Prameny a jejich využití

21. století - literatura, instituce, akce...

Moderátoři: Maršálek, Heinrich von Rheinhausen, Bestian

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Prameny a jejich využití

Příspěvek od Maršálek » stř 22. srp, 2007 13:47

překvapilo mě, že i na tomto fóru se mnohdy vedou spory proto, že někteří diskutující překvapivě naprosto opomíjí všechny prameny krom některých obrazových (ke kterým se zrovna dostali, aniž by znali jejich původ - autora, stylizaci, donátora, účel, atd.) a tak je interpretují po svém. To je přitom stejně zavádějící, jako bychom vycházeli jenom z románů - s prameny pracujeme jako se souborem informací z různých zdrojů a jejich vzájemným porovnáváním a ověřováním si teprve můžeme udělat základní představu o dané problematice. Takhle se tu v některých diskuzích motáme od extrému k extrému. Obvyklé "neviděl jsem, tedy neexistuje" je poměrně běžný argument i tady, což mě zrovna na tomhle serveru dost zklamalo. Dost jsem to zjednodušil, ale posuzovat dobové prameny bez základního přehledu je samozřejmě o ničem a vede k vytváření nových dogmat :evil:

Omlouvám se všem za svůj výlev, ale nějak mě to zdrblo, protože se pak hádám i s přáteli a přitom o ničem :| Abych jenom nedržkoval, pokusím se nějak sám přispět a očekávám reakce a příspěvky ostatních. Začnu méně známými věcmi, znalí mi to odpustí, někteří snad ocení :wink:
Naposledy upravil(a) Maršálek dne stř 22. srp, 2007 15:34, celkem upraveno 2 x.
Ich dien!

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » stř 22. srp, 2007 14:08

Písemné prameny právní povahy (spadající do kategorie Diplomatiky)
Čeho si všímat a na co si dávat pozor - letem světem :wink:


O významu listin jako historického pramene se tu asi rozepisovat nemusím. Jen na úvod zdůrazním, že listinou rozumíme právní sdělení, nejedná se tedy o účty, verše, kroniky, soukromou korespondenci atd. Obecně se listiny dělí na originály, kopie, opisy a falza.

Originálních vyhotovení mohlo být i více – pak měly vždy naprosto shodný obsah.

Kopie byla vyhotovena dodatečně (většinou na žádost adresáta) a aby měla stejnou právní hodnotu jako originál, musela být koroborována (ověřena - především pečetí) původním vyhotovitelem, nebo jeho přímým nástupcem, případně veřejným notářem (požadavkem tedy bylo mít k vyhotovení kopie i originál).

Opis je obecně přepisem obsahu listiny do knih (městských, register, kopiářů, formulářových sbírek). Je to nejčastěji z důvodů zpětné kontroly vydavatele i adresáta, u měst však městské knihy nahrazovaly klasické šlechtické listiny - co se tedy zaneslo do městské knihy, mělo pro město stejný právní význam.

Falzum je listinou, která nebyl vyhotovena se souhlasem či vědomím majitele. Může mít ovšem všechny náležitosti, tj. i pečeť (pak se jedná o falzum, které vyhotovila kancelář bez vědomí svého pána - to se například traduje k Václavu III.), nebo byl původní text pozměněn (něco se vyškrábalo, něco se dopsalo, nebo vynechalo), nebo byla vyhotovena úplně nová listina a přivěsila se na ni původní pečeť z jiné listiny. Je to velmi zjednodušené a obecné, ale pro první orientaci by to mělo stačit

Pozor! To že se jedná o pravou listinu vždy neznamená, že její obsah je pravdivý. Nebývalo vzácné, že vítěz si legalizoval nastolené poměry jako tradiční, dané již privilegiem - to by totiž legalizovalo jeho předchozí protiprávní činnost (např. neuznání starobylých šlechtických práv panovníkem, potvrzení právního nároku na trůn falešným odkazem, atd.). Naopak falzum může nést pravdivé údaje (listina by pak měla podpořit oprávněné ale zneuznané nároky, pro něž se z nějakého důvodu nedochovalo privilegium - např. bylo záměrně zničeno).


Pro snazší orientaci v listinách, budete-li je hledat: každá země si uspořádává jejich sbírku, eviduje je a zpracovává. Pro veřejnost je pak i zpřístupňuje formou edic (edice je zpracování pramene pro potřeby badatele - tedy nejčastěji jenom shromáždění listin, opis kroniky, atd. někdy doplněný komentářem editora). Edice vycházejí v jednotlivých řadách a jsou řazeny lokálně a časově. Tj. Čechy mají CDB (Codex diplomaticus et episcopalis regni Bohemie), Morava má CDM, Říše zase MGH, atd. další dělení je pak věcné - Katalog královských listin, Privilegia venkovských měst královských, Městské knihy, atd. Edice by měly být k dispozici ve všech státních vědeckých knihovnách (SVK), v menších vám je na přání objednají z větších.

Panovnická privilegia se nemusela vyhotovovat ve dvou provedeních (pro příjemce a pro zhotovitele), ale bylo běžné je zapisovat do register a kopiářů (kancelář která listinu z rozkazu panovníka vyhotovuje ji opíše do vlastní knihy register - přesné znění, datum, atd. - kvůli potřebě ověřování) a kancelář příjemce ji navíc zapsala do své knihy kopiářů (nejenom evidence, ale i obsah). Toto další zapisování a obecně rozvětvená agenda se po celou dobu vrcholného středověku omezovala prakticky jenom na velké kanceláře, tj. papežskou, královské, arcibiskupské a biskupské. U šlechty se kanceláře do renesance prakticky neobjevovaly (i když i zde jsou výjimky) a písemnosti jim obvykle zpravovali jejich sekretáři. Přesto je další evidence privilegií dána logickou potřebou, protože listina je dokladem právního aktu. Proto je přímo v listině obsaženo kdo a komu se k čemu zavazuje, jaké jsou sankce za porušení tohoto závazku (příkazu, odkazu, atd.), kdo je svědkem tohoto právního počinu (svědci obvykle přivěšují své pečetě), kdy a kde byla listina vydána (veřejně pečetěna) a jakým způsobem je koroborována - pečetěna. Tyto údaje zároveň zvyšují ochranu listiny, protože když je v jejím obsahu uvedeno, že ji jako svědci pečetí konkrétní pánové a jejich pečeť na listině chybí, nebo neodpovídá pečeť vydavatele (v listině je: koroborujeme pečetí svou majestátní a sekretní - přitom je tam fyzicky jenom sekretní pečeť), je to důvod prohlásit listinu za neplatnou a její právní obsah tak zpochybnit.

Pokud někdo listinu pro své potřeby, nebo ve své práci cituje, obsahuje citace její umístění a číslo signatury. V edicích je pak i stručný popis, obsahující nejenom stručný obsah, ale i zmíněné údaje, včetně pečeti a způsobu její koroborace. Bez těchto údajů je informace o tom, že někdo z takové listiny čerpal jako z pramene velmi nevěrohodná, pokud ji totiž dotyčný skutečně neměl v ruce, nebo neměl k dispozici její edici, pak jenom spekuluje.
Ich dien!

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » stř 22. srp, 2007 15:33

Písemné prameny neprávní povahy (Kodikologie)

Patří mezi ně jak kroniky, účty, soukromá korespondence, tak i verše a dobová literatura (ve středověku vnímané jako chanson de geste) a další písemnosti.

Kroniky jsou obecně známé a poměrně ceněné i mezi laiky. Jsou vydávány formou edic a obvykle jsou na konci doplněny komentářem editora (ten je velmi důležitý, protože mimo jiné upřesňuje drobné nedostatky, chyby autora – mnohdy záměrné/politické důvody autora/, doplňuje další prameny k některým událostem, atd.). Kdo by si například přečetl Zbraslavskou kroniku, která je pro počátek 14. st. u nás stěžejním pramenem, bez komentáře a dodatků vzadu, ten by přejal i spoustu chyb autora (ať již způsobených jeho neznalostí, nedorozuměním, či jeho záměrem). Výsledek by pak měl samozřejmě zcela opačný nežádoucí charakter. Na každou kroniku je vypracována odborná studie, rozebírající a hodnotící jak celé dílo, tak i osobnost autora, jeho pohnutky, atd.). Tyto studie jsou shrnuty například v knize zabývající se historiografií českých zemí mající tuším stejný název (ale nejsem si teď jistý a upřesnění ocením) a vydanou nakladatelstvím Lidové noviny J

Účty jsou neméně cenným pramenem a o jejich významu jistě netřeba mluvit. Objevují se především v historických sbornících a v historických pracech v souvislosti s tím, k čemu se váží. Uloženy bývají obvykle v archivech, muzeích, v soukromých sbírkách, atd.).

Mezi laickou veřejností dosud překvapivě opomíjené jsou především "rytířské příběhy", které jsou přitom nesmírně cenným pramenem pro pochopení dobového života nobility, jeho pohledu na svůj vlastní i na ostatní dva stavy (klérus, lid), kurtoazii, lenní vztahy, stolování, právo, civilní i válečné odívání, lovecké umění, symboliky, atd. Mezi nejznámější středověké patří: Tristan a Isolda, Artušovské legendy (zajímavé jsou od Chrétiena de Troyes po Thomase Maloryho), Píseň o Nibelunzích, Aucassin a Nicollette, Píseň o Lanvalovi, Alexandreida (mající nespočet verzí), Rytířská jízda Jana z Michalovic, Froissartovi kroniky jsou na pomezí mezi historiografickopu prací a chansonem de geste), Paměti křižákovi, edice Marie de France, Christiny de Pisan, atd. Samozřejmě, že důležitá je osobnost a rozhled editora. Tyto díla samozřejmě vyžadují nejenom dobrého překladatele, ale i opravdu znalého editora. Proto doporučuji např. V. Černého, F. Heřmanského, R. Mertlíka, A. Matějčka, M. Nejedlého. Popírat, nebo znevažovat tyto prameny a jejich odborníky ceněné edice s tím, že je vůbec otázka, co kdo napsal a jak to kdo přeložil je toliko doklad ignoranství.

Svou cenu mají i dobové verše, které je opět potřeba brát v souvislostech s osobností autora a adresátů. Mimo jiné vykreslují dobovou atmosféru, satyru, kurtoazii, atd. Netřeba se jistě zmiňovat o tom, že rozlišujeme poesii vagantskou, duchovní, dvorskou, atd. Vydávány jsou opět formou edic, či sbírek.
Ich dien!

Uživatelský avatar
Opat
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 190
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové - Olomouc
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Opat » čtv 23. srp, 2007 10:57

K listinnym falzum bych jeste podotkl, ze ve velke vetsine, je to zalezitost konce 12. a 13. stoleti a je to danou konecnym prosazenim listiny jako pravniho instrumentu. Jeji nesmele pocatky jsou kladeny do doby vlady knizete a krale Vratislava. Casto vychazeji z drivejsich oralnich a zvykovych pravnich aktu, ktere v nove realite nahrazuji, vychazejice v aktovych zaznamu (ty nemely pravni platnost!). Casto jsou tak skutecne prinesene informace z vetsine pravdive a ono oznaceni falzum je tak ciste diplomatickou, tj. nikoli kvalitativni kategorii.
26. 8. 1346: hodie cedit Corona Militiae, numquam fuit similis huic regi Bohemiae.

Uživatelský avatar
JARWIKS
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 613
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Jarošov-UH/Brno/ValMez/Archeoskanzen Modrá
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od JARWIKS » čtv 23. srp, 2007 11:15

Opat píše:K listinnym falzum bych jeste podotkl, ze ve velke vetsine, je to zalezitost konce 12. a 13. stoleti a je to danou konecnym prosazenim listiny jako pravniho instrumentu. Jeji nesmele pocatky jsou kladeny do doby vlady knizete a krale Vratislava. Casto vychazeji z drivejsich oralnich a zvykovych pravnich aktu, ktere v nove realite nahrazuji, vychazejice v aktovych zaznamu (ty nemely pravni platnost!). Casto jsou tak skutecne prinesene informace z vetsine pravdive a ono oznaceni falzum je tak ciste diplomatickou, tj. nikoli kvalitativni kategorii.
Nicméně, je třeba ještě nezapomínat na tzv. Bočkova falza, tj. listiny které si vymyslel při sestavování prvních dílů, CDM (Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae). Zde je o novodobá falza, která nemají defacto, žádnou informační hodnotu z období ke kterému se hlásí.

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » čtv 23. srp, 2007 12:12

Ano Boček, to jsou falza novodobá, vzniklá doslova z badatelské ctižádosti - nicméně to je pro laika spíše orientační perlička, protože o nich dnes víme a přistupujeme k nim s odpovídající kritikou.

Jsem rád, že se tu někdo chytil a děkuji Vám pánové. Cílem určitě není unudit tu všechny diplomatikou jako takovou, spíše jsem chtěl přinést pár základních informací pro ty, kdo chtějí hledat a něvědí kde a jak. Asi by stálo za to pokračovat dále obecnou informací o metodice studia historie a práce s prameny. Ne všem to tu přijde samozřejmé a diskuze ztrácí úroveň :|
Ich dien!

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » stř 29. srp, 2007 7:58

Metodika pro studium historie a práci s prameny

Historici a zkušení badatelé mi doufám prominou a přejdou tento další můj příspěvek se shovívavým úsměvem, neb je určen především začínajícím badatelům. Nemám v úmyslu shrnout krátkou studií tuto problematiku, jenom chci letem světem seznámit zájemce s pár základními pojmy, které by jim měly usnadnit jejich další studium. Cílem je především seznámit neznalé s metodikou studia historie a historických pramenů. Současný fenomén internetu přinesl všem badatelům nesmírné možnosti, laiky pak dokonale zahltil množstvím informací různé kvality. Proč tak obecně známou věc píšu? Protože je tu překvapivě stále dost lidí, kteří se z neznalosti či pohodlí spokojí s informací, kterou jim poskytne internet, aniž by si ji dále ověřili. Hodnota takových neověřených informací je pak logicky často zavádějící a kontraproduktivní. Také se překvapivě často zaměňují pojmy jako pramen a literatura. Někteří z diskutujících tak citují literaturu o dané problematice v domnění, že pracovali s původním historickým pramenem (zní to úsměvně, že?), k prameni se ovšem nedostali a autorovi závěry přejímají jako dogma (když je to ten pramen). Druhý extrém, který se tu objevuje je opačného charakteru, ale je stejně tristní – někteří si z internetu stáhnou dobová vyobrazení a pokoušejí se je interpretovat, aniž by měli základní znalosti dané doby a problematiky. Odbornou literaturu k dané problematice neznají, nebo ji ignorují, „protože přeci pracují přímo s pramenem, tak co by jim tak asi mohla dát, že?“ To vede ke stejným omylům a dogmatům. Všem beze zbytku nám ale jde o to nalézt pravdu, pochopit danou dobu a co nejvíce se našim předkům přiblížit. Proto mi prosím promiňte tento dlouhý úvod, po němž následuje pár pojmů a stručně shrnutá metodika.


Začnu pojmy:
Pramen – je vše, co z daného historického období skutečně pochází (), velmi obecně se dělí na prameny hmotné (vše co se nám fyzicky dochovalo), písemné (vše co bylo v dané době napsáno – tedy nikoli to, co bylo o dané době napsáno později), obrazové (všechna vyobrazení, např. iluminace, obrazy, fresky, v mladším období pak fotografie, atd.), narativní (tradičně předávané příběhy, pověsti, písně, atd.). To členění je samozřejmě daleko širší, ale pro obecný přehled by to mělo zatím stačit  Prameny se dále dělí na přímé a nepřímé. Máme-li tedy například vyobrazení středověké písařské kanceláře včetně jejího vybavení, jedná se o pramen nepřímý. Popisuje nám sice, jak co vypadalo, jaké asi mělo měřítko a jak se to používalo, ale nemáme to fyzicky „v rukou“. Za přímý pramen by byl považován fyzicky dochovaný originál takové ho předmětu, který jsme viděli na vyobrazení.

Edice – je zpřístupnění pramene (např. knižní vydání dobových kronik, digitalizace manuskriptů či listin, atd.). Nejde tedy o literaturu, nebo odbornou práci na dané téma, dobového autora či dílo (asi to zní úsměvně, ale bývá to překvapivě často zaměňováno).

Literatura – velmi zjednodušeně lze říci, že solidní literatura z níž bychom měli čerpat (chceme-li se dobrat solidních informací) se dělí na odbornou (vědeckou) a populárně vědeckou. Autory jsou lidé znalí dané problematiky, kteří nám své názory nevnucují jako dogma, ale seznamují nás s fakty a své případné úvahy dávají čtenáři k posouzení.

Protože jsem to velmi zjednodušil, podotýkám že záleží i na užití - tak se nám původně zdroj kategorie literatura může stát pramenem (nejzřetelněji dějiny historiografie, mentalit apod.).



Pro zájemce zde velmi stručně shrnu klasickou metodiku studia historie a historických pramenů, která by měla ulehčit bádání všem amatérským historikům.
Pokud se rozhodnete zmapovat nějakou problematiku (užitná keramika, odívání, zbroje, zbraně, všední život, atd.) vybraného historického období, je nezbytné získat nejprve základní přehled o dané době. Bez něho není možné dále solidně pokračovat, protože by badateli chyběli jak základní informace, tak i pochopení souvislostí. Obnáší to tedy prostudovat obecné práce o dané době a lokalitě. Abych to uvedl na nějakém příkladu, vztáhnu to na svou studii odívání nobility 1. pol. 14. st. ve střední a západní Evropě – bez základních znalostí českých a evropských dějin by nebylo možné se do jakékoli takové studie vůbec pouštět. Musel jsem se dobře orientovat v politických, hospodářských a kulturních dějinách, v nutné míře zvládnout heraldiku, sfragistiku, numismatiku, diplomatiku a kodikologii (viz. výše) a musel jsem mít samozřejmě představu o vývoji středověkého odívání.

V druhé fázi se shromažďuje všechna odborná literatura a studie, pojednávající o dané problematice, kterou chce badatel prostudovat. Badatel se tak seznámí jak s danou problematikou, stavem současného bádání a může porovnat metodiku použitou předchozími autory. Současně si ověřuje odkazy na prameny předchozích autorů. Já jsem tedy shromáždil všechnu solidní odbornou literaturu, pojednávající o daném tématu. Nevyhnul jsem se ani encyklopedickým pracem, byť ty mi svým omezeným rozsahem posloužily spíše pro orientaci (tady si člověk užije, protože dnes je již téměř všechna odborná literatura v angličtině – to je dané logickým požadavkem ne rychlou dostupnost a výměnu informací na mezinárodní úrovni, i tak ale zbude dost němčiny, francouzštiny, polštiny a ruštiny :wink: ). Odborná literatura badateli přispívá nejenom obsahem, ale i citacemi dobových pramenů a dalších prací, na něž odkazuje.

Ve třetí fázi se shromažďují dobové prameny, mající souvislost se studovanou problematikou (hmotné, obrazové, písemné, atd.). Je třeba tyto prameny jak časově, tak i lokálně vymezit, aby byly pro studium relevantní. Já jsem se při volbě metodiky řešení zaměřil na studium dobových pramenů, především obrazových a hmotných. Jejich výběr jsem si časově vymezil obdobím druhé poloviny 13. století a první poloviny 14. století. Lokálně jsem se zaměřil na oblast střední a západní Evropy, abych tak byl schopen prostudovat a pochopit vlivy formující dobovou módu tohoto období v českých zemích.
Ke shromažďování jsem využil elektronických databází evropských museí, archivů, knihoven a manuskriptorií. Ty v současnosti umožňují badatelům, v rámci nových projektů digitálního zpřístupnění vzácných dokumentů, pracovat s prameny v jejich elektronické podobě. Tak jsem získal nepoměrně širší pramennou základnu než moji předchůdci. Díky tomu jsem mohl shromáždit více než 2 000 vyobrazení dobových oděvů a doplňků z vybraných evropských lokalit. Z hmotných pramenů jsem shromažďoval informace o dochovaných originálech oděvů, jejich částí a doplňků, včetně šperků. Dále jsem se zaměřil na sochy a plastiky. Z obrazových pramenů pak především na iluminace, deskové obrazy a fresky. U písemných pramenů na kroniky, rytířské příběhy a dobovou poesii.


Ve čtvrté fázi si badatel určuje metodiku práce. V průběhu práce je žádoucí průběžně porovnával dosud publikované úvahy o vlastnostech oděvů s výsledky vlastního bádání. Tady je nejvíce prostoru pro experimentování a konzultace s odborníky.
Já jsem shromážděná vyobrazení a popisy oděvů roztřídil podle účelu nošení a roční doby, s ohledem na mužské a ženské, i na společenské postavení nositele. Rozhodl jsem se je dále dělit na spodní prádlo, základní a svrchní odění, obuv, pokrývky hlavy, pláště a doplňky. Z takto shromážděných a rozdělených oděvů, jejich částí a doplňků jsem vytřídil ty, které považuji pro dané období za charakteristické. Cílem bádání bylo shromáždit potřebné množství oděvních součástí pro pokrytí mužského a ženského šatu s ohledem na jednotlivá roční období a zvláštní účel nošení. Současně i dohledání dosud opomíjených oděvních částí, jakými je například dámské spodní prádlo.
Pro podrobné zkoumání shromážděných vyobrazení jsem využil moderní technologie, jakou je digitalizace. Dokumenty uložené ve velkém rozlišení umožňují digitální úpravy zvětšováním, zaostřováním a vytvářením výřezů. Tak jsem si mohl vyhledávat potřebné detaily a vzájemně je porovnávat.


Poslední fází je pak samotný závěr bádání, shrnutí poznatků a vlastních zkušeností.
Ich dien!

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » stř 03. říj, 2007 12:50

po stále se množících dotazech jak se dostat k doporučené literatuře sem přihazuji jednoduchý návod Posadowského:

Každá knihovna zapsaná v seznamu knihoven a mající tedy "licenci" je povinna poskytovat svým klientům určité služby. Jednou ze základních je tzv. MVS, meziknihovní výpůjční služba. Že se některé knihovny vymlouvají že tohle a tamto... je často pravda. Ale každý čtenář na ně má právo - nechť tedy trvá na tom, ať knihovna plní své povinnosti. Nejjednodušší je si na www.mvs.cz požadovanou knihu přímo najít, opsat si, v které knihovně je umístěna, pod jakou signaturou atd a přijít do své kniovny s papírkem, kde to bude podrobně vypsáno. A pak skutečně trvat na tom, aby to sehnali. Je to běžná fungující praxe.
Ich dien!

Métá?xestse Ohnéssese
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 250
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Pečky
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Métá?xestse Ohnéssese » stř 03. říj, 2007 12:58

Maršálek píše:po stále se množících dotazech jak se dostat k doporučené literatuře sem přihazuji jednoduchý návod Posadowského:

Každá knihovna zapsaná v seznamu knihoven a mající tedy "licenci" je povinna poskytovat svým klientům určité služby. Jednou ze základních je tzv. MVS, meziknihovní výpůjční služba. Že se některé knihovny vymlouvají že tohle a tamto... je často pravda. Ale každý čtenář na ně má právo - nechť tedy trvá na tom, ať knihovna plní své povinnosti. Nejjednodušší je si na www.mvs.cz požadovanou knihu přímo najít, opsat si, v které knihovně je umístěna, pod jakou signaturou atd a přijít do své kniovny s papírkem, kde to bude podrobně vypsáno. A pak skutečně trvat na tom, aby to sehnali. Je to běžná fungující praxe.
S těmito informacemi Vás už NIKDO v knihovně poslat do háje nemůže.
Jediné, čím mohou prudit je, že Vás nechají zaplatit poštovné objednané knihy (knih). Ale s tím se už obtěžuje málokdo...
Hó?ótóva nahtsevoneotse, nestseohkesáa? éveévanéhéme.
Hévéése

Uživatelský avatar
Bohuslav
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 654
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Teplice/Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bohuslav » čtv 11. říj, 2007 21:19

No na ty Regesta(ideálně III.) už jsem se chtěl taky zeptat ,nevíte jestli se to dá sehnat přeložený , jinak jsou v nár. knihovně ve Studovně rukopisů a starých tisků.
Obrázek V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » pát 12. říj, 2007 6:29

garou píše:Když jsme u těch pramenů - nevíte, jestli někde na netu není volný přístup k Moravským zemským deskám, Codex diplomaticus Bohemiae, k Regestům, atd.??? Opravdu velmi by mi to pomohlo při psaní diplomky! :wink:
http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=6
Ich dien!

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » pát 12. říj, 2007 6:36

KOHO z Hrabišína píše:No na ty Regesta(ideálně III.) už jsem se chtěl taky zeptat ,nevíte jestli se to dá sehnat přeložený
Přeložená Regesta? Regesta jsou edicí pramene (přepis v jazyce originálu) se stručným obsahem v češtině (tomu se právě říká regest). Co z nich konkrétně potřebuješ? Část mám okopírovanou, ale jenom to, co má souvislost s naší paní Richenzou :wink: Prakticky denně s nimi pracují Opat a Kunášek.
Ich dien!

Uživatelský avatar
Bohuslav
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 654
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Teplice/Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bohuslav » pát 12. říj, 2007 10:23

1. Listiny týkající se zase Riesenburků ,ale po pravdě bych je rád pročetl celé.

Myslíš ,že by se nějak kompletně celé přeložené daly tedy sehnat?
Obrázek V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard

Uživatelský avatar
Maršálek
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 1068
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Hradec Králové
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Maršálek » pát 12. říj, 2007 12:40

KOHO z Hrabišína píše:1. Listiny týkající se zase Riesenburků ,ale po pravdě bych je rád pročetl celé.

Myslíš ,že by se nějak kompletně celé přeložené daly tedy sehnat?
Na tenhle rod vyšla velmi solidní práce v nakladatelství Lidové noviny. Nebylo by to snazší? Citaci dodám po víkendu.
Ich dien!

Uživatelský avatar
Bohuslav
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 654
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Teplice/Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bohuslav » pát 12. říj, 2007 13:22

Právě bych se chtěl podívat na ty citované listiny ,ne že bych Velímskému nevěřil ,ba naopak mám jeho práce rád .Chtěl bych se podívat na jejich komplení znění a ostatní materiály.
Obrázek V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard

Odpovědět