Šerm a LH

[melkel]

Já mám spíš pocit, že se v poslední době každý ohání perfektně udělaným kostýmem pomalu od ručně sklizeného lnu po poslední ruční steh na svém kabátku a když vezme do ruky zbraň, tak je svým výkonem podobem malému dítěti na pískovišti.

Mohl bys prosím jmenovat? Příklad člověka, který má dobrý kostým, a se svou primární zbraní je "podobný dítěti na pískovišti".

[Eifel]

Konkrétně nikoho jmenovat nebudu, ale jejich dost.

[Wothan]

Já mám zase problém s jezdci v bitvách - fakt, že občas bojujeme pěšky i tam kde by se mělo bojovat na koni není argument. My se tomu vyhýbáme dobýváním - tam koně nepotřebujeme nebo jen sekundárně. Jiní zase dělají období kdy bitvy stály na srážce organizované pěchoty vyzbrojené dřevcovkami a střelnými a palnými zbraněmi. Další zase dělají římské legie, nebo Vikingy kteří též bojovali opěšalí atd. Holt není vždycky pravda že bitva bez jízdy je hloupost a opěšalý rytíř nesmysl. To závisí na konkrétní situaci. U jízdy mi vadí právě fakt že i když tam ty koně máte, stejně je nemůžete s ohledem na bezpečnost použít tak jak by bylo třeba. A co působí extra trapně je fakt že jezdci z koní nepadají. Já to celkem chápu, protože co pak s tím koněm, ale z pohledu diváka to vypadá strašně divně, když se srazí jezdci, pošmrdlají a rozjedou aniž by se cokoli stalo (v lepším případě odjíždí v předklonu "ranění"). Obzvláště trapně to pak vypadá u třicítky kdy se 5-10 (v lepším případě) jezdců vrhá na formaci pikenýrů a mušketýrů v jakési parodii na karakolu, vystřelí z pistolí, inkasují děsivou salvu z mušket ze vzdálenosti, ze které by se trefil i slepý a vesele odcválají pryč aby si to mohli zopakovat. Tak to si pak říkám, jestli je takový přínos tam těch pár koní vůbec mít - protože celkový efekt z té jízdy i z bitvy dělá parodii. Takže podle mne když už koně, tak jen pro vysloveně jasně dané scénické účely - posly, velitele apod. Popřípadě rozehnat bez boje nějaké vojáky, ale ne na normální boj.

[melkel]

Konkrétně nikoho jmenovat nebudu, ale jejich dost.

Důvod? Nechceš lidem pomáhat zlepšit se?

[Joe]

Já si myslím, že to je problém zdaleka ne jen u nás v Čechách. Pokud to má nějak vypadat, tak jde vlastně o divadlo se vším všudy. A právě souboje se tvrdě nacvičují do nejmenších detailů, aby to vypadalo věrohodně. Trvá to i měsíce než to je OK. Jenže právě to si mohou dovolit jen profici. Amateři na to moc času nemají a tak jde skoro vždy o improvizaci a ta se něky i povede, častěji ale ne. Platí to i pro zahraničí. Ty skupiny, co tzv. umí, tak vždy zjistíš že jde o filmové kaskadery na dovolený , nebo malej vedlejšák.
Otázkou tedy je, co můžeme od hobbysty čekat On sám může být i nadřený, ale na akci jezdí a jezdit budou různí lidé. Porovnám-li to se zahraničím, tak moc rozdíl nevidím.

[Indy]

To s těmi duely na bitvách je těžké. Lidé většinou tvoří podobná seskupení ve skupině, jednotce a tím pádem logicky v bitvě jsou spolu. A i když se nějakým zázrakem rozdělí na půlky a chtějí sjet oku diváka libý duel, stejně nakonec padnou někde při přibližování se k sobě, protože je sejme nějaký podobný individualista/neplést se mnou!/. Je to 100krát vyzkoušené, že to nevyjde. Asi tady fungují nějaké Murphyho zákony.
A Eifel...s tím, že se někdo snaží svou postavou přiblížit době, ještě neznamená, že se zbraní kterou vlastní neumí ohánět. Ba právě naopak, lidé práci na postavě berou komplexně i s výcvikem šermu. Kupříkladu za mě, chodím na školy šermu jeden a půlkou + rapírem. Na třicítce v bitvách střílím, popřípadě to řežu šv. perem, rapír z pochvy vytáhnu na svatého D"Indy. A v gotice mám halapartnu či píku. Nevyhazuji tedy peníze za zbytečný výcvik??? A klidně jmenuj....protože právě ti nebezpeční, Hollywoodem odkojení jedinci běhají v buznáčích s plechovým štítem a dvouruční sekerou.

[Wothan]

Ono je otázka co vlastně nacvičovat. Bitva nikdy není moc o nějakém uměleckém nebo technickém šermu - není na to prostor a čas. Nebyl tehdy a není ani dnes, pokud se to budeme snažit udělat věrohodně. Kdysi se bitvy dělaly jako monomachia - tam se dal kombinovat šerm volný s nacvičenými souboji, které se umístily před diváky apod. Tohle pojetí bitev, zejména pokud jde o pěší boj, odporuje historii a proto je na ústupu, nebo spíše mrtvé. Mnozí to stále ještě nepochopili a pak je čeká zklamání a následné blbé debaty na téma "jak jsem si chtěl férově zašermovat a oni po mně stříleli / povalili mne zezadu apod.". Sedlák s dřevcovkou v ruce nikdy nebyl excelentní šermíř a když s tím začne předvádět nějaké kung-fu vypadá to navíc i blbě. To ale neznamená, že by se lidé neměli učit ovládat svou zbraň tak aby s ní byli v první řadě bezpeční sobě a ostatním a v druhé řadě aby jí používali v mezích prvního pravidla tak jak se jí užívalo tehdy.

Často to sice na diváka zblblého filmy působí nudně, ale s tím se nedá nic dělat - je pak na scénáristech aby to okořenili buď celkovým vedením bitvy (dle tehdejších možností a zvyklostí), příběhem nebo vhodným vkládáním scénických vložek. Tam pak naopak vidím jedinečný prostor pro ten pečlivě nacvičený scénický šerm/boj.

A samozřejmě - souhlasím s tím a byl bych rád kdybychom bitvu mohli s lidmi pilovat mnohem déle, ideálně tak dlouho jako pilujeme scénář, výslednému dojmu by to bezpochyby hodně pomohlo i bez předem nacvičených soubojíků, ale to si prostě dovolit nemůžeme, tak jdeme cestou kompromisů.

[Wothan]

No jo no - já jsem na tom podobně jako Indy - většinou trénuji jedenapůlu a tu tasím jednou do roka na Malešově a to se většinou stejně nedostanu k nějakému seku bo zpravidla umírám jako už profesionální zastřelenec. Loni jsem jí dokonce zapoměl doma a ne že by to na výsledku něco měnilo A teď jsem třeba začal trénovat šavli, kterou už vůbec nikde nevyužiju

[Eifel]

To Wothan

Můj komentář ohledně pěších rytířů se především týkal maníků v plátových zbrojích, kteří kritizují i poslední nedobou součást a koně viděli leda v televizi. Ono je totiž někdy strašně něco jednoduché komentovat , ale úkazat už není tak snadné.
Co se týče jízdy vím, že právě jeí projev v bitváchc je nic moc. sám dělám hodně napoleoniku a vím jaké to je se řítiit v trysku v útvaru 10 koní proti batalionu o 150 pušek. Už alespoň nepoužíváme karokol ( který se už stejně v daném období nepoužíval ) a prostě se budťo po salvě rozprchnem anebo proletíme útvarem jako blesk ( za předpokladu, že proi nám stojí osvědčená jednotka). Při boji s jezdectvem zásadně nezastavujem a nešermujem. Proletíme kolem sebe , občas padne nějaký ten sek, třesknou rány s pistolí a jsme v trapu. Prolítnem bojištěm a mažem se za svoji pěchotu¨zformovat do útvaru a čekáme na další povel.
V nap. bitvách se řeší stejné věci a nedostaky jak i v ostatních obdobích i když ostatní bitvy mě přijdou více realistější a kontaktnější ) což je pochopitelné ).
S


To Melkel

Já sám ty lidi často ani jménem neznám, ale každý at´si sáhne do svědomí sám. Nemám nic proti nikomu, pokud někdo nezačně na druhýho dělat machra ,že nemá to a ono a přitom je to u některých jedinců jen otázka peněz ( protože v napoleonice už dnes stačí jen kliknout myší a máte uniformu maršála Francie ) a pak když dotyčný vytáhne kord z pochvy, tak aní neumí uděla správně pozdrav zbraní

[melkel]

Eifel: vrtám do toho z jediného důvodu - kryptická vyjádření "já znám takový, mají sice kostým, to jó, ale jako šermíři jsou nuly" se ozývají poměrně často, ale nikdo není ochotný ukázat prstem a pojmenovat. Což budí takovou správně zaprděnou atmosféru rozporu mezi dobrým vybavením, a dobrým šermem - a to je IMHO nesmysl.
Jinak před jezdci klobouk dolů. Jelikož jsem kdysi jezdil, dokážu si představit náročnost bitevního blbnutí, a přivírám oko před nerealističností, která se s 5 metráky masa pod zadkem dá pochopit.
To jen na vysvětlenou, aby bylo jasné, že to není osobní

[Knecht]

Samozřejmě že určitá úroveň ovládání zbraně ke ztvárnění historické vojenské postavy patří, na druhou stranu....šermovat uměli v minulosti jen někteří, zatímco dobové hadry měli všichni. Tedy zdá se mi že lepší je člověk dobře vystrojený a méně zručný se zbraní (jasně, ne zas úplné jelito nebo rádoby highlander) než dokonalý fechtmistr s pérovkovou košilí a varkočem z prostěradla.

[KŘIŽÁK]

Souhlas-hluboký obdiv jezdci,který má zvládnutého a spokojeného koně a přitom zmáknuté vybavení-v drtivé většině jsem tyhle lidi viděl na novodobějších obdobích -třicítka,napoleonika a dál..gotika končí právě a jen tím koněm a starší období ani nemluvě..Ale pamatuju starší fotky tuším Honoris(?)kde mě fascinovalo na první i druhý pohled super vybavení na polovinu 14-tého stol.Ale to už je asi pryč..
Jinak souhlasím s Knechtem-pokud člověk ztvárňuje postavu vojáka,či šlechtice,měl by zbraní přiměřeně vládnout-existují samosebou lidi,co by hrozně chtěli,ale jsou proti jakémukoliv koordinovanému pohybu očkovaní...
Já raději setkání s člověkem v super oděvu,se skvělými doplňky,se kterým podebatuju o technologiích,kultuře a řemeslech dané doby,než s takyšermířem,který mi bude donekonečna vysvětlovat,proč to nejde..
Bohům žel je u nás hluboko zakořeněná představa Středověk=boj
Jsem ze srdce rád,že se i na hrůzabitvách začaly prosazovat dřevce,pavézy atd.tam už záleží na scénáři a soudnosti lidí aby to vypadalo dobře a bylo bezpečné...s halapartnou je dobrý i nepříliš zdatný šermíř..

[ClaryAldringen]

Honoris to nebude - vím o čem mluvím

[KŘIŽÁK]

Clary-Ty jezdecké skupiny se tak neuvěřitelně přelévají,trhají a přejmenovávají,že to je snad nepodchytitelné.Viděl jsem je na fotkách pod Kostí(hrad )Fotka neměla popisek-a část toho vybavení mají ještě dnes lidi od Honoris-ovšem ve značně dezolátním stavu.Uvedl jsem to proto,že to bylo jediné kvalitnější vybavení jezdců na gotiku,co jsem zatím u nás viděl.Tedy i u koňáků platí,že když se chce,tak to jde.

[ClaryAldringen]

Nabídnu pohled zevnitř - a co vím tak je to podobné ve většině skupin:
Skupina má velkého šéfa který určuje pravidla - v případě Honorisu byly například zakázaný heraldický zvířata v erbech a nikdo nesměl mít lepší vybavení než dvě hlavní postavy - jednou z nich byl samozřejmě šéf. Víc než na dobovost se hledělo na barevnou kombinaci, režim výjezdů byl stejný jako s cirkusem. U Trakénu, Ordo Kromen, Rytířů koruny české atd. to chodí stejně co jsem měl možnost bavit se s jejich členy.