forum.livinghistory.cz

Wothane, máš to moc pěkné, skoro jak originál z RS .
Nemohl bys sem prosím dát fotku těch tvých děrovacích kleští?

Jo já to vyfotím. Ty ale nejsou moc RS, je to takový provizorní kompromis mezi středověkem a moderní technologií - do ručně kovaných kleští jsou vsazené oříšky tvožící střižník a střižnici, vyrobené ovšem z nějaké nástrojové oceli. Také prorážecí trn mám z velmi tvrdého materiálu - původem vyhazováku z formy. Nic jiného mi tam při tomhle miniprůměru zatím delší čas nevydrželo. Ale s kovářem se snažíme vymyslet jak to udělat jen s tehdy dostupnými nástroji.

Wothan wrote:Jo já to vyfotím. Ty ale nejsou moc RS, je to takový provizorní kompromis mezi středověkem a moderní technologií - do ručně kovaných kleští jsou vsazené oříšky tvožící střižník a střižnici, vyrobené ovšem z nějaké nástrojové oceli. Také prorážecí trn mám z velmi tvrdého materiálu - původem vyhazováku z formy. Nic jiného mi tam při tomhle miniprůměru zatím delší čas nevydrželo. Ale s kovářem se snažíme vymyslet jak to udělat jen s tehdy dostupnými nástroji.

Jojo, vyfoť to, budu ti vděčný.

No tak nevyfotím, chtěl jsem to vyfotit dneska ale zlomil jsem ten prorážecí trn tak nešťastně - těsně u hrany futýrka, že nejde zaboha vyndat. Musím to odvézt kováři, aby s tím zkusil něco vymyslet Čekali jsme, že se budou lámat, tak mi jich kovář nadělal několik do zásoby, ale nějak jsme nedomysleli výměnu, resp. domysleli ale zjevně to tak nefunguje. Jinak jsem si to zlomil vlastní blbostí, bez toho to funguje dobře.

Tady je vzorek toho co jsem dělal dneska, než jsem zlomil ty kleště, ale je to dost mizerná fotka:

Pěkné pěkné- jen škoda těch kleští , přeji úspěšnou opravu

problematika mne eminentně zajímá. Před dvěma lety jsem udělal synkovi na maškarní napodobeninu zbroje z Churburgu(což ovšem není RS) a krožkovaný jsem dělal jenom závěs k huckapu. Z hmotnostních důvodů byly kroužky z hliníku - čtyřletý chlapeček- a mile mne překvapila snadnost nýtování.
Při pokusech o opravdovou rekonstrukci nastaly problémy. Z oceli je to nesmysl. To by se muselo dělat za tepla a na to není nikdo dost rychlý. Zkoušel jsem i kovářské sváření a rovněž si myslím, že v takhle malém měřítku, je to pitomost - Autogenem to jde, ale tak se to určitě nedělalo Moc pracné a neefektivní. Myslím, že v originále se jednalo o nýtování se zapuštěnými hlavami v pokročilém stadiu koroze, nebo kroužky vyseklé z plechu.
Při pokusech udělat všechno"z ruky "jsem zcela selhal. Buď to vypadalo hnusně, při prosekávání se mi materiál trhal a bylo to tak šíleně pracné a zdlouhavé, že nevěřím, že by to někdo někdy dělal takto- i s přihlédnutím ke grifu, který nemám.

Takže další stadium- vymýšlení technologie. První byla kuželovitá zápustka na rovnoměrné rozplacatění. --Konce se mi nepřekládaly přez sebe esteticky a na spodní hraně kroužku byl nepěkný lisovací otřep.
Druhá fáze- kuželovitá zápustka s vodicím středovým trnem- to už bylo lepší, protože trn vymezí vnitřní průměr kroužku-uvidíme, jak to bude s životností.
Potom kroužky byly znovu vyžíhány (v litinové kokile). Probito kleštěmi podle Kirpičnikova a snýtováno na zlatnické kovadlince. Vnitřní průměr kroužku 7mm. Pokusný díl cca 20x20cm nacementován a zakalen. Bylo to vcelku rozumně pracné a test 60lb lukem to vydrželo

ještě by mne zajímalo, jak by se choval ručně tažený drát z nízkoteplotní tavby. Mám osobní zkušenosti, že dobově vyrobená ocel, či železo mají diametrálně odlišné vlastnosti od všeho, co koupíte ve Feroně

Nechal jsem kdysi dělat nějaké spektrální analýzy na původní materiály z několika vzorků z fragmentů nedatovaných pletiv a další údaje posbíral porůznu od nás i po světě, je toho asi docela málo na nějakou skutečně objektivní statistiku, navíc mi to trochu "kazí" některé extrémy, ale aspoň hrubá představa o tom jak to asi obecně vypadalo se z toho udělat dá. Oproti moderním ocelím - je tam samozřejmě trochu jiné složení se spoustou zjevně nechtěných kontaminací, navíc to složení nebývá rovnoměrné. Z toho co třeba nabízí Ferona se tomu původnímu blíží třeba právě ten obyčejný "železný" měkký vázací drát (bez pozinku nebo jiné povrchové úpravy) - ani ne tak složením, jako vlastnostmi. Hodně z původních kroužků bylo vyrobeno z měkkých ocelí s nízkým obsahem uhlíku i když jak říkám - mám i výjimky z vysokouhlíkových výše legovaných ocelí. Ten měkký vázací drát (testoval jsem průměry sestupně - 1,4mm - 1,2mm - 1mm - 0,8mm) má tu výhodu že jej není třeba dále žíhat - ne že by to nepomohlo, ale já si s sebou málo kdy beru k řemeslu výheň nebo aspoň misku na žhavé uhlí, takže se s tím dá pracovat i za studena a pokud to člověk dostane do ruky a má kvalitní nástroje, už to ani moc nepraská - resp. - mluvím o kroužkách z drátu 0,8mm na 6mm vnitřní průměr - u větších je to samozřejmě jednodužší a riziko praskání v podstatě žádné.

Jinak postup (můj) výroby těch nýtovaných jsem shrnul tady:
http://www.curiavitkov.cz/clanek1_3.html

mě se právě ten vázací drát trhal. Ale je fakt, že jsem ho neroztemovával tak moc. Snaha byla, aby v místě spoje byl kroužek jen nepatrně rozšířen. První kroužky byly velmi malé a z 0,8 mm drátu (5mm vnitřní průměr) a kdybych to roztáhl, ztratilo by pletivo pohyblivost. Prorážel jsem to kilnerem z gramofonové jehly starého typu a trhnul jsem otvor celkem často.
Teď už se to neděje, ale to může být dílem lepším nářadím,dílem vyžíháním a dílem grifem. Taky většími kroužky z tlustšího drátu. Chtěl jsem takové jemné ploché kroužky, jako jsou na košili z Vltavy, která je v Muzeu hl. města
Ale stejně jsem čtvereček 20x20 dělal celý den

Já mám několik kleští - ty podle Kirpičnika byly dost náročné na použitou jehlu a práci s tím - časem jsme se dostal do slušného gryfu a praskalo mi toho méně, ale díky tomu že to ten materiál nestříhá ale rozhání do stran to pořád ještě praskalo hodně. Měl jsem za to že to díky tomu že tam nebude úbytek materiálu bude pevnější než prostřižení, ale není - díky tomu proražení tam vznikají daleko snáz různé mikrotrhlinky takže výsledek je méně pevnější než čistý střih i s úbytkem materiálu. Teď to stříhám, ale je to takový kompromis - mám kované kleště, ale do nich vsazené oříšky vyrobené moderní technologií z moderních materiálů (nástrojová ocel, jehla-vyhazovač z plastikářských forem - nesmírně tvrdé, ale křehké). I když i tady jsem musel řešit různé fígle - třeba jehla drží v oříšku pomocí primitivních klínků - o jeden se opírá, druhý jí drží o něco výš z boku. Ten první je nutný kvůli výměně když praskne, druhý aby se nevytahovala apod. Mám dojem že něco podobného řešil i Bozha.

Řeším s kovářem takový experiment, tak udělat za tepla přesný střižný nástroj pomocí co možná nejprimitivnější technologie a vypadá to reálně, jen neodhadnu životnost takové věci, tak uvidíme.

Ohledně toho rozšíření - s tím bych si tolik nelámal hlavu, resp. musí tam být ploška, jinak to praskne a hodně z jemných pletiv co jsem měl v ruce mělo kolem otvoru pro nýt relativně velké plošky. Někdy i větší než mám já (viz. ta fotka vzorku nahoře), ale tak nějak jiným způsobem než třeba ty moderní indické, kde je to podle mně dáno zbytečně velkým razníkem (což ale kompenzuje to riziko praskání při prostřihu) - mrkni se na ten odkaz co jsem sem dal, máme na webu nějaký fotky originálů. Faktem je, že některá pletiva co jsme měl v ruce měla tuhle oblast překvapivě úzkou, ale zase často bývala nýtovaná klínkem, který může být dost úzký. Kleště na klínkové nýtky ještě nemám dodělané.