Zbraně raného středověku

[Rab]

Ale jo, taky jich pár je, teda alespoň podle tvaru výkovku, topůrka se obvykle nezachovala Každopádně tohle "krumpáčové" řešení, kdy se sekerka nasazuje od užšího konce topůrka, aby se sama přirozeně na druhém širším konci zaklínila, je nejspolehlivější, a vlastně i nejjednodušší řešení. A lze jej použít i u sekerky s "běžným" otvorem, když budeš nasazovat na topůrko rozšiřujícího se tvaru.

[Pampalíny]

Díky JAK. Bohužel technika vysušování - jde to i nad ohněm? Potom by to ovšem šlo i po těch 1000 letech poznat.
S tím akátem mě opět motivuješ k tomu, založit diskusi "o původu druhů" - akáty nejsou původní a použití tohoto dřeva by bylo dost mimo. Ovšem i dřevěný klínek (třeba kořen dubu bude dost tvrdé dřevo, ne?) by byl řešení. Ovšem kolik to vydrží...

[Boza]

Dřevěný klínek vydrží hodně, na chalupě jsme měli nějaká stará kladiva zatažená právě dřevěným klínkem. Zíral jsem na to jako puk, bohužel celkově jsem musel ta topůrka vyměnit, stará už byla extrémně poničená (vyviklaná).

Ohledně toho vysušování - jak by jsi to chtěl po 1000 letech poznat? IMHO nejde o opalování, ale o delší sušení např. na kamenech okolo ohniště. Ale trik je to bezvadný.

[Müscha]

Neřekl bych že otočené nasazení, tahle věc je naprosto běžná už od pravěku - kamenné sekeromlaty jsou vrtány právě tak aby se daly nasadit "jako krumpáč" stejně tak i bronzové.

[Boza]

Minulý víkend jsem vyrazil do nejbližšího lesa, za hodinku očumování stromů jsem nasbíral asi tak půl kila smůly (některou čerstvou, některou vyschlou). Chystám se to teď tavit, abych z toho dostal třísky a tak.

Když už jsem nakousl tu smůlu, pár zkušeností: smůlu nejlépe tavit v plecháčku na plotýnce, na maličkém plameni. Překvapilo mě jak ochotně se taví. Při varu je hodně tekutá, po sejmutí z plotny se konzistence blíží medu. Pak rychle tvrdne, ale dokud je teplá dá se tvarovat i prstem jako teplý vosk. Vařte co nejkratší dobu a nenechávejte pěnit, jinak se vyvaří úplně všechny těkavé složky. Rozhodně přecedit nebo aspoň vybrat větší kusy nečistot. Nabírat doporučuju lžičkou.

Použil jsem zvětralou smůlu ze smrkového lesa na Vysočině, zkoušel jsem s ní utěsnit vědro - myslím že bednář profesionál by ze mě dostal psotník Vědro zatím docela těsní, ale ještě na něm budu muset zapracovat. Pár snímků:

Nasbíraná hromada:


Vaření ve vodě (na zalévání nic moc, ale dobré na rafinaci. Vskutku se ty dvě složky nesmísí):


Tavení bez vody:


Pokus o vylití vědra:

[JARWIKS]

Bozha akorát jestli můzu doporucit, úplně nejlepší smůla na vaření je nezvětralá tak maximálně týden stará. Je měkká,neobsahuje tolik kůrových nečistot a má takovů nádhernů svetlů barvu
Na pochodne je ale lepší už zvětralá. A to chceš tou pochodní nahřívat zevnitř? Tím si to vědro teda pekně zasereš. Jestli jsem to od tebe dobře pochopil. Štětec na zničení by byl lepší.

[Rab]

Pokračování o nálezech z Mikulčic:
Unikátní nález cca poloviny luku - délka 86,6 cm, materiál tis červený

[Rab]

A ještě dokumetace sekerek:

[Pampalíny]

Pokračování o nálezech z Mikulčic:
Unikátní nález cca poloviny luku - délka 86,6 cm, materiál tis červený

No to jsem vůbec netušil, že něco takového u nás našli. Tak to je docela bomba. Jsou u nás i další nálezy luků??? Nemusíš to hledat, ale jen zda jsou tomuto podobné...

Netušíš kde je u něj polovina?

[Rab]

Pokud vím, tak u nás se žádný další luk nenašel, jen části kostěného obložení. Polovina - střed je na obrázku napravo - on se totiž tenhle nalezený kus patrně odlomil od středu.

[Pampalíny]

Kostěné obložení reflexních luků znám. Sice mi ještě místy uchází jak to spojovali, ale to mě teď netrápí.
Tedy myslíš, že tohle je jedno rameno i se středem. Nu dobrá. To by byl celý luk 190 cm.

Jsem úplný laik, ale zjistili u toho ještě něco dalšího - jako potažení šlachou, nějaké tvrzení, tah atd.? Jestli to máš možnost naskenovat, tak to sem přihoď - moc díky.

[zoone]

Rab: nevíš jestli se někdy našla VM bojová sekera (bradatice) s tisovým topůrkem? Já bych to považoval za docela logické...

K tomu luku... Vzhledem k průřezu se přikláním k tomu, že luk praskla v půlce. Tam se takové luky lámou nejčastěji a na obrázku nevidím žádné stopy po vystužení středu, aby tomu bylo zamezeno

[hawkwind]

Omyl, luky se nelámou nejčastěji v prostředku. ani v rukojeti.

O tomhle konkrétním nálezu vím.

Většina těchhle nálezů je násilně zlomená nebo přeseknutá vejpůl. Několik těch který mám dokumentovaný mají násek z jedný strany.

Uvaha: když se mi zlomí luk jako takovej, mám k dispozici bezvadně suchej kus dřeva který poslouží k uvaření snídaně. Pokud se zlomil sám, asi by ho nikdo nenašel. Pokud byl zlomenej schválně, je větší šance, že by se našel, speciálně jako obětina, protože to se našlo po celý evropě.

[hawkwind]

K tomuhle luku kostěný obložení nepatří.

Navíc byl evidentně i podle pérovky zlomenej ZEVNITŘ ven, což potvrzuje moji tezi. Pokud bych ho viděl naživo asi bych mohl říct víc.

Jinak back je na tom obrázku dole, a jak je vidět podle vystouplých suků, vlákno bylo sledováno alespon´přibližně, což stačí u tisu naprosto.
Spodní strana(belly) (na obrázku nahoře) je ořezaná (osekaná) rovná, ale profil je hluboký jako longbow, což značí, že luk byl vyroben z kmínku malého průměru.
Naopak Back má zaokrouhlené rohy, což značí, že výrobce věděl moc dobře, že ty by mohly dělat problém.

Celkový dojem - někdo ho přešlápnul vejpůl.

Kde se to přesně našlo a jak to leželo?

[hawkwind]

Tisové topůrko by si na sekeru dal jen úplný blázen, protože je to dřevo měkké zhruba jako smrk a nemá ani minimální odolnost proti mechanickému poškození.
Kdo z toho má luk, tak ho chrání jako oko v hlavě.
To že má vynikající vlastnosti při ohýbání je úplně jiná věc.