Raiden wrote:Vážení kolegové!
Už delší dobu mi leží v hlavě myšlenka obohatit černopraché střelecké soutěže o kategorii doutnáková mušketa (technická: pokud nebude řečeno jinak, pod pojmem doutnáková mušketa mám v tomhle případě na mysli dlouhou zbraň s doutnákovám zámkem, tzn. včetně arkebuz)
Není to nemožné, má to však několik zádrhelů.
Prakticky veškeré černopraché soutěže jsou pod hlavičkou Westerners CZ a westernové střílení je záležitost především perksů, v druhé řadě křesadel (tzn. perkusů je nejvíc). Doutnáky se nestřílí, protože zatím nikdo neprojevil zájem, časově i místně to do westernu samozřejmě patří; relevantní období je pro nás osídlování amerického kontinentu v letech 1492 - 1896 (nebo tak nějak, tou horní hranicí si nejdem jist) a tam se tudíž vejde opravdu leccos.
Vypsat další kategorii lze, ovšm musí se sejít alespoň pět střelců. To by taky nebyl problém, co jsem velmi předběžně sondoval situaci, tak zájem mezi třicítkáři by byl.
Ale.
Westernové soutěže se střílí podle schválených národních pravidel - viz zde - a ty jsou psány na míru perkusům a křesadlům. Velmi stručně: křesadlové muškety se děli na civilní a vojenské.
Civilní : s miřidly, nabíjení z prachovnice přes odměrku (prachovnice se nesmí dotknout ústí hlavně);
Vojenské - bez miřidel, nabíjení z polopatron (ukousnout, nasypat pach na pánvičku, zbytek do hlavně, bez prachovnice)
S doutnákem se nepočítá a tudíž je třeba nechat schválit dodatek, kde se specifikuje postup; cílem je maximální dobovost při zachování nutné míry bezpečnosti. Proto bych rád na tohle téma otevřel diskusi, ze které by vzešel návrh pravidel, se kterým se pak bude dál pracovat.
Naprosto klíčový je problém manipulace s hořícím doutnákem během nabíjení. Hořící doutnák je považován za otevřený oheň na úrovni zapálené cigarety a to zakazují jak pravidla, tak i zákon o zbraních a střelivu (proto je nutné to vyslovně sepsat a nechat schválit ministerstvem vnitra). Zhášet doutnák po každém výstřelu a po nabití ho zase zapalovat je ovšem mimo realitu. Zde bych poprosil pány důstojníky od třicítkových regimentů, aby popsali jejich způsob nabíjení v bitvách; nepředpokládám, že se při palebné výměně zháší lunt. Sice se nestřílí ostrými, ale ani v tom případě si nikdo nemůže dovolit výbuch prachovnice.
Další - ne tak závažný - problém je kategorizace mušket. V tomhle období je problematické odlišit vojenskou a civilní zbraň. Obojí se vystytovaly jak s miřidly, tak bez nich. Při terčové střelbě je to ale rozdíl. U křesadel to probíhalo tak, že byla původně jedna společná kategorie a ta se časem ladila na základě protestů, až došlo k oddělení vojenských mušket od civilních. V baroku je to sporné, takže je několik možností. Například:
- jedna společná kategorie
- postupovat analogicky s křesadly: s miřidly civil, bez miřidel vojna
- jedna společná kategorie, ale kompenzovat nevýhodu; např. s miřidly střílet bez opěry, bez miřidel moct použít furketu
Těch možností je určitě víc, tohle je jen tak pro nastínění problému.
Uvítám vaše příspěvky.
Já to pochopil tak, že je to míněno jako další kategorie do střeleb pořádaných Westerners CZ. Ještě se tam píše, že je třeba si nechat schválit pravidla pro kategorii, což prakticky (zatím na neofic úrovni) skončilo neúspěchem. Nevím, asi jsem to teda celý blbě pochopil.