forum.livinghistory.cz

Výběr z kronik sedmnácti arabských historiků (např. Ibn al-Athír, Bahá'-ad-Dín, Abú Šámá, Abú 'l-Fidá', Usáma ibn Munkiz, Ibn al-Qalánisí, Kamal-ad-Dín, Ibn Wásil či Maqrízí) líčí události spjaté s křížovými výpravami a dobýváním Svaté země. Mezi popisovanými událostmi nechybí dobytí Jeruzaléma, pád Tripolisu, bitva u Hattínu či dobývání Akkonu, přičemž největší prostor je věnován osobnosti sultána Saladina a třetí křížové výpravě - tyto pasáže se vyznačují zvláštní obrazností a živostí. Sborník sestavil přední odborník na tuto tematiku a znalec arabských středověkých pramenů, italský historik Francesco Gabrieli (1904-1996). Texty, z nichž většina vychází česky poprvé, poskytují unikátní a pro evropského čtenáře velmi zajímavý pohled na dějiny křížových výprav z druhé strany - tedy z muslimské perspektivy, a představují i pestrý obraz rozličných historiografických a literárních stylů typických pro arabské písemnictví.

Kdo byl kníže Václav, kterého ctíme jako světce? Jak vypadal jeho život veřejný i soukromý, co můžeme povědět o jeho hodnotovém žebříčku a vládní strategii? Na některé z těchto otázek se pokouší odpovědět nová kniha věnovaná životu a skutkům knížete Václava (925-935), připravovaná v nakladatelství Vyšehrad. Petr Charvát, archeolog a historik, navazuje v této knize na úspěšné tituly Boleslav II. Sjednotitel českého státu (Vyšehrad, 2004) a Zrod českého státu 568-1055 (Vyšehrad 2007). Na základě velmi skrovných pramenných údajů se pokouší o alespoň letmý portrét nejproslulejšího panovníka českého raného středověku, jak se o něm dozvídáme z listin, kronik, legend a archeologických nálezů. Vypisuje příběh jeho vlády a snaží se i o postižení okolností, které vedly k nejproslulejší vraždě českých dějin.

První část publikace je věnována střetávání křesťanství a pohanských kultů, historii staveb a jejich zakladatelů. Druhá část se zabývá kláštery, závěrečný oddíl pak představuje svět středověkých světců, církevních hodnostářů a předmětů. Kniha hledá nové cesty k pochopení života středověké společnosti a snaží se zaplnit historii živými lidmi. Psát o křesťanství, o jeho vlivu na formování evropské společnosti a jeho střetávání s jinými kulturami není nic nového, je to však zároveň téma, které se nikdy nevyčerpá a které bude vždy inspirovat k dalším diskusím.

Kniha o dějinách raného středověku se vždy potýká s nedostatkem pramenů, ale i tak jsou mnohá svědectví nepovšimnuta a četné možnosti nevyužity. Proto se autor zaměřil i na možnosti méně tradiční interpretace pramenů. Stručně představí historické metody i prameny pro dějiny českých zemí 10.–12. století, sleduje utváření „Bohemanů“ (o „Moravanech“ se toho mnoho neví) v raném středověku a jejich začleňování do křesťanského světa. Pozoruje klíčovou otázku vlády v raném středověku od úživnosti raně středověkých komunit, čímž se propojí dějiny moci s tzv. každodenností. Dále se zabývá utvářením církevních struktur, jež rovněž napomohly jak utváření společné identity, tak prosazení moci a disciplíny u obyvatel.