forum.livinghistory.cz

Moc pěkný věci =D>

haló, kolik toho takový kůň ujde - uběhne za den? třeba když se dělá Hubertova jízda nebo hon na lišku.....nebo jestli někdo provádí "turistiku s koněm" kolik se za den dá nacestovat?

a málokterý kůň je jako Hatátitlá nebo Ilči

jako u lidí - záleží na tréningu a na kondici. Pokud vím, tak maximum je tak kolem 80 km za den. Počítej rychlost v kroku cca 5 km/h.
(to pak jezdec zjišťuje, že obyčejná chůze je vlastně neuvěřitelně příjemnej pohyb )

těch 80 km (údajně i víc, ale tomu už beru s rezervou) dělaj koně co běhaj cross-country. To už jsou ale síhačky, já bych na něco takovýho nevlez ani za zlatý prase To už je moc adrenalinu.

Myslím, že distančky se běhají i na 120 kiláků. Na Baevr City jezdí jeden koňák někde od Zbýšova, to je tak 60km(mým odhadem) a slyšel jsem něco o čase 2 hodiny.
Pro srovnání rychlosti cestování uvedu příklad: když jsem poprvé zkoušel nákladní sedlo, půjčil jsem si na to takovýho paličatýho hucula. S kámošem jsme se domluvili na místě, kde budu tábořit, že se zastaví na kafe. Já jsem se tam se dvouma koňama trmácel 9 hodin, on tam byl trošku kratší cestou, v sedle, za 50 minut.
Takže musíme brát v potaz hodně faktorů. Jestli jedu sám nebo jede víc koní pod sedlem. Jestli je to jednorázovka, takže můžu koně popohnat a pak ho nechat odpočívat. Jestli je to na víc dní, tak ho musím šetřit. Jestli vezu ještě výbavu. Jestli mám nákladní koně.

Ba. Lítat se dá na dvouhodinovce, ale když se jede na celodenku, tak hlavně krokem, semtam klusnout, vyjímečně zacválat.
Ale je to taky o kondici koně. Když je zvyklej, proč ne, ale nedovedu si představit, kdyby pak měl tejden stát...

Z deníků jasně plyne, že u expedice se počítalo s rychlostí okolo 20 max. 30km za den. Limitem nebyla výdž člověka, ale zvířete a fakt že krom jízdního koně tu byli nákladní. Také bylo ve hře, zda byla možnost výměny, což v Evropě bylo kryto hustou sítí, a v Americe to bylo možné až v druhé půlce 19. století. Jiná věc byla, pokud jel jezdec sám a na lehko a nebo mu šlo o krk

a jak rychle "lítal" Ponny Expres?

Joe wrote:Limitem nebyla výdž člověka, ale zvířete a fakt že krom jízdního koně tu byli nákladní

a taky terén

awe wrote:a taky terén

Tady je to sporný. Kůň je od přírody prérijní zvíře. Cestovní rychlost v terénu bez jakýkoliv cesty je -v našich podmínkách - minimálně stejná, ne-li vyšší, než na silnici, protože rovnej asfalt je pro koně velmi nevhodnej. A po štěrkový cestě se dá jet jenom chvíli a jenom když to jinudy nejde - to je pro koňský kopyta nejhorší možnej povrch.

O silničním provozu nemluvě. Nějaká okreska budiž, ale nedejbože, když je nutný dostat se přes nějakej frekventovanější úsek. V tomhle ohledu je mojí noční můrou Podolskej most. To mečim hrůzou jenom si to představim

Raiden: to je bezesporu. nicméně pod pojmem "terén" jsem měl na mysli, třeba skalnatej terén, nebo neprostupnej les... tam taky můžeš narazit na to, že projdeš jedině pěšky

awe wrote: nicméně pod pojmem "terén" jsem měl na mysli, třeba skalnatej terén, nebo neprostupnej les... tam taky můžeš narazit na to, že projdeš jedině pěšky

Něco podobnýho tuhle vyprávěl Vydra v nějakým pořadu o cestování - jak byli na trailu někde v Kanadě a že při cestě lesem prostě občas museli sesednout a cestu prosekat. Tam je to každýmu šumák, ty lesy jsou tak rozlehlý, že to zaroste dřív, než si toho někdo vůbec všimne; u nás to dost dobře nejde.

Skály, řeky - prostě buď znali nějakou průchodnou rokli, případně brod, nebo holt museli hledat. Tady je ale třeba rozlišovat, co tam vlastně dělali - jestli to byla nějaká známá užívaná cesta z místa A do místa B (Ponny Express), nebo průzkum neznámýho terénu a hledání cesty(předvoj armády, případně expedice). To mělo na rychlost docela zásadní vliv.

Pony Expres jezdil na doraz. Po určitých vzdálenostech měli stanice, kde byl nachystanej osedlanej kůň, jezdec jen přehodil mochillu s poštou ze sedla na sedlo a mazal dál. Není to ale moje období, takže detaily, jak rychle ap. neznám. Je to ale ta druhá půlka 19.stol jak psal Joe.

Cituji ze stránek českého Ponyexpresu:

Poslové vybavení na cestu střelnými zbraněmi, suchary, špekem a polní lahví převáželi čtyři kožené brašny, tzv. mochilly, upevněné u sedla koně a naplněné deseti až patnácti kilogramy poštovních zásilek. Jejich hlavním služebním úkolem bylo tryskem ujíždět k nejbližší stanici, která bývala vzdálená deset až patnáct mil (průměrně zhruba dvacet kilometrů), zde do dvou minut přehodit sedlo na čerstvého koně a ihned pokračovat v cestě. Samotní jezdci svojí službu společnosti chápali jako jakýsi druh sportu a snažili se překonávat rekordy. Legendární jezdec Robert Halsam ustanovil traťový rekord výkonem sedm dní a sedmnáct hodin, který později už nikdy nebyl překonán. Addison Clark pro změnu vytvořil rekord ve "sprintu". Trať mezi hraničními městy státu Missouri Hannibalem a Saint Josephem dlouhou 650 kilometrů ujel za čtyři hodiny a jednapadesát minut, přičemž stačil vyměnit jedenáct koní.