Jak se svítívalo (a čím svítit na akcích)

Řemesla a každodenní život

Moderátoři: Maršálek, Heinrich von Rheinhausen, Bestian

Kateřina_z_Landštejna
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 431
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Jak se svítívalo (a čím svítit na akcích)

Příspěvek od Kateřina_z_Landštejna » pon 31. pro, 2007 12:50

Čím se svítilo ve středověku

Osvětlení prostoru, v němž se nacházel, bylo pro člověka vždy důležité. A poté, co se naši prapředkové přestali ohně bát a začali jej využívat ve svůj prospěch, museli vyřešit to, jak jej získat. Od náhodných zdrojů se postupně propracovali k rozdělávání a uchovávání ohně. Hořící ohniště však bylo nedostatečným a statickým zdrojem světla. Prvními mobilními zdroji světla a ohně byly a po dlouhá tisíciletí zůstaly pochodně, později louče. Vedle nich snad náhoda, snad cílená činnost vedly naše prapředky k prvním kamenným lampičkám (Francie, jeskyně La Mouthe, cca 17000 př.n.l.), později hliněným, v podobě misky naplněné tukem s knotem ze svitku trávy. A uplynula další tisíciletí, než se objevily voskové a lojové svíce, lampy a lucerny.

Louče, pochodně, olejové nebo lojové lampy provázely lidstvo po celý starověk. Jsou prokázány z Řecka, Říma i Egypta (např. bronzové a zlaté lampy z Tutanchamonovy hrobky) a nepochybně byly stejně užívány i v dalších zeměpisných oblastech. Nejprve sloužily jako lampy ploché hliněné misky, v nichž v oleji (nejspíše olivovém) plaval knot zhotovený z rostlinných vláken. Později jej doplnil i vosk.
Filon Byzantský kolem r. 230 př.n.l. vymyslel vedení knotu trubičkami a otvory, čímž zlepšil svítivost lampy (lychnon/lychnos) a ekonomičnost spalování tuku.
Heron Alexandrijský kolem r. 110 př.n.l. vynalezl regulátor délky lampového knotu.
Bohaté poznatky o svícení v domech přinesly vykopávky v Herkulaneu a Pompejích. Zde byly nalezeny hliněné lampy, zdobené bronzem, které měly tvar dnešního omáčníku, po straně byly opatřeny ouškem a hubičkou pro vedení knotu.

V bohatých domech byly užívány, a to jak ve starověku, tak ve středověku, i jakési olejové lustry. Tedy lampy s několika knoty, zavěšené na řetězech u stropu. Byly opatřeny přívěsnými mističkami na zachycování stékajícího oleje, který tak bylo možné dolít zpět.

Obyčejní lidé pálili lůj v jednoduchých lampičkách, případně svítili loučemi a pochodněmi. Louče se vyráběly a vyrábí dodnes štípáním ze smolného dřeva. V našich podmínkách tedy borového
a smrkového. Ještě v polovině 19. století byly běžně užívány dokonce i při osvětlení důlních šachet (Archiv Záchranné služby OKR) !

Svíce se v Evropě objevují někdy kolem r. 500 př.n.l. (voskové). Kolem roku 200 př.n.l. pak i lojové. Ještě kolem r. 100 př.n.l. mají často podobu zkrouceného svazku tráv nebo rostlinných vláken (bavlna, konopí), namočených ve vosku. Výroba knotu tedy zjevně dělala lidem problémy a kvalitní knoty se objevily až s rozvojem technologie zpracování rostlinných vláken. Materiálem pro jejich výrobu byl včelí vosk a skopový, resp. hovězí lůj.
Na Středním Východě byly však nalezeny bronzové svícny z obd. kolem r. 3000 př.n.l.

V době křesťanské se lojové svíce objevují koncem 2. stol. jako zdroj osvětlení kostela při liturgii a někdy kolem r. 320 pak svíce voskové.

Jak luxusním svítidlem byly svíce, zejména voskové, je patrné např. ze záznamu o hostině pořádané jakýmsi velkoknížetem v Moskvě v 16. století:

"Zatím co trvala hostina, nastal večer, a tu rozžehli čtyři stříbrné svícny, jež visely u stropu. Největší z nich - proti velkoknížeti - měl dvanáct svíček, ve třech ostatních bylo po čtyřech. Všechny svíce byly z vosku. Podle stolu - po obou stranách - stálo osmnáct mužů s velkými voskovicemi. Svíce jasně hořely a v síni bylo krásné světlo. Na náš stůl také postavili šest velkých voskovic; svícny byly jaspisové a křišťálové se stříbrným kováním."

Celou hodovní síň tedy osvětlovalo 48 voskovic a byla to věc tak významná, že stála pozorovateli za přesné spočtení svící a záznam této události.

O výjimečnosti svícení svícemi a zároveň o projevu movitosti těch, kdo si to mohli dovolit, máme i další důkazy – např. Luther kriticky poznamenává, že v kostele Wittenberském se za jediný rok spotřebovalo na 35 000 voskovic.

Roku 1633 stály 4 kostelní voskové svíce 1 zl. a 6 gr – i to je doklad o tom, jak luxusním svítidlem voskovice byly.

Do 14. století zpracovávali čeští svíčkaři pouze včelí vosk přírodní barvy. V roce 1342 bylo v Praze uděleno první privilegium na bělení vosku voskáři Janu Bavorovi pro jeho „dílnu na lití vosku„. Do té doby byl bílý vosk, potřebný zejména pro výrobu kostelních svící, importován z Itálie. O vzácnosti a drahotě vosku jako materiálu pro výrobu svíček svědčí i počty voskařů a svíčkářů ve středověkých městech.
K roku 1419 bylo v Praze jen šest voskářů a třináct svíčkařů a podobné počty je možné předpokládat až do třicetileté války. Výrobci lojových svíček byli často přidruženými členy mydlářských cechů. U pražského královského či císařského dvora jsou doloženi nejvýše dva dvorští svíčkaři.
Ve středověku byl včelí vosk ve střední Evropě považován za mimořádnou drahou surovinu a objevuje se např. také jako jedna z forem placení poplatků v řemeslnických ceších („plat ve vosku„). Surový včelí vosk získávali v českých zemích od včelařů voskáři, kteří jej zpracovávali na hmotu vhodnou k výrobě svíček. Následně jej prodávali svíčkařům a ti z nich dělali voskové, někdy jako doplňkovou činnost i lojové, svíce.
Svíčkaři byli velmi vážení a bohatí řemeslníci a nikoliv náhodou je jeden z prvních doložených evropských řemeslnických cechů v roce 1061 ve Francii cechem „svícníků“.

U lojových svíček pak velmi záleželo na kvalitě loje (od středověku nejčastěji směs skopového a hovězího loje), na způsobu jeho zpracování a na použitém knotu. Lojové svíce páchly, čadily a roztékaly se. Bylo nutno je otírat a lůj sbírat pro další užití; proto se umisťovaly do svícnů s miskou pod držákem svíce.

Problém osvětlení byl pochopitelně dán dostupností surovin pro výrobu svítidel. Zatímco pochodně či louče bylo možno vyrobit snadno podomácku naštípáním smolného dříví, vyrobením smotků trávy, srsti či rostlinných vláken nebo hadrů namočených v rozpuštěné smůle či tuku a připevněných na kusu větve, lampy či svíčky byly daleko materiálově náročnější.

Pro svícení lampičkou bylo nutno vyrobit lampičku (tedy hliněnou, kovovou či kamennou nádobku) a opatřit do ní náplň. Tou mohl být olej (méně kvalitní olivový), což však byla v centrální Evropě vzácná a drahá surovina, dovážená z Orientu, nebo živočišný tuk. Tedy skopový, mnohem vzácněji pak hovězí lůj. S ohledem na nevýkonnost ranně i vrcholně středověkého zemědělství bylo tedy i svícení lampami drahou a těžko dostupnou záležitostí. Obyčejní lidé si tak museli vystačit s ohništěm, případně loučemi a pochodněmi.

Ještě větším luxusem bylo svícení svícemi. Pro výrobu svíček voskových je třeba značného množství vosku. Pokud si vosk neopatřoval středověký obyvatel českých zemí sám, musel jej koupit/vyměnit u vlastníka včelínů.

Včelařství bylo v českých zemích poměrně rozšířeným druhem lidské činnosti. Na konci 1. tisíciletí napomohlo jeho rozšíření pronikání křesťanství, neboť při bohoslužbách bylo nutné užívat svíce ze včelího vosku. Např. biskup Bruno Olomoucký r. 1267 ve své závěti nařídil, aby se nově zřídily tři včelíny: ve Svitavách, Kelči a Mohelnici.
Již v 11. a 12. století se z Čech do okolních zemí vyvážel med, vosk a medovina. V listinách a kronikách z 10., 11. a 12. století jsou mezi rozličnými povoláními zmiňováni také „včelníci”. Mezi řemesly, jež se v 13. století provozovala, byli též voskaři čili voštníci (voštaři), kteří se zabývali úpravou vosku k různým účelům, především k výrobě chrámových svící a voskových pečetí.

V 11. stol. se rozlišovalo mezi včelařstvím lesním (brtnictví) a domácím (včelnictví). Doma směl včelařit každý „beze vší překážky”, lesní včelaři tvořili zvláštní obce, podobné pozdějším cechům. Za patrona cechu si zvolili sv. Ambrože, za kompatrony pak sv. Medarda, patrona “proti loupežníkům včel, a sv. Jana Almužníka.

Nedostupnost a drahota včelího vosku byly dány primitivností postupu při jejich získávání. Chtěl-li brtník či včelník získat plástev, musel ji z úlu vyřezat. Tím došlo ke zničení původního hnízda, což mělo za následek nízké výnosy jak medu, tak vosku. Vyjímatelné rámečky pro plásty jsou totiž záležitostí až 19. století.

Svícení voskovými svíčkami bylo tedy až do novověku záležitostí vyhrazenou jen vysoké šlechtě, panovnickým dvorům a pochopitelně církvi. Avšak i v kostelích se svíce užívaly jen pro zvláštní příležitosti, běžně byly užívány i tam pro osvětlení olejové a lojové lampy.

I pro svícení lojovými svíčkami, jež byly zhotovovány i podomácku, bylo nutno získat základní surovinu - lůj. A tak jako byly při opatřování vosku ničeny úly, bylo nutno pro získání loje zabít ovci či krávu. Nevýkonné středověké zemědělství rozhodně neposkytovalo dostatek skopového loje, tím méně pak loje hovězího. Zabít ovci či krávu znamenalo pro chovatele značnou ztrátu a maso domácích zvířat bylo proto po staletí pro obyčejné lidi svátečním pokrmem. Stejně tak lůj byl tedy surovinou ne zcela běžně dostupnou a kromě toho se spotřebovával na výrobu mýdel, mastí a dalších produktů. I lojové svíce, pokud si je nevyráběli lidé sami doma, byly drahým zdrojem světla, dostupným jen movitým lidem – spíše se objevují ve městech a mezi šlechtou.

Je tedy velmi málo pravděpodobné, že by v ranném a vrcholném středověku bylo svícení svícemi, tím méně pak lucernami se svíčkou, běžnou záležitostí. Teplé světlo svící je krásné, příjemné, romantické – avšak velmi nedobové. Svíce by se měly na historizujících akcích objevovat spíše výjimečně a v okruhu společensky vysoce postavených osob. Usiluje-li někdo o autenticitu, pak by tábory, stany, ale i stoly a místa pro „kmány“, kuchyně a podobně, měly osvětlovat louče, pochodně a maximálně lojové lampičky. Byť je to smrduté, čadivé a málo účinné...

Literatura:

Omáčník a lampa konvička — „Elektrika.cz“
Zachranar.cz
„Od ohně k žárovce“ - sf.zcu.cz/rocnik04/cislo04/cislo4.967/w_zarov.html
Ottova encyklopedie – seznam.cz
„Principy barokní iluminace“ - PhDr. Pavel Slavko, Ing. Jiří Olšan Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích,Správa hradu a zámku Český Krumlov
„Kostel“ – Blucina.cz
„Cesta svíčky historií“ – Světlo, 6/2005
"Vývoj konstrukce úlů" - www.n-vcelari.sk
a další články a práce, dostupné na internetu
Volo, multum, statim!

Wothan
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 5492
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Wothan » pon 31. pro, 2007 14:12

Jen vysloveně z hlavy o svících ve 12.st. - když obléhal Friedrich Barbarossa za české účasti (proto o tom díky Vincenciovi víme) Cremu, postavil obří obléhací věž. Vincencius uvádí přesnou konstrukci. Na čele a bocích této věže bylo množství sedátek, na která umístil svá rukojmí - většinou zajaté měšťany nebo jejich rodinné příslušníky z obléhaného města. Aby je bylo dobře vidět i v noci, drželi rukjmí každý v ruce svíce. Obránci na to ovšem moc nedbali a od střelby na věž je to neodradilo. S trochou cynismu bych to označil za opravdu velký pojízdný lustr.

Jinak z RS máme samozřejmě doloženy i olejové kahánky - starší pravděpodobně jen ve formě prostých keramických mističek, později s vytvarovanou hubičkou určenou k uchycení objímky knotu. Takové známe hojně třeba z hornického prostředí. Většinu těchto s hubičkami znám od nás až z vrcholného středověku, ale třeba ze Západní Evropy tyhle typy známe nejméně od 11.st. Některé typy z 12.st. mají naspodní straně jakousi nožku nebo keramický hrot, snad určený pro zasazení do země nebo do písku - třeba ve stanech apod. Podobné svítilny proto známe i z prostředí křižáků.

Jinak už z románského období známe ze zděných staveb další zařízení - malé výklenky - krby - s vlastním odvodem dýmu, které nesloužily primárně jako otopné zařízení a jen druhotně mohly sloužit k přípravě potravy ale sloužily především jako druh osvětlení. Podobná zařízení se ale udržela i mnohem později (i když nevím jestli je tu přímá spojitost), zejména ve venkovském prostředí pod různým označením - krbeček, krbík, komínek, pjecak apod.

Pro osvětlení stanu raně středověkého velmože se mi jako ideální řešení v souladu s historií osvědčily právě repliky keramických kahanů z 11-12.st.

Obrázek
Koupím-li trpaslíka, do rána má dva metry.

Kateřina_z_Landštejna
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 431
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Kateřina_z_Landštejna » pon 31. pro, 2007 14:57

Díky za zajímavé doplnění příspěvku.

To s těmi obléhacími věžemi, to bylo opravdu nečestné a nesportovní. Holt, drsná doba, drsné metody :)

A ty osvětlovací krbíky - to se našlo na našem území? Mne to docela zaujalo, protože máme v domě v jedné místnosti takový výklenek, vzniklý špatným vybouráním kamnové roury. A protože ta místnost bude pracovnou, bylo by to docela stylové.

Ty lampičky (kahánky) byly 100% olejové? On ten olej byl skutečně hodně těžko dostupný. Nemohly být spíš lojové? I když - někteří velmožové jistě mohli disponovat i olejovými kahánky a svíčkami. Zejména, měli-li v rodině nějakého duchovního, který měl obchodní kontakty.
Volo, multum, statim!

Wothan
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 5492
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Wothan » pon 31. pro, 2007 15:17

Lojové nebo olejové, podle toho kde se to používalo a co bylo v tom daném místě dostupné. K těm krbovým výklenkům - románské nebo gotické bych musel hledat v literatuře, kterou tady po ruce nemám, ty mladší krbíky jsou spíš venkovská záležitost - třeba J.Vařeka a V. Frolec - Lidová architektura. Ale není zcela zřejmá spojitost mezi starým krbíkem v městských domech a podobným zařízením na venkově, kde se mimochodem podobné krby nebo ohniště s dřevěným dýmníkem objevují podle stavebního řádu ještě k roku 1833 i v typicky hospodářských staveních - třeba chlévech.
Koupím-li trpaslíka, do rána má dva metry.

Uživatelský avatar
Boza
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 956
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Boza » pon 31. pro, 2007 15:29

Přihodím vám pár linků...

http://www.romulus2.com/lamps/index.shtml
http://en.wikipedia.org/wiki/Oil_lamp
http://en.wikipedia.org/wiki/Candle
http://www.lightlink.com/rhiannon/Bedwy ... index.html
http://www.geocities.com/karen_larsdatt ... olders.htm

Docela by mě zajímalo to "Rushlight" - slovník to překládá jako "lojová svíčka vyrobená namáčením rákosové duše". Protože jeden z článků popisuje čištění zvířecího tuku na lůj, dalo by se to zkusit...
A když už byl založen řečený hrad Kamenec, kníže Břetislav, než odtud odjel, pojav stranou Mutinu...

Uživatelský avatar
Boza
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 956
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Boza » pon 31. pro, 2007 15:38

Kateřina_z_Landštejna píše: Ty lampičky (kahánky) byly 100% olejové? On ten olej byl skutečně hodně těžko dostupný. Nemohly být spíš lojové?
Dostupný jak komu a jak kde, olivového oleje Janované a jim podobní přepravovali hodně.
A když už byl založen řečený hrad Kamenec, kníže Břetislav, než odtud odjel, pojav stranou Mutinu...

richardrg
Občasný přispěvatel
Občasný přispěvatel
Příspěvky: 120
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od richardrg » pon 31. pro, 2007 18:51

Jako velký příznivec Kateřiny z Landštejna - naprosto vážně, si vážím toho, jak konstruktivně vytvořila zajímavý článek, potrně inspirovaný polemikou v sekci o kouření.
Nesouhlasím jen s jednou věcí - několikrát klade důraz na to, jak problematické bylo získávání živočišných tuků. Již několikrát jsem se účastnil podobných debat a nyní čerpám i z knihy Jídlo a pití v pravěku a ve středověku, Magdalena Beranová, ISBN 80-200-1340--7, jistě všichni znají, a zde kromě jiného je jasně psáno, že až do 30. leté války, která český venkov významně ožebračila byla spotřeba živočišných bílkovin původem z masa na osobu téměř srovnatelná s dneškem, je mi jasné že tento průměr nobilita znčně převyšovala.
Spíš to vidím tak, že olej a tuk byl z hlediska kvality stravy významnějším ukazatelem než dnes - často se uvádí, jak dobře bylo co omaštěné- že se považovalo za jakési mrhání, pokud se tuk prostě neskonzumoval. Proto bych viděl použití loje častější než sádlo, ačkoliv také pěkně svítí- prostě hůř chutná.
Na závěr ještě jedna samozřejmost - středověký člověk neměl zdaleka takovou potřebu svítit jako my, život určoval sluneční rytmus a v noci po tmě se chodilo snad jen krást.

Kateřina_z_Landštejna
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 431
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Kateřina_z_Landštejna » pon 31. pro, 2007 19:52

S těmi tuky máš, Richarde, jistě pravdu. Pokrmy se skutečně hodně mastily, ale používalo se spíš sádlo a přepuštěné (kvůli konzervaci) máslo. On je zejména ovčí lůj opravdu hodně nechutný (ochutnala jsem je, i hovězí, a je to fujtajbl :twisted: ) I když jej asi užívali k maštění také.

Já totiž pořád přemýšlím, kde by se vzalo tak velké množství loje, které by se dalo jen tak spotřebovat na svícení. Protože on se používal na spoustu jiných věcí - mýdla, mazadla, masti, kosmetika.
Ovcí se jistě pěstovalo poměrně hodně - ale zvíře v té době mělo hodnotu spíše živé (pokud bylo schopno reprodukce). Takže jistě se zabíjelo hodně beranů, ovcí méně. Ty měly hodnotu spíše jako zdroj mléka, vlny a jehňat.

Věřím, že ve městech i leckde na venkově mohli mít lojovou lampičku v domě, ale že spíš převažovalo svícení loučemi, fakulemi a podobně.

S hovězím lojem byla ještě větší potíž. Už jenom proto, že krávy byly oproti dnešku skoro poloviční! Na iluminacích jsou hospodyně zobrazovány při dojení klečící - kráva tedy mohla mít v kohoutku tak max. 110 cm. A o co byla menší, o to méně loje z ní bylo. Navíc - krav se pěstovalo skutečně málo. A aby těch komplikací nebylo málo - kráva měla kromě mléka a telat hodnotu i jako tažné zvíře. Koní obyčejní lidé moc nevlastnili a pokud měli krávu, tak si ji asi dost hýčkali.
Krávy jsou kromě toho hodně náročné na krmivo a potřebují ustájení. Ovci člověk napase na kdečem a na zimu potřebuje jednoduchý přístřešek. Kráva potřebuje trávu a seno na zimu - to předpokládá mít k dispozici louky.

Snad jsem ve stručnosti vypsala ve důležité, aby bylo zřejmé, proč si myslím, že i ten lůj byl docela komfort. Nechci tím nijak zpochybňovat, že se s ním svítilo, zvlášť, jak jsi sám podotkl, když se svítilo podstatně méně než dnes. Jen se zamýšlím nad možnostmi, které poskytovalo tehdejší méně výkonné zemědělství. A z toho mi právě vychází, že byly dost omezené...

--------------------------------------------------------------------------------

To svícení je docela zajímavá problematika - jak tak na to koukám, ono by to vydalo na slušně rozsáhlou práci, když by člověk zpracoval pořádně všechny aspekty :wink:
Volo, multum, statim!

Kateřina_z_Landštejna
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 431
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Kateřina_z_Landštejna » pon 31. pro, 2007 20:16

Boza píše: Docela by mě zajímalo to "Rushlight" - slovník to překládá jako "lojová svíčka vyrobená namáčením rákosové duše". Protože jeden z článků popisuje čištění zvířecího tuku na lůj, dalo by se to zkusit...
Linky jsou bezva!

Rushlight by měla být dřeň nějakého druhu jako rákosí (podle wikiny to je něco, co roste skoro všude a jako travina i keř - asi nějaký hrozný plevel). Ta se oloupe, nechá usušit a pak se nechává nasáknout voskem nebo kvalitním lojem. Takže tvoří tenké, ale dlouho hořící svíčky. Podle encyklopedie je to velmi ekonomické svítidlo. POkusím se zjistit, co to je za kytku.
Volo, multum, statim!

Uživatelský avatar
Boza
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 956
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Boza » pon 31. pro, 2007 22:25

Kateřina_z_Landštejna píše: Rushlight by měla být dřeň nějakého druhu jako rákosí (podle wikiny to je něco, co roste skoro všude a jako travina i keř - asi nějaký hrozný plevel). Ta se oloupe, nechá usušit a pak se nechává nasáknout voskem nebo kvalitním lojem. Takže tvoří tenké, ale dlouho hořící svíčky. Podle encyklopedie je to velmi ekonomické svítidlo. Pokusím se zjistit, co to je za kytku.
No, moc bych se nad tím nerozrušoval, IMHO by vyhověla i duše z bezu, ze sítiny apod. - v podstatě cokoliv co je usušené a pórovité, ne nutně hořlavé. To je princip knotu - přivádět ztekutělé palivo (fuj, to jsou slova) k plameni. Ostatně existují i takové věci jako azbestové knoty...

Takže vysušená duše z čehokoliv nebo např. konopný provázek obalený v loji (např. máčením) by měl fungovat.
A když už byl založen řečený hrad Kamenec, kníže Břetislav, než odtud odjel, pojav stranou Mutinu...

richardrg
Občasný přispěvatel
Občasný přispěvatel
Příspěvky: 120
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od richardrg » pon 31. pro, 2007 23:33

ještě k tomu tuku další zajímavý aspekt, dříve- myšleno před 30. letou válkou bylo velmi rozšířené kastrování - obou pohlaví- to má vždy za následek nabírání tuku . Takže i menší zvíře mohlo mít více tuku než dnešní velká ale masná plemena, pokud tě to zajímá mám k tomu nějaké tabulky.
A mýdlo se ve 14. stol v našich zemích vyrábělo v zanedbatelném množství o voŇavkách ani neuvažuji...
Ale to není polemika jen doplnění....

Uživatelský avatar
Bohuslav
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 654
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Teplice/Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bohuslav » úte 01. led, 2008 5:26

Kateřina_z_Landštejna píše: Na iluminacích jsou hospodyně zobrazovány při dojení klečící - kráva tedy mohla mít v kohoutku tak max. 110 cm.
Kde přesně ja taková scéna ?

Happy njů jír
Obrázek V ničem, co vykládám, si nečiním nárok na vymezení pravdy, ale pouze vymezení vlastního názoru.Abélard

Kateřina_z_Landštejna
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 431
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Kateřina_z_Landštejna » úte 01. led, 2008 10:03

Bohuslav píše:
Kateřina_z_Landštejna píše: Na iluminacích jsou hospodyně zobrazovány při dojení klečící - kráva tedy mohla mít v kohoutku tak max. 110 cm.
Kde přesně ja taková scéna ?

Happy njů jír
Taky happy! Budem to asi všichni dost potřebovat :)

Třeba tady: http://www.encyklopedie.ckrumlov.cz/img ... 55&LANG=cz

Jinak "Dějiny hmotné kultury I" - obr. 229 (dojící žena - Liber depictus) nebo obr. 217 (Oráč - Brevíř křižovnického velmistra Lva z r. 1356)
Volo, multum, statim!

Wothan
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 5492
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Wothan » úte 01. led, 2008 12:23

Ta mazadla musela mít hodně velkou spotřebu - všechny druhy vozů a vůbec všechny rotující součásti čehokoli v dřevěném náboji se mazaly kolomazí což je směs dřevěného dehtu a právě loje. Jenže takové mazání vyžaduje neustále doplňovat, takže i loje se muselo spotřeboat hodně. Čímž chci říct že zdrojů odbytu muselo být více a všechno to představuje značné objemy. Tudíž bych produkci a spotřebu loje rozhodně nepodceňoval.
Koupím-li trpaslíka, do rána má dva metry.

Siegfried
Stálý přispěvatel
Stálý přispěvatel
Příspěvky: 203
Registrován: čtv 01. led, 1970 1:00

Příspěvek od Siegfried » čtv 03. led, 2008 12:06

Richard:
Katerina:
jen obecně k tématu:
Beranová používá ve své knize tezi, že dobytek byl menší a nebyl tak tučný... jak k ní došla není přesně popsáno, ale pokud připustíme že dobytek je stále chován venku celkem volně, tedy je více v pohybu bude mít asi sklon být spíše masitější něž tučný a to i po případné kastraci...
Vzhledem k tomu, že jak Macek (Jagelonský věk v českých zemích) tak Zdeněk Fiala (Předhusitské čechy) dokládají, že bylo poměrně málo hovězího dobytka a, že hospodářství bylo zacykleno v začarovaném kruhu - nedostatek hnojiva - nízká výnosnost a rychlá únavy půdy - nedostatek píce pro rozšíření stád... tento stav trvá i na přelomu 15. a 16. století - doloženo zápisy z obcí o zákazech pronajímání půdy (z důvodu nepéče nájemníkem o hnojení) a o zákazů prodeje či vývozu hnoje...
jedná se samozřejmě pouze o hovězí dobytek, chov byl orientován primárně na prasata... která byla jokožto všežravci snáze krmitelná... s množstvím ovcí je to otázka, nemám relevantní data, ale obecně byl problém na trhu sehnat dostatek surové vlny na zpracování pro soukeníky... (jedna z brzd rozvoje tohoto řemesla u nás) Ale obvykle si udržovali na většině dvorců nějaké ovce pro potřebu své výroby...
Dále je zajímavé, že se koncem 15tého století množí zákazy používání otevřeného ohně ve městských domech. A jmenovitě se říká že do "sklepa" (tehdy chápáno jako obecný skladovací prostor nikoliv podzemní podskelepní budov) se nesmí chodit s loučí, ale pouze s lucernou (vybavenou svící)... a podobně... tedy lze používání právě loučí považovat ze velmi běžné... byť na na ústupu. Obecně jmenuje jako zataralé olejové lampy a louče :)
Jinak je zajímavé, že právě tou dobou se ve městech postupně opouští typ místnosti jizba - tedy s dýmníkem a v zásadě permanentně zašpiněné kouřem a častěji se objevují světnice... kde se topí v uzavřených nebo venkovních kamnech :)) A zároveň se zvyšuje četnost skla v oknech :) Ikdyž mázdry a plátno stále převažují.
Všechny tyhle jevy jsou pro naše země posunuty cca o 50-100 let za okolní evropou... (což samozřejmě odpovídá celkovémů ekonomickému úpadku po husitských válkách)
Když jednou zkusíte jaký to je s dlouhou dřevcovou zbraní, tak šmrdlání mečíčkem už pak nikdy není co bejvalo...

Odpovědět