Kateřina_z_Landštejna wrote:Kdepak, to není žádný výběr.
Obojí - křesťanské "zlo" a "dobro" stvořil, řídí a posuzuje jeden jediný rozhodčí, o němž vůbec nic nevíme a nikdy jsme ho neviděli a neslyšeli.
Protože kdo dle křesťanské věrouky rozhoduje o tom, že se zlo už skutečně stalo zlem? Nikoli člověk, ale opět onen rozhodčí...
A když se tak rozhlédnu a vidím, kolik zla bylo spácháno ve 20. století a je dál pácháno ve století 21., nemohu si nepoložit otázku, proč je tomu křesťanskému bohu tak putýnka, že jsou vražděny miliony lidí, že další miliony jsou vykořisťovány, okrádány, ožebračovány a přitom se dřou v potu tváře, že zloději dál a rychleji bohatnou, přičemž veškeré ztráty z jejich zlodějen jsou rozdělovány mezi chudé a ti chudnou ještě víc. Proč jsou mu zcela ukradení křesťané, jimž jsou brány a ničeny domovy a již jsou vyháněni ze svých zemí.
Zejména pak je mi záhadou, proč ten křesťanský bůh trestá za zločiny mocných vždy jen chudé křesťany, případně, pokud možno, chudé jinověrce. Poněkud zvrácený druh "lásky"...
Tady se pletou dohromady dvě věci: napřed je psáno, že jediný rozhodčí je Bůh, načež se jasně říká, co je zlo.
Jednak na zlé a dobré rozlišujeme my. Dobře se najíst je dobré, dostat žlučníkový záchvat je špatné. Mít dobře placenou práci je dobré, být z práce vyhozen je špatné. Je to relativní, protože stihnout tramvaj je dobré jen do té doby, než tato tramvaj v další zatáčce vykolejí. Ale obvykle si velmi jasně uvědomujeme, jestli to, co prožíváme nebo o čem slyšíme, v nás budí kladné nebo záporné emoce.
Pak je zlé a dobré z pohledu Božího. O tom máme jen určité informace – ale je jasné, že se tento pohled neshoduje s naším (pokud se nějaký člověk nesnaží svůj pohled s Božím sjednotit, což je cíl, do kterého se poctivě pustí jen málo křesťanů). Podle všeho má přinejmenším jiný žebříček hodnot – a materiální blahobyt a bezstarostnost nejsou na jeho vrcholu, stejně jako smrt a bolest nejsou na jeho dně. Smrt tisíců nemá z principu negativní význam – důležité je, jaký život žili ti lidé do té doby – vnitřní život, připomínám. Mnohdy se na to zapomíná, ale násilná smrt neničí něco, co by jinak bylo navěky zachováno, jen nevyhnutelné přináší o něco dříve. Je mi líto, že to musím připomenout, ale zemřou i ti, které zlí křesťané nezamordují.
Na toto téma doporučuji knihu Thorntona Wildera Most svatého Ludvíka krále. Je to krátká novela a může mnohé objasnit spíš, než teoretické vysvětlování.
)