Zivica / priskirice

[WILDEWALDER]

idem behom tyzdna nazbierat nejaku tu zivicu.... na co sa pouziva take cosi?
nekrutte hlavami, nepreklinajte ma....

[Boza]

Co to jdeš vlastně sbírat? Možná je to jenom jazyková nuance, ale živice v češtině je asfalt

Jestli jdeš sbírat smůlu ze stromů, ta se hodí na leccos, ale pracuje se s ní doma dost těžko.

[MadHamster]

idem behom tyzdna nazbierat nejaku tu zivicu.... na co sa pouziva take cosi?
nekrutte hlavami, nepreklinajte ma....

Mno takže...smolení trámů, smolení lan, smolení provazů, smolení lodí smolení lidí, smolení člunů....mám pokračovat?

Jo a pokud ji máš ze správného stromu tak i jako cukroví, nebo žvýkačka

[Joe]

No to by stálo za to rozvinout. Máte nějaké návody? Na cokoliv? Ono se to používalo v různých směsích. Například už snad 15 let se marně snažíme zjistit to, co znal ještě můj pradědek a používal - louče! Že jde o vpodstatě tříku, která se nechala napustit směsí tuku a smoly je celkem známo, jenže ono se do toho na beton dávalo ještě něco, co zapřičinilo, že to hořelo pomalu a nikde se nedá zjistit co

[KŘIŽÁK]

V solných dolech v Halleinu mají pěkné,zachovalé svazky ohořelých loučí-svazek tak po 10 ks,hořely současně.co je mimo hořící část namočit(navlhčit)stihlo by to vysychat?jako když se olizuje cigareta..šance pro reenactment spousty období-soutěž?kdo vyrobí nejpomaleji hořící louč určitých parametrů...

[JARWIKS]

Joe: taky by mě zajímalo...rekord mám něco přes půl hodiny svítící louč (smůla,jehličí). Problém, mi zase způsobuje odkapávání hořících kousků na zem...

[Joe]

To se řešilo nádobkama s vodou. Viděl jsem i skřipce na louč jejichž součátí byla i jakási vanička kam se nalia voda a kam pak odpadávali oharky.
Jiná věc je právě ta doba hoření - vím, že krom toho, že se roztavila smola a do ní se přidal tuk, tak se tam dávalo ještě něco, co způsobovalo právě to, že louč hořela pomalu - běžně vydržela prý hodinu i déle!!!! Jaképak prý - vydržela! Pamatuji si to, protože můj pradědek jí používal ještě na svícení ve sklepě na zeleninu a sám si je vyráběl. Bohužel mě nenapadlo tehdy se ho zeptat - přesněji, on mi to asi řekl, ale já si to nepamatuji, bylo mi tak 5 let. Pamatuji si to proto, protože jsem mu jako robě asistoval Ten postup si pamatuji. Nejpre naštípal ploché třísky po létech cca 3-4 mm silné, 25 cm dlouhé a 4-5 cm široké. Pak v takovém tyglíku roztavil smolu a v nějakém poměru ji pak v takové plechové vaničce smíchal s lojem nebo i sádlem apod. - no a ještě něčím, čemu říkal spožďovadlo a pamatuji si, že mi právě vysvětloval, že se to tam dává, aby to hořelo stejnoměrně a pomalu! Do té směsi se pak ty dřívka vložili aby nasákli - prostě se to v tom marinovalo Pak se to nechalo okapat a uschnout a bylo to.
V různých knihách jsem o tom našel sice zmínku, ale nikde co to bylo přesně za chemickou látku. Ono to prostě bylo asi tak samozřejmé, že nikoho nenapadlo to zaznamenat.

[JARWIKS]

To se řešilo nádobkama s vodou. Viděl jsem i skřipce na louč jejichž součátí byla i jakási vanička kam se lalia voda a kam pak odpadávali oharky.
Jiná věc je právě ta doba hoření - vím, že krom toho, že se roztavila smola a do ní se přidal tuk, tak se tam dávalo ještě něco, co způsobovalo právě to, že louč hořela pomalu - běžně vydržela prý hodinu i déle!!!! Jaképak prý - vydržela! Pamatuji si to, protože můj pradědek jí používal ještě a svícení ve sklepě na zeleninu a sám si je vyráběl. Bohužel ě nenapadlo tehdy se ho zeptat - přesněji, on mi to asi řekl, ale já si to nepamatuji, bylo mi tak 5 let. Pamatuji si to proto, protože jsem mu jako robě asistoval Ten postup si pamatuji. Nejpre našípal ploché třísky po létech cca 3-4 mm silné, 25 cm dlouhé a 4-5 cm široké. Pak v tkvém tiglíku roztavil smolu a nějakém poměru ji pak v takové plechové vaničce smíchal s lojem nebo i sádlem apod. - no a ještě něčím, co nazíval spožďovadlo a pamatuji si, že mi právě vysvětloval, že se to tam dává, aby to hořelo stejoměrně a pomalu! Do té směsi se pak ty dřívak vložii aby nasákli - prostě se to v tom marinovalo Pak se to nechalo okapat a uschnout a balo to.
V různých knihách jsem o tom našel sice zmínku, ale nikde co to bylo za chemickou látku. Ono to prostě bylo asi tak samozřejmé, že nikoho nnapadlo to zaznamenat.

Ty nádobky s vodou jsme už, taky zkoušeli - dobrá věc, když je pochoden ukotvená v držáku na jednom místě, ale blbá když s ní chodíš.

V tom případě by to chtělo asi chemika...nebot nějaká podobná látka je ve vosku, vlastně díky ní ten vosk nevyhoří hned celý...ptal jsem se ted Andrého (zde na foru) a že zkusí zas v laborce popřemýšlet. Bo takovéto látky spíš zhasínají uplně. A ještě kdo ví jak by byly dostupné v RS nebo VS

[zoone]

No a proč chodit tak daleko, nebo spíše hluboko, do dějin osvětlování??? Troch jsem zapátral v paměti a snažil se rozpomenout na léta strávená na střední škole. Při techologickém postupu výroby sirek se dřevo máčí v nějaké kyselině (tuším fosforečné) aby pouze zuhelnatělo a aby hořelo pomaleji. To řekla moje děravá hlava a proto za tuto informaci neručím a prohledávat sešity ze střední se mi nechce.

Další co mě napadlo je prolézt net ohledně výroby zápalek a hlavně úpravy dřeva na ně používané. Myslím, že každý kdo to udělá tam nějakou inspiraci najde a může začít testovat své výrobky.

[Olga]

Já též zkoušela dělat pochodně. V lese jsem strávila pět hodin a nasbírala borovou a smrkovou smůlu asi tak na 2 a půl pochodně. Dělala jsem je tak, že jsem omotávala klacky gázou pomazanou roztavenou smolou. Jedna vyhořela za 16 minut. Fakt otrava mít odřené prsty a pak si ani neužít pořádnýho dlouhotrvajícího světla. Kamarád chemik by možná přišel na to, co je to za látku zpomalující hoření.

[JARWIKS]

No a proč chodit tak daleko, nebo spíše hluboko, do dějin osvětlování??? Troch jsem zapátral v paměti a snažil se rozpomenout na léta strávená na střední škole. Při techologickém postupu výroby sirek se dřevo máčí v nějaké kyselině (tuším fosforečné) aby pouze zuhelnatělo a aby hořelo pomaleji. To řekla moje děravá hlava a proto za tuto informaci neručím a prohledávat sešity ze střední se mi nechce.

Další co mě napadlo je prolézt net ohledně výroby zápalek a hlavně úpravy dřeva na ně používané. Myslím, že každý kdo to udělá tam nějakou inspiraci najde a může začít testovat své výrobky.

Nezapomínej, že mě by to napadnout nemohlo. Já měl chemii na střední pouze v prváku a celou jsem ju udělal velmi hezkým způsobem - písemky jsem napsal díky taháku o velikosti A4, který byl schovaný pod papírem, na který jsem vyplnoval zadání

Sry za offtopic.

[MadHamster]

No děda do toho mohl sypat jako retardér Borax-tetraboritan sodný(ideálně nějaký jeho hydrát) což je snadno dostupná chemikálie, případně kyselinu boristou(borovou..teď fakt nevím, kyseliny nikdá nebyly moje silná stránka).

[Joe]

jo, mám dojem že asi šlo o nějakou kyselinu - jist si ale nejsem.
Jak jsem psal, co se tam přidávalo nemají ani na patentovém úřadě Nicméně zajímavé bylo, když jsem narazil na nějakou studii ohledně svítivosti. Ty louče se udrželi až do zavedení elektřiny např. pro osvětlení chlévů apod., a to ne proto, že by sedlák neměl na petrolej, ale důvodem byl fakt, že měli lepší svítivost než petrolejky.

Olga: doporučuji do roztavené smůly přidat tuk, třeba margarýn či sádlo. Jde to snáž roztírat. Ono to netuhne tak rychle jako jen samotná smůla.

[Selamor]

Zatím jsem našel tohle, na ostatní přijdu.

http://www.woodcraft.cz/files/infostudn ... _lampa.php

[kascha]

tohle mi odpověděl kamarád z valašského muzea v přírodě (rožnov) o loučích v karpatech...

Výroba svítidel v této oblasti
byla hodně primitivní a o nějakém chemickém zpomalovači nejsou žádné zmínky.
Je možné, že někteří kutilové v pozdějších dobá něco používali, ale v době
běžně rozšířeného používání loučí - tedy cca do konce 1. světové války
(někde samozřejmě i déle) o tom to zpomalovači nejsou žádné doklady. Ale
mluvím pouze o karpatském prostoru. Jinak už ve starověku byla známá směs
síry a vápence používaná na výrobu pochodní, která zajišťovala dlouhé a
kvalitní hoření.
V chudém prostředí západních Karpat lidé používali louče (světidla) a to buď
štípané sekerou nebo později vyráběné pomocí speciálního hoblíku. Nejdéle
hoří buk, bříza zase nedělá dým. Kmen (špalík) ze syrového mladého bukového
dřeva se napařil v peci, aby byl měkký, nelámal se a dobře se štípal.
Nejdřív se odsekla kulatina a pak se sekerou štípaly třísky - začínalo se od
kraje. Hotové štípy se pak sušily na hraničkách. Hoblování probíhalo
obdobně.
Třísky - louče bývaly 0,5 - 1 m dlouhé a čím silnější a hrubší, tím déle
hořely. 1 m dlouhá a hrubá buková louč může při zajištění správného a
pomalého hoření vydržel až hodinu. aby to však dobře hořelo musí se konec
(uhel též zvaný snopel) často očišťovat - ulamovat. Hotové louče se většinou
už nijak neupravovaly. Někdy se však dodatečně osmolovaly - tj. namáčely se
do smůly nasbírané na rostoucích stromech v lese (ke smůle se mohl přidávat
i lůj, ten však nebyl až zas tak moc dostupný a obyčejná lojová svíčka
bývala velkou vzácností o vánocích). Ke svícení se používaly např. i kahánky
ze šišek - ulomila se špička, ulomená prohlubeň se zaplnila smůlou a jeko
knůtek se do šišky zapíchla tříska. Také lidé vyráběli louče z lískových,
březových nebo i vrbových větví. Větve se při postupném otáčení rozloukly
palicí a nechal se pevný jen konec jako držadlo. Takováhle louč vydržela tak
dvacet minut. Dobré byly louče ze starého březového koštěte namočeného ve
smůle. Také se vyráběla smolná fakule. Na silnější syrovou větev cca 1 m
dlouhou se přiložila smůla v několika vrstvách a připevnila svazkem
odpadového konopí, kterým se hůl obvázala. Do fakulí se výjimečně přidával i
včelí vosk - při obřadech. Časté byly i pochodně ze svazku klacků obalených
na vršku tenkými větvičkami nebo suchou trávou - vše namočeno ve smůle popř.
v oleji.