forum.livinghistory.cz

Mazal jsem to většinou sádlem, nebo slunečnicovým olejem, ale sádlo bylo lepší.
Jj, přesunutí by bylo na místě.

já mám teda dobré zkušenosti z voskem na kůži...ale asi to nebude moc LH ale je to dobrý

Hele a to v tom to sadlo nehnije? Nebo nesmrdi?

Naopak teď je to konečně do mísy
Mimo je to sádlo.
Jachym: Nehnije vůbec. Vpije se do kůže a prostě zmizí. Nesmrdí. A celkem slušně impregnuje. Jak jsem psal dokonalý matroš.

Mám takovej dojem, že se to nedělalo. Ledaže by už měli chemopren.

Schwarzhelm wrote:Nevím jestli to není mimo místu, ale co říkáte na podlepování plátů kůží. aby nedošlo k mýlce, nemyslím kůži jako podklad na k nýtování kusů plechu, ale podlepení dejme tomu celého kyrysu nebo přilby jako ochrana před rzí.

Jako ochrana i dekorativní prvek známe potahování zbrojí přileb i jejich barvení. Samozřejmě jako jediné lepidlo by připadal v úvahu v té době kostní klih. O "podlepování" zbrojí nic nevím a připadá mi to i trochu podivné. Uniká mi smysl takové luxusní práce. Vidět to není a reznout to bude stejně pod tím

Schwarzhelm wrote:Na svoji obhajobu uvádím, že jsem něco podobného viděl na jednom obrázku, tuším že šlo o tzv. Herkulovu zbroj, která je tuším vyložena sametem. Jde však o zbroj pozdější, myslím 17. stol.

Vyložení sametem, nebo jinou drahou látkou odpovídá reprezentaci majitele. Máš-li spalnieř z hedvábné látky, pak si na něj nenavlékneš holý železný plát, případně polstrovaný kůží. Užíváme to dlouhodobě i na 14. st. a vycházíme z dochovaných zbrojí (např. dauphinova brigantina v Chartres (cca 3/4 14.st.).

Právě na to bych byl opatrný. Pokud takový luxus má Francouzký Dauphin, pak český zeman ........

Ronšperk wrote:Právě na to bych byl opatrný. Pokud takový luxus má Francouzký Dauphin, pak český zeman ........

No pokud se nás ptá český zeman, pak se neptá těch pravých Hradecká hamižnost je již pověstná... Já si na brokátový spalnieř beru kroužky nerad, tak mám alespoň nohy a zesilovací pláty podšité, ale standart to opravdu není

Co se týče praktické užitnosti jsou jednoznačně nejlepší kombinace tuk+vosk .)) a to v různých poměrech...
Samozřejmě je to záležitost konzervační. Samotný tuk je spíš pro změknutí... aspoň to jsou mé praktické zkušenosti od pionýra až doteď .)
Aspoň co se týče kůže.
Jinak ohledně kovu na plátech experimentuji s voskem rozpuštěným v benzínu .)) A hledám nějaké dobovější rozpouštědlo .))

Siegfried wrote:Co se týče praktické užitnosti jsou jednoznačně nejlepší kombinace tuk+vosk .)) a to v různých poměrech...
Samozřejmě je to záležitost konzervační. Samotný tuk je spíš pro změknutí... aspoň to jsou mé praktické zkušenosti od pionýra až doteď .)
Aspoň co se týče kůže.
Jinak ohledně kovu na plátech experimentuji s voskem rozpuštěným v benzínu .)) A hledám nějaké dobovější rozpouštědlo .))

No na dobovější rozpouštědlo bys musel mít jiný typ vosku, alebržto včelí se jestli si dobře pamatuju v alkoholu nerozpouští, ale který typ vosku se rozpouští v alkoholu to si fakt nevzpomenu....ale třeba Methylenchlorid je rozpouští skoro všechny

Jinač já mám čepel meče nakonzervovanou včelím voskem tak, že sem vosk nanášel na fénem rozehřátou čepel, ale je to strašná mrdačka, příště použiju horkovzdušnou pistoli.

Technicky vzato je na to třeba znát destilaci. Destilace alkoholu je známa v Evropě od 11.st. z Itálie, odkud se o něco později rozšířila po celé Evropě. U nás hádám kolem 12.st. Jenže sám princip destilace byl v Evropě znám dávno před tím - už ve starověku i v raném středověku, protože destilace byla technicky potřeba třeba při výrobě mosazi a na principu suché destilace dřeva fungují i některé dehtařské pece - z 15.st. jsou doložené pěkné dvouplášťové apod. Takže technicky vzato bylo v silách našich předků vydestilovat terpentýn přinejmenším v 15-16.st. ale zřejmě ještě dřív. To zda to už skutečně dělali ovšem nevím.

Na výrobu terpentýnového oleje, ani žádných jiných silic není potřeba znát principy destilace, ani na to mít nějaké speciální zařízení. Stačí dostatečně dlouho vařit nějakou rostlinu s vysokým obsahem terpenů v hrnci s pokličkou. Po čase se hrnec sundá z ohně, po ochladnutí se sundá poklička. Obsah hrnce se rozdělí do dvou nemísitelných fází - vodné a nevodné. Vodná fáze obsahuje medium a polární složky, nevodná obsahuje nepolární složky. Pokud se použije část rostliny s velkým obsahem monoterpenů alfa a beta-pinenu, máte v siličné fázi terpentýnový olej.

Lidstvo umí připravovat vonné silice toutouto cestou už od pradávna a celkem obstojně to zvládalo i v průběhu celého středověku.

Jinak zkuste ten vosk rozpustit v lampovém oleji. Nevím, jak včelí, ale parafín i olefín by jít měli.

poradíte prosím, čím je nejlepší lepit kůži na plech? Konkrétně si chci "podlepit" vnitřní stranu kyrysu. Díky

chemopren