TO RONŠPERK na téma dlouhé meče u jezdců:
Podle Oakshotta se tzv. "velké bitevní meče" nebo "great swords" (tzn. délka čepele 80 - 100 cm s jílecem, který pojme obě dlaně) v opravdu VELKÉ ČETNOSTI používaly už od 40. let 13. století (typ čepele XIIa, XIII).
Viz třeba tady:
http://www.myarmoury.com/feature_oakeshott2.html (po kliknutí na nákres se zobrazí fotografie dochovaného originálu)
Komentář k mečům obsahující čepele typu XIII je pak tady:
http://www.myarmoury.com/feature_spotxiii.html
Pokud vyjdeme z poředpokladu, že Ewardu Oakshottovi prošlo rukou nespočetně více dochovaných originálů, fotografií a vyobrazení z ikonografických pramenů než kdy projde nám, lze vyvodit, že dlouhé meče (s čepelí okolo 90-100cm) se běžně používaly i v době, kdy je neměl šanci vlastnit nikdo jiný než rytíř natvrdo přibetonovaný ke koni. Z toho důvodu, i z faktu, že dle dochovaných nálezů se takový typ mečů těšil určité oblibě, bych usoudil, že ho asi na koni ovládat lze.
Vlastní pokusy bych nechal stranou - málo kdo dnás tŕáví na koni polovinu každého dne od svého ranného dětství.
TO ALL na téma jedenapůlruční meče ve vrcholném středověku:
1/ V naprosté většině nálezů pro období vrcholnbého středověku převládají meče s jílcem pro jedinou dlaň
2/ Dochované a vyobrazované dlouhé meče mají masivní čepele, velký radius zakulatění na špici a těžiště odpovídající těžišti jednoručních mečů.
3/ Na základě předchozích dvou bodů lze usoudit, že v období vrcholného středověku byly meče PŘEVÁŽNĚ užívány k seku, zřídka k bodu. Aby mohla být dlouhá čepel stejně ovladatelná a pádná, jako kratší (stejně umístěné těžiště), musí mít logicky poměrově prodloužený jílec. To ale pranic nevypovídá o předurčeném úchopu.
4/ Meč si v naprosté většině případů mohl dovolit pouze urozený.
5/ Vzhledem k technice boje dané doby, urozený prakticky nevytáhl meč, pokud u toho neseděl na koni. Pokud seděl na koni, musel jednou rukou držet uzdu, neboť v dlouhodobém měřítku několika hodin nepovažuji za možné koně ovládat pouze stehny a přitom účinně vraždit nebožáky (o štítu neuvažuji záměrně, neboť si myslím - i když je to pouze má spekulace - že nevytěžoval dlaň levé ruky, naopak byl uchycen řemeny na předloktí ... viz uzda)
6/ První náraz v bitvě byl veden prakticky vždy kopím, z toho důvodu měl každý rytíř (ze slova ritter = ten zabiják na koni) na levé paži připevněný štít.
Závěr:
Všechny meče vrcholného středověku byly koncipovány na boj na a se štítem. Z mého pohledu je v tomto období úchop dvěma rukama absolutní kravina, protože na to prostě nebyl prostor (Nelze samozřejmě vyloučit výjmečnou podporu seku druhou rukou, viz nespočet situací v Macieově-Morganově bibli). Kdo si chce hrát na šlechtice vrcholného středověku by měl hodit jedenapůli do kýblu a pořídit si jednoruční meč a štít. Andre je kurva.