Příspěvek
od Bohuslav » úte 19. led, 2010 13:27
mám to z knihy Zbraslavská kronika = Chronicon aulae regiae / [text kroniky přeložil František Heřmanský, verše Rudolf Mertlík ; předmluvu napsal, odbornou revizi překladu ... provedl Zdeněk Fiala] Praha : Svoboda, 1976
kapitola LXV
pro mne je celkem jasné, že ta kukla musela mít bílou barvu, když je to pro cisterciáckého opata.
Samozřejmě šarlat jako barvivo nezpochybnuji, jen poukazuji na to ,že by se občas mohlo jednat i o druh sukna.
Další zmínky o šarlatu
Janovo zjevení 18 -
9 Pak budou naříkat nad ní a bědovat králové světa, kteří s ní smilnili a hýřili, až uvidí dým hořícího města;
10 z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou naříkat: „Běda, běda, ty veliký Babylóne, město tak mocné, jak v jedinou hodinu byl nad tebou vykonán soud!“
11 A bohatí kupci země naříkají a bědují nad ním, protože už nikdo nekoupí jejich zboží:
12 náklady zlata a stříbra, drahokamů a perel, kmentu a purpuru, hedvábí a šarlatu, cedrového dřeva a předmětů ze slonoviny a předmětů ze vzácných dřev, náklady mědi, železa a mramoru,
13 skořice a indického koření, voňavek, mastí a vykuřovadel, vína a oleje, mouky a obilí, dobytčat a ovcí, koní a vozů a otroků a zajatců.
14 Plody, které jsi dychtivě sklízelo, jsou pryč, všechen lesk a nádhera zašly a není po nich památky.
15 Kupci, kteří s tím vším obchodovali a z toho města bohatli, z hrůzy nad jeho zkázou neodváží se přiblížit a budou plakat a naříkat:
16 „Běda, běda, tak veliké město, které se oblékalo do kmentu, purpuru a šarlatu, které se zdobilo zlatem, drahokamy a perlami –
první životopis sv.Františka od Tomáše z Celena 1228-30
IV. kapitola
Jak František všecko prodal a pohrdl majetkem
8. 1 Tak blažený služebník Nejvyššího, posílený a naplněný Duchem svatým, když přišel čas, poslechl hnutí svého blaženého srdce a pošlapal pozemské statky, aby získal nejvyšší dobra. 2 A také již nemohl déle váhat, protože smrtelná nemoc [38] se všude rychle šířila a mnohé lidi už postihovala tak, že kdyby se lékař jen o trošku opozdil, zkrátil by se lidem dech a přišli by o život. 3 Proto vstal, přežehnal se znamením svatého kříže, osedlal koně, nasedl na něho, vzal s sebou šarlatovou látku na prodej a cválal do města zvaného Foligno. 4 Zde jako obvykle prodal vše, co s sebou přivezl, tentokrát dokonce i koně, na kterém přijel, a jako šťastný obchodník, že vše prodal za dobrou cenu, se vracel domů, a přitom, osvobozený od jakékoli zátěže, přemýšlel se zbožnou myslí, jak se získanými penězi naložit. 5 Téměř celý podivuhodně změněný působením Božím, pociťuje jako břímě držet byť jen hodinu u sebe ony peníze a celý svůj výdělek považuje za písek a snaží se ho rychle zbavit. 6 Když se přiblížil k městu Assisi, uviděl u cesty kostelík, postavený velmi dávno ke cti sv. Damiána, který byl takřka na spadnutí pro své stáří.
VII. kapitola
Jak upadl do rukou loupežníků, jak byl hozen do sněhu a jak sloužil malomocným
16.
1 Oblečený v hadrech – když se dřív odíval šarlatem, odešel z města a cestou lesem zpíval francouzsky chvály Pána, a tu ho náhle přepadli lupiči. 2 Když se ho hrozivě ptali, kdo je, směle jim muž Boží jasným hlasem odpověděl: „Jsem hlasatelem velikého Krále. Co je vám po tom [54]?“ 3 Oni ho zbili, hodili ho do hluboké jámy plné sněhu a křičeli: „Polež si tu, selský hlasateli Boží!“ 4 On se však vyprostil, setřepal ze sebe sníh, a když odešli, vylezl z jámy ven. Potom, překypující radostí, začal nahlas v lese zpívat chvály Stvořiteli celého světa. 5 Konečně došel k nějakému klášteru mnichů [55], kde sloužil několik dní jako kuchyňský pomocník, oblečený pouze v košili, a přál si byť jen polévkou utišit svůj hlad. 6 Když tu nebyli milosrdní a nenašel se tam pro něho ani starý oděv, odešel odtud, veden ne hněvem, ale dohnán nutností, do města Gubbio, kde získal oděv od svého dávného přítele.
druhý životopis sv. Františka od Tomáše z Celena 1247 kap. 39 o chudobě v oblékání
11 Žádal, aby vybranými látkami pohrdali, a ty, kteří proti tomu jednali, přísně před ostatními káral. Aby takové bratry svým příkladem pohnul, našíval na svůj hábit hrubou látku. Když umíral, prosil, aby také jeho pohřební roucho ušili z obyčejné látky.
12 Bratřím však, které k tomu nutily neduhy či jiné vážné důvody, dovolil, aby na těle měli měkký spodní oděv, ale tak, aby zůstala zachována vnější drsnost a prostota. 13 Také říkával: „Až ochabne přísnost a rozmůže se vlažnost, ani synové chudého otce se nebudou stydět dokonce šarlat nosit, jen v jiné barvě.“
14 My, tví nevěrní synové, otče, tě v tom neobelháváme, naopak, spíše naše ničemnost obelhává sama sebe. 15 Neboť hle, je nad slunce jasnější a každým dnem roste.
Pás, Dietrichem von der Glezze 1275-99
...tu k vévodovi promluvil
jeden rytíř, jenž paní uviděl:(v muž.převleku)
"On je rytířem velmi šťastným,
jeho zevnějšek (oděv) je dobře zhotoven."
Vévoda řekl: "Nechte jej vstoupit,
bude uvítán
v mém domě
se všemi svými sluhy
Hrad byl otevřen,
oni vstoupili hlučně:
Žena v rytířském šatu
oděna v šarlatovém suknu:
Se zlatým pásem
připnutým okolo pasu:
Vespod (šatu) byl hermelín:
nikdo neměl takového pásu,
že jej měla po celou cestu okolo sebe,
překrásný vínek hezký
Dobře zdobící její světlé vlasy:
mohla by ve skupině rytířů
Vypadat nejlépe.
V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard
Večer se podívám.
