forum.livinghistory.cz

Vaše zkušenosti s rozděláváním ohně křesáním - jak, čím, jak na to atd...

Troud z lněné látky, trocha březové kůry a je to - no problemo
Práce na 5 vteřin.

Narazil jsem na nečekanej problém - jak by mělo vypadat křesadlo z hlediska materiálu.
Šutr - pazourek.
Ocílka - vykovaná, a dál?
Zjišťuju že co kovář, to názor. Jeden tvrdí - zakalit a vyžíhat do měkka, druhej - nejdřív vyžíhat, pak brutálně zakalit a šmytec.
Vlastním ocílku vykovanou ze starýho pilníku, která ale křeše hodně sporadicky. Jenže nevím 1) jestli je blbá ocílka, 2) jestli je blbej šutr, 3) jestli je blbý obojí, 4) jestli jsem blbej já + kombinace výšeuvedeného.
Zkusil jsem to v domácích podmínkách vyžíhat a už nekřeše pro jistotu vůbec

Nemůžu pochopit, jak může fungovat starej pilník, což je kvalitní tvrdá nástrojová ocel. Přece tvdrej je šutr a jiskry lítaj ze železa, který by mělo bejt naopak měkký.

Z čeho se dělaly křesadla v dobách, kdy bylo železo drahý?
Z čeho se dělaly ocílky do křesadlovejch zámků, kde byla žádoucí maximální spolehlivost?

(BTW - vlastní zkušenost s křesadlovou pistolí = spolehlivost nic moc.
Slyšel jsem dokonce historky, že z téhož důvodu se ocílky u křesadlovek upravovaly naletováním (opatrným, aby nedošlo k vyžíhání) zakalenýho plátku z pilky na železo. Zdráhám se uvěřit, že by to mohlo fungovat )

Jediný plně funkční křesadlo, ze kterým jsem neměl sebemenší problém, je takový to "americký" : kostka magnézia, a boku tyčinka z měkkýho (VELMI křehkýho a VELMI měkkýho) železa, do který stačí křísnout kudlou a lítá z toho snop jisker...

Müscha wrote:Troud z lněné látky, trocha březové kůry a je to - no problemo
Práce na 5 vteřin.

To ovšem předpokládá, že ten troud máš čím zapálit.

Troud jsem zkoušel vyrábět dle návodu (plechovka s dírou, do ohně, pak ucpat...), ovšem na žhavým uhlí. Chyba! usí to bejt v ohni - mám pocit, že ty plyny unikaly jak měly, ale jelikož nebyly v plameni, taxe nevznítily a já tudíž prd poznal, kdy to mám ucpat.

Nově jsme se pokoušeli udělat lněný troud s dobovými materiály - látku opatlat jílem a hodit do ohně. Fungovalo to dobře, nicméně nezuhelnatěla všecka látka. Prubneme to ještě nějak jinak poskládat.
Troud byl dobrý a fungovalna 1.
Ocílky v RS byly buď celé z oceli, nebo s navařeným "břitem". Když mi kovář dělal ocílku, tak ji kalil ve slané vodě (vysvětloval proč, ale nějak mi to neutkvělo v hlavě).

Ale co je RS ocel? Blíží se víc obyčejný 11 373, nebo tomu pilníku? Jde o to, z čeho materiálově vycházet, ten tvar tomu dá každej měleckej kovář...

A z čeho dělali troud v RS, když látky byly drahý a výroba z troudníků (= nějaká houba, nevím jaká ) údajně poměrně náročná?

Ocílky se dělají ze starých pilníků prý proto, že je to hodně uhlíkatá ocel, ale jsem co se materiálů týče naprostý laik, tak mě ber s rezervou.

To že ti nelítá jiskra bude pravděpodobně rukama - taky jsem byl nešťastnej z ocílky a hle, v jiných rukách křesala docela obstojně )

Troud se v našich podmínkách dělá buď ve staré plechovce v ohni, kdosi dokonce zapálil hadr a jen přiklopil nějakou miskou... Já v bytě nemám zrovna ideální podmínky pro výrobu troudu, ale po přestěhování se o to pokusím.

Když křešeš ocílkou o šutr, tak o ostrou hranu, jinak to jiskru nehodí.

Já křešu šutrem o ocílku.

Troud se vyrábí z choroše - troudnatce, ale postup neznám. My si taky spálíme plátno i když by to bylo zřejmě i v té době plýtvání.

Jinak jiskru háže jakákoli vysokuhlíková ocel jak už tu bylo řešeno, takže to dokázali udělat. Dost pochybuji že by vyrobili nástrojovou ocel třídy 19. ale kalenou ocel s vyšším obsahem uhlíku ano. Naše nejstarší ocílky bývaly taky z pilníku, pak jsme je nahradili za nové, které už jsou dělané rovnou. Problém těch pilníkových je i vizuální - obvykle zůstane na povrchu charakteristická kresba.