forum.livinghistory.cz

Podívám se, něco k tomu tady mám.

Tak jen namátkou pár věcí co jsem zatím našel, týkajících se otroků ve slovanském prostředí:

V odkazu na bavorské misionáře u nás jsem našel blíže nedatovaný penitencionál z něhož vybírám k otrokům toto:

bod č. 39 Dopustí-li se někdo smilstva s otrokyní a porodí (ona) dítě, ať tu otrokyni propustí na svobodu a kaje se 1 rok.

Podobně pak v díle Zákon sudnyj pro lid:

bod č. 4 Má-li někdo ženu a souloží s otrokyní: prokáže-li se přečin, je třeba aby tato byla od knížete (krále) té země prodána ze země do jiné země a její cenu dal chudým....

bod č. 5 Smilnící s cizí otrokyní ať zaplatí 30 zlatých pánu otrokyně a sám se podrobí sedmiletému pokání, jak jsme řekli, aby nebyl prodán. Je-li chudý, ať dá něco podle svého jmění pánu té otrokyně...

bod č. 19 Koupí-li někdo od cizích zajatce a uvede v bývalý stav: má-li zajatec obnos, který za něho dal a dá-li jej za sebe, ať jde svoboden. Nemá-li ať ho má kupující jako námezního, dokud si neodpracuje cenu, na níž se dohodli. Přitom se mu mzda 3 stljazy na každý rok určuje před svědky. A tak když dovrší svou cenu, propouští se svobodný.

bod č. 25 Pán otroka, který krade: chce-li mít takového otroka ať nahradí veškerou škodu. Nechce-li mít takového otroka, ať ho dá do otroctví okradenému.

bod č. 29 Ukradne-li někdo svobodného člověka a prodá-li ho nebo zotročí, ať je zotročen...

bod č. 30 Láká-li někdo k sobě cizího otroka, skrývá ho a neprozradí, je povinen ho navrátit jeho pánu a dáti jiného takového otroka nebo jeho cenu.

Ibn Rusta se zmiňuje že vládce slovanů vybírá roční dávky v oděvech (asi mimo jiné) přičemž ženský oděv je cenější a nemá-li kdo ženu nebo dceru "bere z šatů jeho otrokyně jeden kus". Obecně pak arabští kronikáři/historici popisují že Slované mají hodně otroků (Ibn Rusta, Ibn Mahmud Gardízí aj.)

Našel jsem někde ještě zmínky od Byzantinců a Arabů o tom že se Slované ke svým otrokům chovají dobře (a jinak než oni sami) a neponechávají si je navždy - po čase je propouští přičemž si dotyčný smí vybrat zda odejít nebo zda se jako svobodný usadit. Jen to teď nemůžu najít, ale najdu to. Stejně jako další prameny, jen to nebudu hledat cíleně, na to nemám čas - až něco zase objevím dám ti to sem.

No, před pár dny jsem rozebírala Zákon sudnyj ljudem s jedním profesorem, který ho kdysi dávno překládal a ten tvrdil, že je v něm sice poměrně dost "moravikanismů" (to je jeho výraz), ale není s jistotou prokazatelné, že platil i na našem území.

Zhruba v tom smyslu se vyjadřuje L. E. Havlík ze kterého jsem text toho zákona vytáhl.

No já jsem to řešila s profesorem Malým, přednáší v Praze české právní dějiny a ty dávné doby ho hodně zajímají. Ten právě tvrdil, že důkazy o tom, že na našem území ten překlad vznikl sice jsou, ale že u nás i platil, to není prokazatelné. S jistotou ho máme doložený spíš na Balkáně - oblast Rumunska a Bulharska. Odkázal mě na dílo Josefa Vašici, který se tím poměrně silně zabýval. Ale nikde se k tomu nemůžu dostat

Ta Jirečkova bichle se nedá sehnat ani u nás na fakultě. Sice tam máme třeba Terezianu psanou ještě švabachem, ale tohle bohužel ne (I když, kdybych dostatečně silně zapůsobila na knihovnice, už párkrát dokázaly sehnat i věci nesehnatelné. Ale nic neslibuju)