Abych to trochu usměrnil, Radar zmiňoval meče u pracujícího lidu nikoli proto, aby doložil, že ho může okecat každý keckař, ale proto, aby vyvrátil opačné dogma, že neurozený ho nikdy nemohl mít
Tahle debata je opět dokladem, jak snadno můžeme něco interpretovat mylně
Takže zjednodušeně: je logické, že nebylo běžné, aby neurození disponovali tak nákladnou a specifickou zbraní, jakou je meč. Důvodem je nejenom jeho poměrně vysoká cena, ale i fakt, že tato zbraň vyžaduje náročný výcvik. Přesto by bylo nesprávné pominout fakt, že se meče vzácně objevovali i u měšťanů a duchovních (viz. opakované zákazy pro duchovní stav, vydávané biskupem Janem IV. z Dražic a arcibiskupem Arnoštem z Pardubic pro období 1.pol. 14. st.). Pokud si chceme udělat obrázek o naší době, nemůžeme takové informace prostě pominout – dotváří nám to reálný popis doby. Že jsme rozumní a nepřevrátíme to naruby přepokládám v této uzavřené společnosti tak nějak samo sebou.
Pokud jde o svolávání zemské hotovosti, napadají mě k 1. pol. 14. st. tyto roky:
1304 – odražení říšských, rakouských a uherských svazů za Václava II.
1306 – plánované tažení do Polska, svolané Václavem III. (na rozdíl od předchozích tažení jeho otce do Polska (1300 a Uher 1304 to již byla skutečně zemská hotovost, protože Polsko bylo považováno za součást české koruny)
1306 – svolaná zemská hotovost na obranu země po volbě Jindřicha Korutanského k odražení říšských a rakouských svazů
1308 – možná byla svolána část zemské hotovosti v souvislosti se Znojemským jednáním v létě 1308, během nichž postoupil Fridrich Sličný Habsburský své nároky na českou korunu Jindřichovi Korutanskému (nemám nijak doložené)
1310 – svolal zemskou hotovost Jindřich Korutanský proti Janu Lucemburskému, Jana doprovázela nejenom česká a moravská šlechta (tvářící se jako zemská hotovost) i říšský kontingent. Za Jindřichem Korutanským prakticky stáli jenom jeho Korutanci a Tyrolané pod velením Korutanského maršálka Aufensteina.
1318 – svolal Jindřich z Lipé jako nejvyšší maršálek zemskou hotovost k Brnu, kde následně oblehl Jana Lucemburského s jeho žoldnéři. Čeští pánové tehdy Jana pokořili decentně, když mu během vyjednávání oznámili, že mu přivedli zemskou hotovost, aby ochránila království před cizími žoldnéři. Následně Lipé předal formálně velení Janovi, který po této demonstraci síly a soudržnosti domácí šlechty na vládu v Čechách rezignoval.
1322 – Jan Lucemburský se pokusil svolat zemskou hotovost pod záminkou, že rozhodující střetnutí o římskou korunu se bezprostředně dotýká bezpečí českého království. Nakonec se obě strany šalamounsky dohodly, že se jedná i nejedná o zemskou hotovost – výsledkem byla bitva u Mühldorfu.
1345 – vpád Poláků do Ratibořicka, Jan se nepohodl s českými pány, zda ohrožení opavského vévodství, které patří k lénům českého krále opravňuje ke svolání zemské hotovosti. Přesto byl nakonec Jan při odražení a pronásledování Poláků podporován velkou částí českého vojska, které se stihlo na výzvu dostavit.
- bylo to docela bouřlivé období, které vyžadovalo opakovaná svolávání zemské hotovosti, stejně jako sestavování kontingentů pro římskou jízdu (1313, 1346), i velkých šlechtických hotovostí na urovnávání pořádků v zemi (1309, 1310, 1311-1312, 1315-1316). O složení zemské hotovosti však nemáme téměř žádné záznamy a tak bohužel těžko odhadneme, jaký byl podíl měst, vsí, klášterů, zemanů, pánů a korouhevních pánů, atd. Máme slovy pár záznamů z konkrétních vsí a klášterů, které udávají, kolik jízdních či pěších mají postavit a v jaké výzbroji. Většinou jsou to zmínky typu 1-3 jízdní střelci, atd. Ale na druhou stranu přiznávám, že tohle je jedna z mnoha věcí, do kterých jsme se zatím nepustili