forum.livinghistory.cz

jenže zrovna třeba to "valdštejnský" dělo má tu trubku o stěně tak 5 až 8mm ... a obecně bych to odhadoval zrovna tak... Ty děla prý byly extrémně lehký, a ne moc bezpečný pro majitele

no... mohlo by to jít... Konec konců bych to moh ve volné chvíli spočítat... že...

Pevnost zajiťovalo omotání provazy ne? to by pak mohlo fungovat líp?

Ali: jen to spočítej....o kožených se toho dost nakecalo , ale jaká byla skutečnost..

Nooóóó, já teda nevím, ale pokud popisujete trubky stejně jako za mejch mladejch let (první číslo JS, druhé síla stěny), tak mi díra 125mm vychází jako sakra poctivá šestnáctiliberka. Fakt jsem netušil, že kožená děla se dělala tak veliká. Tohle už by se pomalu dalo řadit k obléhacímu dělostřelectvu a počítat v kartounech, ne ? Myslel jsem, že kožená děla byla v polním dělostřelectvu a tím tak do ráže 6-ti, 8-mi liber.
Omotávka provazem neměla z pevnostního hlediska větší význam. Kdyby konopné lano dokázali přichytit nějak na hlaveň a pak pomocí vrátku, kladkostroje a závaží napnout a namotávat, stěží by asi běžně dokázali vyvinout větší napětí než 10tun a to je z hlediska pevnosti kovů nepodstatné.
Další věc je ta kůže - tvrdíte, že to byla surovka. (v běžných pramenech se píše jen o kůži) Každý rudokožec vám potvtrdí, že kolikrát surovku namočíte tolikrát změkne na bláto. Museli by ji po vyschnutí něčím impregnovat, aby to fungovalo. (šelakem?-znali ho?)
Největší pevnostní význam by měla ta žebra co tam maluje Wagner. (provaz možná figuroval jen jako výplň, aby se nedeformovala) Ideální by bylo kdyby byla usazována s předpětím a v nepravidelných rozestupech (aby zrušila rezonanční vlnu- ale pochybuji, že věděli co je rezonance)
A havárie ? Já bych to neviděl tak černě. Kdyby mezi kanonýrama byly větší ztráty než mezi např sapérama, nebo těma frajírkama co nosili tu dlouhou kudlu bez pochvy přes rameno a brali dvojitej plat, tak by se to jednak nelíbilo majiteli pluku, protože výcvik kanonýra je drahej, druhak samotnejm kanonýrům a naházeli by svůj materiál z mostu do řeky. Navíc se mi podle rytin zdá že se posádka (kromě ohněstrůjce), při výstřelu vzdalovala od kusu a tím byla částečně mimo ohrožení. Navíc předovka je předovka-jakou silou de kule dovnitř, takou de i ven. Pokud neudělali tu fatální chybu, že před kuli dali ještě např broky a tím došlo k zaklínování, tak dělo určitě vevybouchlo. (projektyly do děl výbušné nebyly a tak ani odsud nebezpečí nehrozilo) Pravděpodobně došlo k tomu, že dělo puklo-nic příjemného, ale část pochytaly ty provazy a kůže. Ne, že by bylo příjemné dostat kusem provazu po čuni, ale lepší než kusem železa. Plamen někam vyfoukl, okolostojící si foukli do gatí a po převlečení se šli vožrat. (taková legrace to asi nebyla, ale žeby to skončilo masakrem celé posádky to asi fakt ne). Tenkostěná trubka má totiž spíše tendenci prasknout než se roztrhat na kusy. Nejtragičtěji to dopadlo, když dělo naprasklo a dělostřelec si toho nevšiml a znova nabili - pak při výstřelu skutečně mohlo dojít k fatální destrukci hlavně a zabití minimálně ohněstrůjce.
Jeden z možných důvodů proč ty hlavně praskaly je výše zmíněná pomalost střelby. Mohlo docházet k vyžíhání hlaně a tudíž k jejímu zkřehnutí (ale tuhle metalurgickou opačnost mědi mohli znát).

Může sem někdo dát foto koženky co byla na valdštejnnovi? Pls.

Doktor wrote: Další věc je ta kůže - tvrdíte, že to byla surovka. (v běžných pramenech se píše jen o kůži) Každý rudokožec vám potvtrdí, že kolikrát surovku namočíte tolikrát změkne na bláto. Museli by ji po vyschnutí něčím impregnovat, aby to fungovalo. (šelakem?-znali ho?)

Jojo to je pravda, pokud tu surovku namočíš na 4-5 dnů pod vodu (ne na déšť), tak opravdu změkne na hadr.
Ale nevím proč by ti dělostřelci zahazovali na pár dnů své kanóny do potoka?

Jinak indoši surovku používali právě na ty věci které měli za úkol ochraňovat před vlhkem!

tak obrázek odněkud z netu. dole že....



By kascha at 2008-04-22

nevim, je na tom prd vidět... Ono to taky může být jádro do formy na odlévání hlavní... to bych tak viděl spíš...

fakt nevím...
obrázek se jmeuje schwedische artilerie. Připadlo mi zajímavý uchycení toho čepu - objímka s něčím co vypadá jako nýty nebo šrouby (?). Větší to bohužel nemám - stejně nevím odkud to je a kdo to dělal....

Z druhé strany: historie rakouského dělostřelectva od Skalky (v němčině), ale tabulku snad přečtete

http://kuk-wehrmacht.de/regiment/artill ... gesch.html

jeho součástí je i tenhle odstavec o koženkách....

In der Literatur werden oft die ledernen Regimentsgeschütze, die unter Gustav Adolf in der schwedischen Armee verwendet wurden, erwähnt. Selten wird erklärt, um was es sich dabei handelte. Hier deshalb eine kurze Erklärung.
Als "Erfinder" dieser Kanonen wird der schwedische General Wurmbrand (gebürtiger Österreicher) erwähnt. Wendelin Boeheim gibt den engl. Baronet Robert Scot, der in schwedischen Diensten war, an.
Das Rohr bestand aus einer 15 Kaliber langen kupfernen Futterröhre, an der Mündung 1/8 Kaliber stark, am Boden 1/4 Kaliber, welche statt des Zündloches eine eingesetzte eiserne Röhre besaß. Am Bodenstück war mit 6 Schrauben ein bronzener Stoßboden befestigt. Dieses Gerippe wurde mehrmals mit Firniss und Mastixlack gestrichen, mit Stricken, deren Zwischenräume mit Gips ausgegossen wurden umwunden und danach mit aufgezogenen Eisenringen verstärkt und mit starkem Sohlenleder übernäht.
Diese Geschütze waren leicht und billig herzustellen aber hielten nicht lange, da sie durch das eigene Feuer sehr litten. Sie erhitzten sich so sehr, dass nach 3 aufeinanderfolgenden Schüssen ein erneutes Laden wegen der Gefahr der Selbstentzündung des Pulver gefährlich wurde. Meistens hielten sie nur 10 -15 Schüsse aus; danach war das Strickwerk verglimmt und der Gips gelockert.
(Bemerkung: im HGM Wien und im Münchner Museum werden noch solche Exemplare aufbewahrt )

v němčině jsem začátečník, a věty, které znám (zweimal grosse bier, a hande hoch) tento odstavec neobsahuje, tudíž nevím o čem to je ...

no já taky, ale pokusil sem se ...zcela volně, že....
je to myslím hodně zajímavé. Připomínám že autor textu Harald Skala pracuje ve vídeňském muzeu.

...V literatuře se často objevuje kožené plukovní dělo, které bylo za Gustava Adolfa zavedeno do švédské armády...protože není vždy jasné o co šlo následuje krátké vysvětlení...
Jako vynálezce se uvádí švédský generál Wurmbrandt (rozený Rakušan). Wendelin Boeheim uvádí Angličana ve švédských službách Roberta Scota.
Hlaveň byla 15 kalibrů dlouhá měděná trubka. U ústí silná 1/8 kalibru a na komoře ¼ kalibru, která měla na zátravce připojenu železnou objímku. Na dně byl šesti šrouby připojen bronzový „závěr“(nemůžu najít slovo pro ten hajzlík co čouhá vzadu z hlavně). Tato kostra byla často natřena fermeží nebo mastixem, s opletem jehož meziprostory se zalily sádrou a pak byla zesílena natáhnutými železnými prstenci a silnými kusy kůže (sohlenleder – kůže na podrážky).
Takové dělo bylo lehké a levné, ale dlouho nevydrželo. Střelbou se tak rozehřívalo, že po třech následujících ranách hrozilo vznícení prachu při ládování. Nejčastěji vydrželo dělo jen asi 10-15 ran. Pak už byl oplet ohořelý a sádra uvolněná.

poznámka: ve vojenském muzeu ve vídni a v mnichovském muzeu jsou ještě tyto děla uloženy.

myslím tede že ten obrázek výše skutečně ukazuje kožený kanón. Ta hlavice je vysvětlená a čepy by byly na stejném principu jako hlavice...

takže na repliku by to chtělo skutečnou hlaveň a nakašírovat aby to vypadalo jako.... jinak by z toho střílel asi jenom optimista

Já už jsem se tady v tom ztratil, ale jestli vám pořád jde o vizáž toho koženýho děla, jedno je v tomhle Ospreji
http://www.ospreypublishing.com/title_d ... itle=P3508
Mám pocit, že je to celkem slušná fotka.