Polemizovali jsme nad dobovými látkami, užívanými na našem území v období 14. století. Mnohé z nich však známe toliko názvem a nikoli složením. To značně snižuje naše představy, já třeba nevím, co přesně je sukno (jaké je složení a tedy i vzhled). Abych nevytrhnul téma z kontextu, uvádím i s texty.
Zíbrt ve své práci (WINTER, Z.; ZÍBRT, Č. Dějiny kroje v zemích českých. Od dob nejstarších až po války husitské. 1. vyd. Praha: F. Šimáček, 1892, 457 s.) zmiňuje, že domácí produkce byla schopna vyrobit "pouze obyčejné látky", jakými bylo plátno, či vlna, konkrétně například šeřina, nebo sukna broumovská, hradecká, chrudimská, jihlavská, kolínská, kostelecká, mýtská, rychnovská, solnická, žlutická. Na stejné kvalitativní úrovni bylo prosté sukno polské a mnohá sukna německá, jež se k nám běžně dovážela. To údajně stačilo pokrýt potřeby neurozených, nebo zajistit materiál na levnější odění, ale ne uspokojit potřeby náročné klientely, jakou byla tradičně šlechta a nově se prosazující přední patricijské rody velkých měst.
Nejkvalitnější sukno z Flander bylo do Čech a Polska dováženo nejčastěji řezenskými a norimberskými kupci, je ale velmi pravděpodobné, že šlechtické dvory se nespoléhaly jenom na dovoz těchto kupců a samy si látky zadávaly a daly dovážet. Oblibu flanderského sukna dokládají četné zmínky z dob vlády Václava II., který si vymínil mezi poplatky a dávkami krom jiného i odvádění tu dvou, jindy čtyř postavů sukna Gentského. Jednalo se o sukna z Bruselu, Gentu,Ypernu, Louvain, Mecheln, Turnay a dalších měst. Pro velký zájem se u nás sice prokazatelně usazovali i flanderští soukeníci, ale bez anglické vlny, jež byla tehdy v Evropě považována za nejkvalitnější, nebyli schopni skutečná flanderská sukna plnohodnotně nahradit. Němečtí obchodníci k nám dováželi nejenom žádaná sukna italská a flanderská, ale i vlastní kvalitní německá. Jednalo se především o sukna cášská a frankfurtská a o bavorský kment. Z Rakous se k nám vozilo sukno míšenské, o jehož kvalitě však mnoho nevíme. Vlašští kupci (Italové) k nám pak dováželi oblíbená italská sukna z Benátek a Florencie.
Oblíbený byl i bavorský a vlašský kment a jemná plátna jako např. czeter nebo kolč. Proslulá byla sukna ašská, bruselská, brunat, blankyt, brykyš, bogram, gentské, yperské, lindys, levbsské, mechelské a turnayské, naopak mezi obyčejná sukna patřilo broumovské, hradecké, chrudimské, jihlavské, kolínské, kostelecké, mýtské, rychnovské, solnické, poprinské, porůšské, polské, flok a šerka.
Užívala se též bavlna a bavlněné látky jako barchan a paj a samozřejmě vlna jak pro výrobu kvalitního sukna, tak i pro hrubší přízi, jako např. loden.
-
plátno bylo lněné
-
batist je velmi jemné lněné plátno, vhodné i na závoje a roušky - stále se vyrábí
-
vlna je stejně jako plátno dostupná v celé kvalitativní škále
-
sukno by měla být látka směsová (dnes by tomu odpovídaly směsové vlny a domnívám se, že vzhledově též dyftýn
)
-
kment bylo velmi jemné sukno které se stále vyrábí
-
bavlna byla pro nás prakticky vyjímečná záležitost, u nás je její zpracovávání spojováno nejdříve s druhou polovinou 14. st. (tedy lze mít za to, že do té doby by se nejednalo o nijak rozšířenou látku)
Vzácné látky, jež byly s oblibou používány na odění nobility a o něž byl zájem, k nám byly dováženy z celého tehdy známého světa. Je třeba zdůraznit, že mezi nobilitou byla klientela, jež byla ochotna a schopna zaplatit nejenom dovoz ale i zakázkovou výrobu nejvzácnějších látek, protože reprezentativní vzhled šlechtice u dvora, jeho rodiny a nejbližší družiny byl otázkou prestiže. To se bezprostředně projevovalo nejenom při výjimečných slavnostních příležitostech, jakými byly korunovace, svatby, turnaje a plesy, ale dvořané se tradičně skvostně a nákladně odívali i pro všední příležitosti (byť nepochybně zdaleka ne všichni a stále - to bychom mohli vztáhnout asi jenom na velmože).
Drahocenné a oblíbené hedvábné látky se do Evropy dovážely, nebo se vzácně vyráběly v Itálii a Španělsku. Čínské a byzantské látky byly dováženy velkoobchodníky z Pisy, Janova, Benátek a hanzovními městy od Londýna po Novgorod (Atlantský oceán, Severní a Baltské moře). Do Evropy byla dovážena i velmi široká škála orientálních látek a s ohledem na jejich vysokou cenu mnohdy právě na zakázku pro význačnou klientelu. Právě pro vysoké ceny těchto žádaných zahraničních látek bývalo běžné i jejich padělání, kdy obchodníci vydávali kvalitně zpracované domácí látky za tyto drahocenné dovážené.
Za vzácné látky byly považovány především aksamit, tedy hedvábný samet, dále pak atlas který byl považován za nejhladší hedvábnou látku, baldachýn což byla drahocenná látka z Bagdádu, v obecné oblibě byly brokáty, šamlat a camelot, jak byly nazývány vzácné tkaniny z velbloudí srsti dovážené ze Sýrie, dále pak nach, pavlaka, purpura, šarlat, stříbrohlav a zlatohlav, tedy stříbrem a zlatem tkané brokáty. Z hedvábných látek to byl především damašek, fanderstat, haras, lukanské a paučník ze kterého se vyráběly nejjemnější závoje a šlojíře, dále pak pokosín a šilheř. Z polohedvábných látek pak boura, bomesin, cendat, cendelín, fertat, taft.
-
aksamit je hedvábný samet
-
atlas byl považován za nejhladší hedvábnou látku
-
baldachýn, též baldakýn byla drahocenná látka z Bagdádu (ovšem bez bližšího určení - materiál tedy můžeme toliko hádat)
-
brokát je obecně vytkávaná látka
-
stříbrohlav a zlatohlav byly stříbrem a zlatem vytkávané brokáty (tedy nikoli vyšívané ve smyslu zdobení)
-
hedvábí a hedvábné látky např. damašek, fanderstat, haras, lukanské (z města Luccy)
-
polohedvábné látky jsou zmiňovány pod jmény boura, bomesin, cendat, cendelín, fertat, taft (dnes bychom mezi ně zařadili i satény - cendelín, taft; boura by mohl být bourette?)
-
šamlat a camelot byly nazývány vzácné tkaniny z velbloudí srsti dovážené ze Sýrie
). 
. Nicméně to docela prověřilo oděv, protože trasa nebyla vybírána jako překážková, jenom procházela skalami 
