forum.livinghistory.cz

had wrote:Jsem trocha pomalejší, ale zajímalo by mě, jak určili, že ten či onen pazourek sloužil jako vrták "zubaři".

Ale oni snad neurčovali, který přesně pazourek se použil jako vrták, alespoň to z toho článku nevyplývá. Asi se tam našly nějaké malé pazourky, které tvarově odpovídají k těm vyvrtaným děrám v zubech. Prostě podle tvaru.
Mně spíš vrtá hlavou , jak mohli vyvrtat tak precizní malé dírky třeba až na osmičce. To muselo být zajímavé...hlavně pro pacienta

Docela jednoduše, ničím jiným to dělat nemohli a ty pazourky jsou na to ideální, navíc když se tam našli pazourky, které do těch děr pasují, tak není co řešit.

Aké prírodné látky sa mohli používať ako anestézia? V sekcii "Fyziognomie a spusob života Starých Slovanu" Rab prispel výrokom o operáciách lebiek. Takáto operácia si vyžaduje úplnú anestéziu.

Trepanace lebky není nic složitého. Zvládl bys to taky V podstatě řízneš křížek, odchlípíš kůži, odhalíš kost a vydrbeš ďuru. Nejvěčí nebezpečí je infekce.

Jediné co potřebuješ jsou látky pro zmírnění krvácení (pavučina, výtrusy Bovisty apod.) A pokud ho trochu ubiješ nějakou drogou proč ne, ale ono to moc ani není bolestivé (viz. kreténi co si to sami dloubou jako 3 oko). No a pokud to bolí, tak borec omdlí a nepotřebuješ anastezii.

Uff.. osobne sa bojím anestézie viac ako operácie pri plnom vedomí.. takže som "livinghistorik" ako nikto..

Jenom ještě musíš vědět, kde presně tu trepanaci na lebce dělat, protože těsně pod lebkou jsou žilní siny a jestli na nějaký narazíš, tak nepomůže ani milion pavučin a následuje smrt na nitrolebeční krvácení...nepředpokládám, že bys to chtěl zkoušet To je jen poznámka k tomu, že naši předci věděli, kde ty siny jsou. Protože v těch místech trepanace nedělali.

Ratatosk - viem, viem. Chtěli jsme to "zkusit", tak jsme se informovali
Respektive jsme s tím zažili docela velkou legraci, ale to by bylo na dlouhé vyprávění.

Jo tak proto ta ikonka

Vzhledem k tomu, že tuhle sezónu, alespoň zčásti, budu odkázaná na berle, zajímalo by mě, jak tohle řešili předkové. Jen tak nějakou větví, nebo nějak upravenou do "berlovitosti"?

Silně pochybuji že najdeme z raného středověku nějakou berlu - pokud jí najdeme tak v ikonografii a to hádám až tak od 13.st. vejš. Čili můžeme zkusit pohledat ale spíš ve vrcholném středověku a doufat že to co najdeme bude natolik obecné a prosté, že se to používalo i dříve. Jinak samozřejmě opírání se o různé hole jistě - vyobrazení poutníků s holí existují už v RS.

Takže klacek. Ale poutník se o něj nemusel opírat neustále... (no, já nejspíš už taky ne, tak i klacek snad postačí)

Ratatosk wrote: jak mohli vyvrtat tak precizní malé dírky třeba až na osmičce. To muselo být zajímavé...hlavně pro pacienta

No pro pacienta to byl nepochybně hlubokej zážitek !
Předloňskýho Silvestra jsem skončil na zubní pohotovosti v Kateřinský, takže mám přibližnou představu

Pampalíny wrote: Mimochodem: když nažhavím dýku nad ohněm neníčím tím tu ocel?

No ne že bys ji vyloženě zničil, ale můžeš změnit vlastnosti oceli. Záleží na složení materiálu, teplotě ohřevu, rychlosti chladnutí atd., jsou na to diagramy. Ale u těchhle nástrojů nepředpokládám nějaký extra namáhání, takže by to čistě prakticky nemuselo vadit.
Ovšem z metalurgickýho hlediska to prasárna je...

Raiden wrote:Ale u těchhle nástrojů nepředpokládám nějaký extra namáhání, takže by to čistě prakticky nemuselo vadit.

To bude mozna zaviset i na tom, jestli se nasledne reze se studenym nastrojem nebo s jeste horkym, kdy se ve styku s telesnyma tekutinama mozna ten nastroj i kali
Jak oni to tehdy casteji delali? A jak dlouho se ten nastroj musi nahrivat? Prohreje se jen povrch nebo i jadro?

Máme i nález hole z vrcholného středověku z plzně (fotka je ve foru o vrcholném středověku), ale takovou hle bych v RS nepředpokládal, volil bych nejspíš nějaký jednoduchý klacek.