forum.livinghistory.cz

stačí uřezat klouby

jj, přesně tak... nebo taky já na nějaký věci potřebuju ty náběhy na klouby, takže přežíznu kde je třeba

Pro ty kdo to neví, tak morek po povaření je mňamkózní rozsolovitá (velmi cholesterolovitá ) hmota...
Nedá se ho sníst moc, ale je to pochutina.

Ahoj, chci si vyrobit z parohu schránku na sůl. V diskuzi jsem to nenašel, tak se ptám. Představuju si že vyříznu takovej ten "trojcíp" a vnitřek vydlabu. Je to tak přibližně správně? Mám to třeba ještě vyvařit? Do jednoho konce dám špunt a jak zaslepit ty zbývající dva konce? Někde se tady psalo o pryskyřici, ale - vydrží to? Kdyby to zmoklo, tak se smůla přece rozpustí. Prosím poraďte.

Myslím, žs se to tu už probíralo. A to několikrát. Tak jen v kostce, paroh se dá před opracováním (dlabáním, hlazením, zdobením) vyměkčit. Na to je několik metod: vaření ve vodě není moc šťastná volba, doporučuju máčení v octové vodě tak aspoň na 14 dní, dá se taky máčet ve vodě nebo mléce, další varianta je zakopat na nějakou dobu do hlíny (ne teď, zamrzlá není k ničemu). Mám na tohle téma něco rozepsané, tak to třeba někdy dodělám.

Ohledně rozpustnosti smůly doporučuju sednout nějakých fakt oblíbených kalhotách na zasmolenou kládu a pak to nechat odmočit jen ve vodě. Každá pradlenka ti řekne, že ve vodě to opravdu nepustí.....

Jasně, jasně, o měkčení, rytí a zdobení se tu psalo. Já to sice zdobit nechtěl, ale je dobré vědět že před vydlabáním je tedy vhodné přece jen měkčit. Smůlu jsem v létě sbíral a když jsem zapomněl hrudku na stole, do rána mi z toho déšť udělal loužičku slizu. Ale věřim že to máte vyzkoušené a na schránkách a nožích že to drží. Ostatně jiné možnosti ani moc nejsou, co?

Zdobení v případě parohovek určitě doporučuju, ono nálezy nadobených ani nejsou pokud si dobře pamatuju (teda sou ale předpokládá se že to jsou polotovary).
Ohledně ucpávek používám taky včelí vosk.

Většina parohovek zdobená je, jsou i nezdobené kusy (jako finální výrobek a není jich moc). O polotovaru se uvažuje většinou jen v případě parohovky, která má původní hrubý povrch ("kůru") a nemá provrty v koncích cípů. Doporučuju na tohle tema studii V. Hrubého z roku 1957 v PA 48 Slovanské kostěné předměty a jejich výroba na Moravě; potom studii B. Kavánové v prvním SBM Knochen- und Geweihindustrie in Mikulčice, případně i moji diplomku, kde jsou mimo jiné i experimenty s parožím.
Nově tohle tema zpracovává jedna polská studie (žel bohu si nevzpomenu na citaci, budu rád, pokud mě někdo doplní).

K ucpávkám: osvědčil se mi dřevený "špunt", zasazený do konickeho vybrání na konci. Nevypadne, a vypadá lépe než obvyklé kusy kůže přilepené chemoprenem

Takže zdobit a zase zdobit Zkusím si dohledat nějaké ty publikace. Müscho, nebude prosimtě tvoje diplomka někde na webu? Líbí se mi ten nápad s dřevěnými špunty. Chápu to správně tak že se zužují směrem ven, tzn. jsou zastrčené zevnitř schránky a nikdy nevypadnou? Díky za dobré rady

Já taky používám dřevo a taky jsem testoval rovnanou rohovinu a šlo to taky.

Rohovina dobře měkne v kyselině citrónové.

Spící Medvěd wrote:Rohovina dobře měkne v kyselině citrónové.

Myslis rohovinu nebo paroh? Na rohovinu aby zmekla staci vrouci voda, zbytek "chemie" je vicemene na odsmradeni. Ale na paroh by to urcite fungovalo, kyselina jak kyselina

Myslím paroh. Ta citrónovka se používá pro ouplné změkčení, třeba když se paroh používá na vykládání pažeb, nábytku apod. Pro velké změkčení rohoviny se taky používá vaření v oleji.

Jestli vyhrabu cd s diplomkou, tak by se našla, jinak jen papírově
Jinak v těch ukončeních čípů parohovek jsou otvory, takže je dost možné, že případná ucpávka (dřevěná) byla ještě nakolíčkovaná.

Já tam dával dřevěný špunty jen tak bez lepní, a drží to fest. Už je nevyndam. Ale pro sichr jsem je zvenku naimpregnoval voskem, protože nevim kdy to zůstane ležet venku na dešti (třeba i se mnou), dřevo natáhne vodu a roztrhne paroh. Na zdobení netřeba měkčit, když jsou pořádný kružítka a rydla tak to jde jedna báseň.