin 1701, /Fridrich II. Hohenstauf, De arte venibus cum avibus/, cca ¾. 13. st.), známé též z Anjuovského opisu (Paris, Bibliotheque Nationale de France, bez uvedení signatury, /L'art de chasser avec les oiseaux/, cca 1315). Do stejné kategorie kodexů patří také Saské zrcadlo – souhrn právních předpisů středověkého německého práva (Heidelberg, Grose Heidelberger Liederhandschrift, Cpg. 164 /Heidelberger Sachsenspiegel/, cca konec 13. st.). Iluminace tu názorně doprovázejí právní výklad, bez textu by však byly naprosto nesrozumitelné a vyzněly by naivně a úsměvně.

Další hlediska:
Je nutné brát v potaz nejenom rozhled autora vyobrazení a jeho znalosti toho, co vyobrazuje, ale i jeho výtvarné schopnosti. V neposlední řadě je třeba zohlednit i materiál se kterým autor pracoval (v tomto případě se jedná nejenom o psací látky, kterými byly tradičně pergamen, papír a papyrus, ale i inkousty a barvy). Neopominutelnou roli hraje i fakt, zda autor nepracoval na cílenou zakázku, podle které má idealizovat, či fabulovat.

Zvláštní stylizaci při vyobrazování tradičně podléhají bájné bytosti (drak, chiméra, meluzína, divý muž), ale i tajemní cizozemci – např. Mameluci při zobrazování křížových výprav neznalým autorem, nebo lidé na okraji společnosti – např. Židé, malomocní, atd. Tato stylizace je vždy ovlivněna znalostí a naopak neznalostí autora a výrazně podléhá jeho fantasii. To se nezřídka týká i zbraní cizozemců, lotrů, atd.

Nelze zapomínat na fakt, že žánrové pojetí je teprve na počátku svého vývoje a není tedy vždy reálné. S tím úzce souvisí i neznalost perspektivy. To se projevuje nejenom kompozicí, ale i tím, že iluminátor obvykle nerozlišoval roční období, ani exteriér od interiéru.

Neopominutelná je dobová symbolika. Ta zahrnuje jak stylizaci klíčových, nebo naopak nepodstatných předmětů (bývají vyobrazeny větší či menší, než reálně jsou, nepodstatné věci jsou zjednodušovány, atd.), hieratickou perspektivu (klíčové postavy jsou výrazně větší, než ty ostatní, aby byly zvýrazněny – projevuje se i při vyobrazení královského dvora, kdy největší je král, o něco menší je královna, panstvo je výrazně menší a ostatní pak mnohdy působí svou velikostí jako děti), atributy svatých a biblických postav ze starého zákona, atd. Sem patří i záležitosti související s místními pověstmi, které jsou pro cizince mnohdy nesrozumitelné.

V neposlední řadě je třeba mít představu, jak byl kodex vytvářen od svého návrhu po obecnou realizaci a kdo se na něm jakým způsobem podílel. Jako u každého řemesla, i iluminátorská dílna měla svou hierarchii a své specialisty. Čím větší dílna, tím větší dělba práce, projevující se od nejníže postavených řemeslníků až po mistra (to platí i o klášterních skriptoriích). Pracovali tu tedy řemeslníci, jejichž specializací byla úprava pergamenu, jeho ořez, vazba konečné knihy, linkování pergamenu, míchání inkoustů, příprava rydel, per a štětců, předkreslení (podle návrhu, často za použití šablon), malba bordur a ozdobných prvků, malba iniciál, malba samotných výjevů, zlacení v malbě, atd. Konečné práce dělal mistr, který také dohlížel na celý průběh. Pokud měl mistr schopné a nadané pomocníky, kteří se mu mohli rovnat, projevoval se významnou měrou i jejich rukopis na konečném díle a dnes jej můžeme odlišit od práce mistra (mnohdy jsou některé méně významné scény, či části vyobrazení zřetelně malovány jinou rukou a bývají často o něco jednodušší). Vyhotovení celého iluminovaného rukopisu trvalo podle jeho bohatosti (náročnosti), vytížení dílny, jejího složení i podle vlivu donátora řádově mnoho měsíců, někdy i několik let. O vysoké ceně rukopisů nelze pochybovat, uvážíme-li, že v nich byly zahrnuty nejenom nemalé náklady na materiál, ale i práce mnoha lidí po dlouhou dobu. Prokazatelně však žádný rukopis nevznikal nepřetržitě několik desítek let, jak by se nám z obecné datace manuskriptu mohlo zdát (viz. výše).


Správné hodnocení vyobrazení:
Stejně jako při studiu jiných pramenů je třeba nevyjímat jednotlivé iluminace, či jejich části z celkového kontextu a při hodnocení zohlednit všechny výše uvedené faktory. Jako u jiných pramenů je třeba nejprve shromáždit všechny související prameny, ověřit je. Následným srovnáváním, při znalosti výše uvedených faktorů, politických a kulturních dějin dané doby, znalosti biblické symboliky, atributů svatých porovnávat a dobových pověstí se doberete hledaných odpovědí. Samozřejmostí je současná znalost vývoje odění, zbrojí, atd. – bez nich se badatel logicky dobere mylných závěrů, na nichž bude dále stavět…
Laik si výrazně usnadní cestu, když si dohledá ke kodexu, který studuje i jeho edici. V té je i úvod a komentář editorů, zabývající se jak historií kodexu, tak i samotnými vyobrazeními, symbolikou a jejím významem.
Zde uvádím tři různé edice rukopisů 14. st.:
KRČMOVÁ, M.(ed); VRBOVÁ, H.(ed). Kronika tak řečeného Dalimila. 1. vyd., Praha: Svoboda, 1977, 235 s.

MATĚJČEK, A. Velislavova bible a její místo ve vývoji knižní ilustrace gotické. 1. vyd., Praha: Jan Štenc, 1926, 139 s.

URBÁNKOVÁ, E.(ed); STEJSKAL, K.(ed). Pasionál Přemyslovny Kunhuty. Passionale Abbatissae Cunegundis. 1. vyd., Praha: Odeon, 1975, 239 s.


Pro příklad práce, editující výběr z více rukopisů:
KRÁSA, J. Rukopisy Václava IV. 2. vyd., Praha: Odeon, 44. Svazek edice české dějiny, 1974, 307 s.

KRÁSA, J. České iluminované rukopisy 13./16.století. 1. vyd., Praha: Odeon, 68. Svazek edice české dějiny, 1990, 455 s.

Tohle již není edice, ale souborná práce:
KVĚT, J. Iluminované rukopisy královny Rejčky. 1. vyd., Praha: Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, knihtiskaře České akademie věd a umění a Českého vysokého učení technického v Praze, 1931, 288 s.


Každý středověký kodex je navíc dnes doplněný stručnou zprávou o jeho historii, významu vyobrazení, atd. Bývá úvodem ke kodikologickému popisu kodexu a na vyžádání se k němu dostanete v archivu, kde je originál kodexu uložen (u nás je to např. Moravská zemská knihovna v Brně, Národní knihovna České republiky v Praze, Národní archiv v Praze).



P.S. prosím kolegy, aby mě průběžně opravovali a doplňovali

Napsal: pát 26. říj, 2007 17:57
od Opat
garou píše:Když jsme u těch pramenů - nevíte, jestli někde na netu není volný přístup k Moravským zemským deskám, Codex diplomaticus Bohemiae, k Regestům, atd.??? Opravdu velmi by mi to pomohlo při psaní diplomky! :wink:
Už jsem to odkazoval jinde, ale opakování matka moudrosti :wink: Doporučuju průběžně sledovat aktualizace na stránkách Centra medievistických studií v Praze.
Viz http://cms.flu.cas.cz/redaction.php?act ... yNode=1113

Oplatí se v tomto ohledu též Rukověť medievistiky na http://cms.flu.cas.cz/old/rukovet.htm

Napsal: pát 26. říj, 2007 17:58
od Opat
KOHO z Hrabišína píše:No na ty Regesta(ideálně III.) už jsem se chtěl taky zeptat ,nevíte jestli se to dá sehnat přeložený , jinak jsou v nár. knihovně ve Studovně rukopisů a starých tisků.
Bohužel přeložený je neseženeš...

Napsal: pát 26. říj, 2007 17:59
od Opat
garou píše:Vřelé díky Maršálkovi za odkaz na stránky CMS!! Jsou super !! :) :) :)
Kdyby se objevily ještě stránky na jiné prameny, tak sem s nimi! Ještě jednou dík! :p
doporučuju ještě www.monasterium.net

Napsal: pát 09. lis, 2007 18:29
od BidakII
Ad Garou: :wink:

Bok, Václav, Slovník středověké němčiny pro historiky, Jihočeská univerzita, České Budějovice, 1995.

Boková, Hildegard a kol., Stručný raně novohornoněmecký glosář k pramenům z českých zemí, Univerzita Palackého, Olomouc, 2003.

Napsal: pát 09. lis, 2007 20:04
od Opat
BidakII píše:Ad Garou: :wink:

Bok, Václav, Slovník středověké němčiny pro historiky, Jihočeská univerzita, České Budějovice, 1995.

Boková, Hildegard a kol., Stručný raně novohornoněmecký glosář k pramenům z českých zemí, Univerzita Palackého, Olomouc, 2003.
Jeste doporucuju treba skrze MVS Matthias Lexer: Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch, Stuttgart 1992

Napsal: pát 09. lis, 2007 20:05
od Opat
nebo krom MVS jeste www.amazon.com ci www.zvab.com. Vyjde to tusim na 20 E.

Re: latina

Napsal: pát 06. čer, 2008 6:44
od Kateřina_z_Landštejna
ubik píše:
Bohuslav píše:Hužel jsem měl latinu jen rok a moc novoty jsem nevstřebal. V tomto ohledu se radši spolehnu
Být tebou, tak se té latiny tolik nebojím. Například latinské regesty v CDB jsou velmi jednoduché a pokud se naučíš základní gramatiku a pár právních výrazů, které se tam opakují, tak s dobrým slovníkem nebudeš mít problém drtivé většině porozumět.
Potvrzuji!

Jen bych doplnila jeden poznatek, který mi velmi pomáhá v orientaci ve starých listinách - slovníček přepisů jmen. Naši předkové si s tím hlavu moc nelámali, takže v jedné větě dokázali zapsat fuknci, titul, jméno osoby, místa či přídomek dvěma i více různými způsoby.
Vyplatí se zapsat si moderní tvar jména a k němu dopisovat všechny podoby, na něž člověk narazí. Na podobnou pomůcku jsem zatím nenarazila, tak si ji vytvářím sama a ráda bych tomu dala nějakou elektronickou podbu. Ale zatím jsem nenarazila na takovou interaktivní databázi, která by mi vyhovovala (100% existuje, ale jsem v elektronice naprostý amatér :oops: ).

Napsal: pát 06. čer, 2008 7:37
od Maršálek
pro zjednodušení dodám, že právní písemnosti se píšou podle jednotného konceptu:
1. invokace (obecná formule vzývání Boha - někdy jenom písmeno "C")
2. intitulace (jméno a tituly vydavatele - já, Mutina z Dobrušky)
3. uvedení obecného důvodu proč je písemnost vyhotovena (pro větší slávu města našeho)
4. skutečný důvod právního rozhodnutí (na radu dobrých mužů pro narovnání a ukončení sporů...)
5. samotná nadace - samotný právní obsah písemnosti
6. sankce: trest za porušení tohoto právního počinu (kdo by toho nedbal a i nadále škodil...)
7. svědečná řada – kdo je svědkem tohoto zlistinění
8. koroborace – uvedení způsobu právního stvrzení platnosti listiny (pečetěno přivěšením pečeti naší majestátní)
9. datum a místo zlistinění


V regestu se pak stručný obsah uvádí následovně:
1.listopad 1313 v Dobrušce (datum a místo vyhotovení)
Narovnání Mutiny z Dobrušky s městem Dobruška. (obsah)


Je to letem světem a možná jsem přehodil nějaké pořadí, ale důležitá je informace, že z listiny o cca 30 řádcích je zajímavá tahle uvedená osnova. Jakmile si podle ní dohledám potřebné informace, nemusím se obecnými frázemi zabývat. Písemnosti se totiž vyhotovovaly podle konceptů a obsahovaly obvyklé fráze, z nichž velká část je pro obsah nedůležitá.